ECLI:CZ:US:2022:3.US.1603.22.1
sp. zn. III. ÚS 1603/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. K., zastoupené Mgr. Davidem Oplatkem, advokátem se sídlem Buzulucká 678/6, Praha 6, proti části výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022 č. j. 21 Co 59/2022-417 a o jejím návrhu na odložení vykonatelnosti napadené části rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení části výroku II. v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 32 odst. 6 Listiny a také čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 23. 11. 2021 č. j. 0 Nc 29038/2020-349 svěřil nezletilého do péče matky (výrok I.), otci uložil povinnost přispívat na výživné částkou 4 000 Kč měsíčně počínaje 1. 7. 2020 a vyčíslil dluh na výživném (výrok II.), dále vymezil styk otce s nezletilým v průběhu roku a jarních, letních a vánočních prázdnin s tím, že uložil otci omezení spočívající v tom, že styk otce s nezletilým nesmí být realizován v prostorách přístupově spojených s prostorami, kde otec nezletilého chová živočišné druhy objektivně způsobilé přivodit uštknutím, kousnutím či jinak zdravotní újmu nezletilému (zejména hadi, pavouci a štíři) a určil způsob předávání nezletilého (výrok III.). Městský soud v Praze výše citovaným rozsudkem stanovil výši výživného na částku 3 000 Kč měsíčně (výrok I.), změnil styk otce s nezletilým v průběhu letních a vánočních prázdnin a dále neomezil místo styku otce s nezletilým (výrok II.). Stěžovatelka podala ústavní stížnost pouze do části výroku II., kterou bylo zrušeno omezení místa styku otce s nezletilým.
3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že odvolací soud v rámci svého rozhodování opomenul důkaz, konkrétně vyjádření MUDr. Valenty, z kterého vyplynulo, že "jedy některých chovaných druhů štírů mohou být nebezpečné až život ohrožující i pro dospělého člověka, nelze proto souhlasit s jejich chovem v domácnosti s malým dítětem". Toto vyjádření bylo podkladem pro rozhodnutí nalézacího soudu pro omezení místa styku otce s nezletilým. Stěžovatelka tvrdí, že odvolací soud svévolně upřednostnil právo otce realizovat styk s nezletilým v jeho bytě, aniž by náležitě zohlednil, zda v podmínkách existence celé řady nebezpečných zvířat je taková preference práv jednoho z rodičů skutečně v nejlepším zájmu nezletilého.
4. Ústavní soud konstatuje, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu jsou záležitostí nezávislých soudů. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v §132 o. s. ř. Pokud civilní soud postupuje v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů, a to, ani kdyby měl ohledně provedeného dokazování pochybnosti (srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93). Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. Postrádá-li odůvodnění soudního rozhodnutí údaj o tom, o které důkazy soud opřel svá skutková zjištění, dochází k porušení §157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), což vede k tomu, že se soudní rozhodnutí stává nepřezkoumatelným [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 1836/13 ze dne 27. 2. 2014 (N 24/72 SbNU 275)]. Z odůvodnění rozhodnutí musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, jinak odůvodnění nejenže nevyhovuje zákonným hlediskům, ale současně představuje porušení zákazu libovůle v soudním rozhodování a způsobuje porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1356/16 ze dne 12. 9. 2016 (N 170/82 SbNU 647)]. Jen v takových případech je Ústavní soud povinen zasáhnout.
6. K takovému porušení práv stěžovatelky však v posuzovaném případě nedošlo. Odvolací soud ve svém odůvodnění opřel zrušení omezení styku otce s nezletilým o skutečnost, že matka s nezletilým v bytě s otcem sdíleli domácnost do července 2020, k žádnému incidentu ohrožujícímu nezletilého nedošlo, a také o závěry neohlášené kontroly provedené opatrovníkem, který potvrdil řádné zabezpečení zvířat v teráriích a krabicích. Očekává-li stěžovatelka, že Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí dalšímu, v podstatě instančnímu přezkumu, je namístě připomenout, že tato role Ústavnímu soudu nepřísluší [viz např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683) nebo ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529)].
7. Ústavní soud uzavírá, že s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně určení místa styku otce s nezletilým.
8. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. V této procesní situaci návrh podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (jako návrh akcesorický) sdílí osud "meritorně neprojednatelné" ústavní stížnosti. O tomto návrhu Ústavní soud nevydával samostatné rozhodnutí, neboť o ústavní stížnosti rozhodl v krátké době poté, co ji obdržel.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu