ECLI:CZ:US:2022:3.US.2000.22.1
sp. zn. III. ÚS 2000/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) a Ludvíka Davida o ústavní stížnosti společnosti HOUSING 4U s.r.o., IČO 04022505, se sídlem v Šestajovicích, Alšova 545, zastoupené JUDr. Tomášem Matouškem, advokátem, se sídlem Baškirská 1404/1, Praha10 - Vršovice, proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 24. června 2022 č. j. 36 C 127/2021-125, za účasti Okresního soudu Praha-východ jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností dle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), s odvoláním na porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. K ústavní stížnosti stěžovatelka připojila také návrh na přednostní projednání věci dle ustanovení §39 zákona o Ústavním soudu, který umožňuje, aby pro naléhavost věci Ústavní soud nedbal pořadí, v němž mu návrhy došly, a návrh projednal i mimo pořadí.
2. Z obsahu napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka je účastníkem řízení u Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud") o zaplacení 231 819 Kč spolu s příslušenstvím jako slevy z ceny vadně provedeného díla hrubé stavby rodinného domu na pozemku Oleksandra Kovala (dále jen "žalobce"). Žalobce předložil znalecký posudek č. 4227/2021 J. D., znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí ve věci stavu závad rodinného domu H., pozemek parc. č. X, k.ú. H. ze dne 20. 10. 2020 pro účel reklamace díla.
3. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti namítá porušení jejich ústavně zaručených práv z důvodu nesouhlasu s postupem a závěry znaleckého posudku J. D. a namítla podjatost znalce v řízení u okresního soudu. Poukázala na to, že obchodní společnost Znalecká a inženýrská kancelář s.r.o., IČO 282 15 150, zpracovala znalecký posudek na komerční bázi, za nadstandardně vysokou odměnu v rozporu s vyhláškou o odměnách znalců a soudních tlumočníků podle pokynů zadavatele (žalobce). Na základě smlouvy o dílo byla provedena prohlídka nemovitosti a sepsáno elektronické vyjádření, aniž by byla k dispozici projektová dokumentace, stavební deník, termín předání a převzetí atd. Znalec J. D. vypracoval jako zaměstnanec a společník označené společnosti znalecký posudek v rozporu se zákonem č. 254/2019 Sb., když vycházel z podkladů dodaných žalobcem a z jeho tvrzení, lze tak pochybovat o nestrannosti znalce. Stěžovatelka namítá, že okresní soud rozhodl o nevyloučení evidentně podjatého znalce a napadeným rozhodnutím jí bylo zamezeno domáhat se práva na znalecké zkoumání nestranným a nezávislým znalcem bez pochybností o jeho nepodjatosti. Trestní oznámení stěžovatelky pro křivou výpověď a podání nepravdivého znaleckého posudku J. D. dle §346 trestního zákoníku vedené u Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Vnější služby pod č. j. KRPA-137335-3/ČJ-2022-001150 prozatím nepostoupilo do fáze zahájení trestního stíhání, nicméně z úmyslných fatálních nezákonností postupu znalce vyplývá jeho podjatost a trestní dosah jeho jednání ve skutkovém ději. V ústavní stížnosti stěžovatelka argumentovala judikaturou Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva ve věci nestrannosti znalce a navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil napadené rozhodnutí.
4. Ústavní soud zhodnotil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
5. Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší nezávislým civilním soudům. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v §132 o. s. ř. Pokud civilní soud postupuje v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů, a to ani, kdyby měl ohledně provedeného dokazování pochybnosti [srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41); všechna uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz].
7. Námitky stěžovatelky směřují proti postupu okresního soudu v průběhu řízení a hodnocení důkazů. Stěžovatelka opakuje své námitky týkající se podjatosti J. D., které již uplatnila v rámci řízení u okresního soudu. Ústavní soud ověřil, že se okresní soud námitkou stěžovatelky uplatněnou podáním ze dne 30. 12. 2021 upřesněnou na ústním jednání konaném 17. 3. 2022 zabýval a shledal ji nedůvodnou. Okresní soud v usnesení o námitce stěžovatelky o podjatosti znalce dospěl k závěru, že znalec není vyloučen z projednávané věci. Své rozhodnutí v tomto směru také odůvodnil v souladu s ustanovením §169 o. s. ř. Zdůraznil, že k vyloučení znalce může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že jeho vztah k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo nebude schopen nezávisle a nestranně provést odborné posouzení. K naplnění požadované intenzity vztahu k žalobci ze strany znalce nedošlo a argumenty stěžovatelky neshledal důvodnými. Okresní soud ověřil dotazem na Ministerstvo spravedlnosti ČR, že znalec J. D. vykonává znaleckou činnost jako fyzická podnikající osoba, zapsaná v seznamu znalců, nikoliv jako společník nebo zaměstnanec znalecké kanceláře.
8. Dále okresní soud konstatoval, že znalecký posudek předložený žalobcem má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků nepravdivého znaleckého posudku. Okresní soud poukázal na to, že zadavatel znaleckého posudku vymezuje znalci úkol a na něm leží odpovědnost, zda znalecký posudek bude vyhovovat co do úplnosti, správnosti a přesnosti potřebám řízení. Znalec neprovádí sám dokazování, jeho úkolem je odborně posoudit předem zjištěný skutkový stav. Případné chyby a nepřesnosti, které by z nedostatků zadání znaleckého posudku nebo neúplného či nepravdivého skutkového stavu znalecký posudek obsahoval, nemůžou vést k pochybnostem o nestrannosti znalce. K námitce stěžovatelky, že znalec uzavřel s žalobcem smlouvu o dílo a byl za výkon podnikatelské činnosti nadstandardně finančně odměněn, okresní soud poukázal na to, že se jedná o smluvní ujednání obou stran a výše odměny byla oboustranně odsouhlasena.
9. Podle Ústavního soudu okresní soud při rozhodování o vyloučení znalce J. D. z podání znaleckého posudku postupoval v souladu se zákonnými ustanoveními, v řízení provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti a skutková zjištění, která z provedeného dokazování vyvodil, považuje za zcela správná. Není tedy pravdou, že se obecné soudy námitkou vyloučení znalce nezabývaly řádně. Ústavní soud má za to, že toto soudní rozhodnutí splňuje požadavky kladené zákonem na posouzení podjatosti znalce. Znalecký posudek byl proto relevantním důkazem, který společně s ostatními poslouží okresnímu soudu ke zjištění skutkového stavu. Ústavní soud neshledává v závěrech okresního soudu projev svévole, či extrémní rozpor s principy spravedlnosti.
10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opomíjí fakt, že se jedná o procesní rozhodnutí, proti kterému není opravný prostředek přípustný a v její věci dosud nebylo meritorně rozhodnuto. V řízení u příslušného okresního soudu může využít možnosti a uplatnit všechny prostředky k obraně svého práva. Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Okresní soud zaujal v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Své rozhodnutí odůvodnil, srozumitelně a logicky uvedl, jaké skutečnosti má za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval. Řízení před okresním soudem bylo vedeno v souladu s ústavními principy a lze je jako celek pokládat za spravedlivé. Argumentaci judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva neshledal Ústavní soud případnou.
11. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta. Pokud se týká návrhu stěžovatelky na přednostní projednání napadeného rozhodnutí, Ústavní soud konstatuje, že o žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti (dle §39 zákona o Ústavním soudu) již výslovně nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2022
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu