ECLI:CZ:US:2022:3.US.2186.21.1
sp. zn. III. ÚS 2186/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti NORD POLYBIUS s.r.o., sídlem Vlkova 532/8, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Mgr. Františkem Kubečkou, advokátem, sídlem Kladská 1489/5, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 6. oddělení, č. j. KRPA-103359-22/TČ-2019-001293 ze dne 14. března 2019, usnesení téhož policejního orgánu ze dne 26. června 2021 č. j. KRPA-103359-413/TČ-2019-001293 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. srpna 2021 č. j. 1Nt 5028/2021-14, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 6. oddělení, a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 6. oddělení (dále jen "policejní orgán") s tvrzením, že jím a dalšími rozhodnutími vydanými následně ve věci zajištění jejích peněžních prostředků na bankovních účtech byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 26 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Byť stěžovatelka výslovně petitem ústavní stížnosti nenavrhuje zrušit rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který jí zákon k ochraně práva poskytuje (srov. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), jímž je usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 27. 8. 2021 č. j. 1Nt 5028/2021-14, jímž byla zamítnuta stížnost proti rozhodnutí policejního orgánu o zamítnutí žádosti stěžovatelky o zrušení zajištění peněžních prostředků, z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že jsou napadána všechna rozhodnutí vydaná v předmětné věci. To Ústavnímu soudu umožňuje, aby vzal v úvahu a přezkoumal posledně vydaná rozhodnutí, aniž by bylo nutné stěžovatelku vyzývat k upřesnění petitu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 256/08, rozsudek Evropského soudu pro lidská zpráva ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004, Přehled rozsudků ESLP, ASPI, Praha č. 3, 2004, str. 125). Rozhodující je, že od doručení usnesení obvodního soudu coby rozhodnutí o posledním procesním prostředku na ochranu práv stěžovatelky neuplynula v době podání ústavní stížnosti lhůta podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že policejnímu orgánu bylo dne 11. 3. 2019 postoupeno trestní oznámení Finančně analytického úřadu Ministerstva financí ve věci podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"). Na základě informací uvedených v trestním oznámení a jeho přílohách se stala stěžovatelka jednou z podezřelých osob v uvedené věci. Napadeným usnesením policejního orgánu bylo po předchozím souhlasu dozorujícího státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 podle §79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") rozhodnuto o zajištění finančních prostředků na dvou bankovních účtech stěžovatelky pro důvodné podezření, že tyto prostředky mohou pocházet z trestné činnosti nebo jsou výnosem z trestné činnosti.
3. Dne 23. 3. 2021 podala stěžovatelka žádost o zrušení zajištění peněžních prostředků na jejích bankovních účtech. Šlo o opakovanou žádost, když jejímu předchozímu návrhu ze dne 10. 9. 2019 nebylo policejním orgánem ani obvodním soudem vyhověno.
4. Usnesením policejního orgánu ze dne 26. 6. 2021 č. j. KRPA-103359-413/TČ-2019-001293 byla po předchozím souhlasu státního zástupce podle §79f odst. 2 tr. řádu žádost stěžovatelky jako nedůvodná zamítnuta.
5. Stížnost stěžovatelky obvodní soud usnesením ze dne 27. 8. 2021 č. j. 1Nt 5028/2021-14 podle §146a odst. 1 písm. d) tr. řádu za použití §148 odst. 1 písm. c) téhož zákona zamítl, neboť se ztotožnil s odůvodněním rozhodnutí policejního orgánu, které označil za velmi podrobně a zákonu odpovídajícím způsobem odůvodněné.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka s odkazem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2020 sp. zn. ÚS 2713/18 a ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13 (N 206/71 SbNU 429) vyslovuje přesvědčení, že délka zajištění jejích finančních prostředků již není přiměřená, přičemž postrádá jasné časové podmínky pro předmětný zajišťovací institut. Poukazuje na délku zákonného omezení osobní svobody fyzické osoby, která by v předmětné věci trvala nejvýše dva roky, a z toho vyvozuje, že další omezení práva na nerušené užívání jejího vlastnictví je protiústavní. Podle jejího názoru orgány činné v trestním řízení nečiní další kroky a neprokázaly ani důvody, které by vedly k oprávněnému zajištění jejích peněžních prostředků.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí o zajištění jejího majetku, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
9. Ústavní soud považuje za vhodné připomenout principy vztahující se k problematice zajištění finančních prostředků pro účely trestního řízení, jež plynou z judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP"). V minulosti dospěl Ústavní soud k závěru, že majetkové hodnoty zajišťované podle §79a a násl. tr. řádu představují "majetek" ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "dodatkový protokol k Úmluvě"), resp. čl. 11 odst. 1 Listiny; samotné zajištění je pak bezpochyby zásahem do tohoto základního práva. Ústavní soud tudíž musí posoudit, zda lze tento zásah do základních práv považovat za ústavně konformní. Je přitom nutno mít na zřeteli, že se jedná o opatření dočasné, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci, pročež nelze mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu čl. 1 odst. 1 dodatkového protokolu k Úmluvě, nýbrž pouze o opatření vztahujícím se k "užívání majetku" dle čl. 1 odst. 2 dodatkového protokolu k Úmluvě [nález ze dne 13. 3. 2018 sp. zn. II. ÚS 1367/17 (N 46/88 SbNU 623); rozsudek pléna ESLP ve věci Handyside proti Spojenému království ze dne 7. 12. 1976, č. 5493/72, §62].
10. Ústavní soud vychází při posuzování ústavnosti zajišťovacích institutů ze smyslu a účelu těchto opatření. Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky je institutem, jenž napomáhá objasňování a případně reparaci závažné, zejména hospodářské, kriminality. Jeho podstatou je nikoliv odejmutí těchto prostředků majiteli, ale dočasné omezení jeho dispozičního práva za účelem eliminace nebo alespoň minimalizace škody způsobené trestnou činností a potažmo za účelem náležitého zjištění trestných činů a spravedlivého potrestání pachatelů [srov. např. nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13 (N 206/71 SbNU 429)].
11. Ve své judikaturní praxi Ústavní soud formuloval určité požadavky, jimž by měly orgány činné v trestním řízení při svém rozhodování o použití majetkových zajišťovacích institutů dostát. Jejich rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny), nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) a musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněno [srov. již citovaný nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 či nález ze dne 17. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 3502/13 (N 63/73 SbNU 209)]. Krom toho je vyžadováno, aby zajištění bylo přiměřené cíli sledovanému právní úpravou (trestním řádem), kterým je nejen náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, ale i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat a reparovat škodu způsobenou trestnou činností (srov. citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2485/13).
12. Maje na zřeteli výše naznačená ústavněprávní kritéria, Ústavní soud přezkoumal posledně vydané rozhodnutí obvodního soudu a jemu předcházející rozhodnutí policejního orgánu a dospěl k závěru, že obě tato rozhodnutí, posuzovaná jako celek, z ústavněprávního hlediska i z hlediska konfrontace s judikaturou, na niž v ústavní stížnosti odkazuje stěžovatelka, obstojí.
13. Obě rozhodnutí mají zákonný podklad (§79a odst. 1 tr. řádu), byla vydána příslušným orgánem, sledovala legitimní cíl (náležité prošetřování a zjištění trestného činu, snaha o minimalizaci škody způsobené případnou trestnou činností) a nejeví se jako zcela svévolná.
14. Ústavní soud se dále zabýval otázkou, zda jsou tato rozhodnutí přiměřená, a to zejména co do jejich časové dimenze. Nepřiměřenost zvoleného zajištění s ohledem na jeho délku je ostatně klíčovou námitkou uplatněnou v ústavní stížnosti.
15. Nutno připomenout, že k zajištění finančních prostředků stěžovatelky došlo v důsledku vydání usnesení policejního orgánu ze dne 14. 3. 2019. V době rozhodování o poslední žádosti stěžovatelky tedy zajištění trvalo více než dva roky, přičemž trestní řízení se stále nacházelo ve stádiu prověřování. Tato doba bezpochyby není zanedbatelná, Ústavní soud má však za to, že prozatím nevybočuje z ústavněprávních mezí, a to s ohledem na specifika případu. V tom se věc stěžovatelky liší od případů řešených poukazovanými nálezy Ústavního soudu. Jak vyplývá z rozhodnutí policejního orgánu a obvodního soudu, dosavadní délka prověřování podezření ze závažné hospodářské kriminality s mezinárodním přesahem odpovídá náročnosti a rozsáhlosti věci, zejména s ohledem na nezbytnost mezinárodní policejní a soudní spolupráce v dané věci. Ostatně i ESLP ve své judikatuře v minulosti vyslovil, že nejsou-li orgány činné v trestním řízení zcela zjevně liknavé, tak i několikaleté zajištění finančních prostředků je ve srovnatelně složitých trestních věcech přiměřené a souladné s čl. 1 dodatkového protokolu k Úmluvě (viz rozsudek ESLP ve věci Benet Czech, spol. s. r. o. proti České republice, v němž ESLP konstatoval, že v případě komplikované a značně sofistikované daňové trestné činnosti nebylo téměř čtyřleté zajištění finančních prostředků stěžovatelky nepřiměřeně dlouhé a nedošlo k porušení stěžovatelčiných Úmluvou chráněných práv).
16. Opodstatněnost nelze přiznat ani námitce, že policejní orgán nečiní ve věci žádné další kroky. Obvodní soud z příslušného spisového materiálu zjistil, že i nadále probíhají úkony trestního řízení, které směřují k objasnění prověřované trestné činnosti, kdy byly mimo jiné do příslušných zahraničních zemí rozeslány další žádosti o právní pomoc či evropské vyšetřovací příkazy, jejichž účelem je objasnění původu finančních prostředků v zemích, odkud byly do České republiky zaslány, stejně jako provedení podrobných šetření k obchodním korporacím, které byly finančně propojeny s prověřovanými subjekty, a k osobám v jejich statutárních orgánech.
17. Lze uzavřít, že rozhodnutí policejního orgánu i obvodního soudu splňují požadavky kladené na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot, vytyčené judikaturou Ústavního soudu. Rozhodující policejní orgán i soud dostály své povinnosti interpretovat a aplikovat příslušná zákonná ustanovení způsobem nevybočujícím z mezí ústavnosti. V jejich procesním postupu nebyla zjištěna libovůle, která by svědčila o dotčení tvrzených práv.
18. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu