ECLI:CZ:US:2022:3.US.176.22.1
sp. zn. III. ÚS 176/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného JUDr. Michalem Paulem, advokátem se sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 4. 2021 č. j. 0 P 134/2016-573 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021 č. j. 11 Co 235/2021-618, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, nezletilý P. V. je svěřen do střídavé péče rodičů a v současné době navštěvuje dvě předškolní zařízení v bydlištích obou rodičů. Podáním k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 se matka nezletilého domáhala nahrazení souhlasu otce (stěžovatele) s přihlášením a jeho nástupem k povinné školní docházce do Základní školy a mateřské školy X. Nalézací soud rozhodl tak, že dal souhlas za stěžovatele se zápisem a nástupem nezletilého k povinné školní docházce do výše uvedené základní školy (výrok I.), dále zamítl návrh stěžovatele na nahrazení souhlasu matky nezletilého se zápisem nezletilého k povinné školní docházce do Základní školy Y (výrok II.) a zamítl návrh stěžovatele na nahrazení souhlasu matky nezletilého se zápisem nezletilého k povinné školní docházce do Základní školy a základní umělecké školy Z (výrok III.). Stěžovatel podal odvolání k Městskému soudu v Praze, který rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil.
3. Stěžovatel namítá, že rozhodnutí obecných soudů trpí vadou nepřezkoumatelnosti a hodnocení jednotlivých důkazů jednoznačně vykazuje právní vadu extrémního excesu a je projevem svévole. Brojí proti tomu, že soud nerealizoval participační právo nezletilého. Dále namítá neprovedení důkazů o změně bydliště nezletilého a napadá vyjádření ředitelky ZŠ X ke spádovosti a kapacitě dětí ve školním roce 2022/23.
4. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry obecných soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na obecných soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak obecný soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní.
5. Ústavní soud v posuzovaném případě předesílá, že se stěžovatel de facto domáhá u Ústavního soudu dalšího instančního přezkumu, což je role, která mu v zásadě nenáleží. Jsou to především obecné soudy, jimž náleží výklad právních předpisů a jejich následná aplikace na zjištěný skutkový stav.
6. Stěžovatel brojí proti způsobu zjišťování názoru dítěte soudem, s tím, že pro jeho slyšení nevytvořil vhodné prostředí, což zapříčinilo jeho následnou nekomunikativnost. Namítá-li stěžovatel, že bylo porušeno participační právo nezletilého, který nebyl před soudem ohledně svého stanoviska k věci slyšen, je třeba uvést, že právo dítěte, aby bylo slyšeno ve všech záležitostech, které se jej dotýkají (čl. 12 Úmluvy o právech dítěte), je osobním právem dotčeného dítěte, nikoli právem jeho rodiče či jiné osoby na to, aby dítě bylo v řízení vyslechnuto ať přímo před soudem, či jinak (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2019 sp. zn. II. ÚS 4097/18). Ústavní soud ve své judikatuře zastává stanovisko, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Je třeba upozornit, že nezletilý byl v řízení před obvodním soudem ve věku šesti let, přičemž věk deseti let je judikaturou Ústavního soudu chápán jako hraniční a teprve po jeho dosažení je zpravidla nezbytné zjišťovat názor či přání dítěte přímo před soudem, ledaže tomu brání zvlášť významné okolnosti [srovnej nález ze dne 17. 5. 2019 sp. zn. II. ÚS 4247/18 (N 81/94 SbNU 104)]. Soudkyně obvodního soudu měla snahu provést výslech nezletilého, ale vzhledem k jeho nekomunikativnosti nebyla realizace možná, což svědčí o jeho rozumové a emocionální (ne)vyspělosti.
7. Obecné soudy rozhodly o tom, že v případě nezletilého není vhodné, aby navštěvoval dvě školská zařízení na základě zpráv pedagogicko-psychologické poradny Praha 6, vyjádření opatrovníka nezletilého, ze zprávy psychiatra a ze zprávy logopedky, ze kterých shodně vyplývá, že návštěva dvou školských zařízení by pro nezletilého představovala neúměrnou zátěž a nebyla by vhodná s ohledem na jeho nejlepší zájem. Při rozhodování o školském zařízení, kde bude nezletilý absolvovat povinnou školní docházku, soudy vzaly v potaz návaznost docházky na mateřskou školu a také mediační dohodu, kterou manželé uzavřeli.
8. Stěžovatelova námitka týkající se změny trvalého bydliště nezletilého není relevantní, neboť ani obecné soudy tomuto tvrzení opatrovníka nepřikládaly právní relevanci (viz bod 3. odůvodnění rozsudku městského soudu). Námitka týkající se vyjádření ředitelky ZŠ X ohledně kapacity dětí ve školním roce 2022/23 byla odvolacím soudem uznána jako důvodná (viz bod 16. odůvodnění rozsudku městského soudu).
9. Ústavní soud je toho názoru, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů jsou podrobně odůvodněna, soudy v nich přezkoumatelným způsobem vysvětlily své závěry po provedení dokazování v dostatečném rozsahu a z ústavněprávního hlediska jim tak není čeho vytknout.
10. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu