ECLI:CZ:US:2022:3.US.2313.22.1
sp. zn. III. ÚS 2313/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Simonou Hinkelmannovou, advokátkou, sídlem Slovanská 275/16, Šumperk, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2022 č. j. 8 Tdo 435/2022-2871, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2021 sp. zn. 8 To 78/2021 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2021 č. j. 4 T 2/2021-2614, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byl stěžovatel uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. j) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník") a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 téhož zákona (bod I.), přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) a b) téhož zákona a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 a 2 téhož zákona (výrok II.). Za to byl podle §140 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dalšími výroky bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.
3. Odvolání stěžovatele, státního zástupce v neprospěch stěžovatele a poškozených Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), jako nedůvodné zamítl.
4. Stěžovatel podal proti rozhodnutí vrchního soudu dovolání opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu, které Nejvyšší soud dalším napadeným usnesením podle §265i odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl jako zjevně neopodstatněné.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel vyslovuje přesvědčení, že příčina smrti poškozeného a na to navazující odsouzení za trestný čin vraždy neodpovídá provedenému dokazování, když v úvahu přicházejí i jiné příčiny smrti poškozeného, které nebyly vyvráceny. Soudy podle stěžovatele některé důkazy svědčící v jeho prospěch (např. jeho opilost, znalecký posudek z odvětví soudního lékařství) ignorovaly a preferovaly důkazy obžaloby. Má za to, že z provedeného dokazování nevyplývá, zda byl poškozený v okamžiku, kdy ho stěžovatel hodil do kanalizační šachty, živý či nikoliv. Závěr o jeho úmyslném zavinění tak nelze dovozovat pouze na základě majetkové motivace spáchaného činu. Z dokazování ke stanovení příčiny smrti poškozeného vyvozuje, že tyto důkazy soudy hodnotily jednostranně. Poukazuje na to, že pro skutková zjištění ohledně příčiny smrti poškozeného byl pro soudy podstatný znalecký posudek MUDr. Hladíka, přičemž ústavní znalecký posudek poukazující na absenci krevních výronků v krčních partiích poškozeného soudy v podstatě vytěsnily, přestože je dle stěžovatele zásadním důkazem. Se skutkovými závěry, k nimž soudy dospěly, obsáhle polemizuje, přičemž za jedinou jeho procesně využitelnou výpověď označuje výpověď ze dne 28. 1. 2020. Stěžovatel uváděl v odvolání další možné příčiny smrti poškozeného, které však odvolací soud odmítl, aniž by měl k takovému posouzení odbornost. Pokud soudy dospěly k závěru, že poškozený zemřel v důsledku škrcení stěžovatelem, jsou tyto závěry podle přesvědčení stěžovatele v rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž nebyly ohledně příčiny jeho smrti odstraněny pochybnosti, čímž byla porušena ústavní zásada in dubio pro reo.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněností ústavní stížnosti
7. Ve své rozhodovací praxi dává Ústavní soud setrvale najevo, že ochrana právům - v oblasti trestního soudnictví vymezená jeho účelem, tj. požadavkem náležitého zjištění trestných činů a podle zákona spravedlivého potrestání jejich pachatelů - je ústavně svěřena obecným soudům, jimž je současně uloženo, aby při výkonu spravedlnosti postupovaly zákonem stanoveným způsobem. Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů o vině pachatele trestného činu a o uloženém trestu z hlediska jejich zákonnosti či dokonce správnosti, ani v tomto směru nepřehodnocuje důkazy obecnými soudy provedené. Je nicméně oprávněn posoudit, zda postup soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda nebyly takovým vybočením porušeny stěžovatelovy základní práva a svobody. Ústavní soud přistupuje ke zrušení soudního rozhodnutí obvykle za situace extrémního nesouladu mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů soud učinil, a právními závěry soudu, jinými slovy, svědčí-li jeho rozhodnutí o možné libovůli [srov. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)].
8. Z uvedených východisek a mezí přezkumné činnosti Ústavního soudu je nutno vycházet i v nyní posuzované věci, kdy stěžovatel stejně jako v průběhu celého trestního řízení tvrdí, že soudy zjištěné skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, a že soudy postupovaly jednostranně v jeho neprospěch. Jde tak v zásadě o totožné námitky, jimiž se z podnětu stěžovatelem podaných opravných prostředků zabývaly vrchní soud a v rámci svých kompetencí i Nejvyšší soud, shledávajíce je nedůvodnými. Stěžovatel navzdory tomu setrvává v přesvědčení o věcné nesprávnosti vydaných rozhodnutí, jež se stížnostní argumentací snaží zvrátit ve svůj prospěch, čímž ovšem staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu, jak již dal shora najevo, nepřísluší.
9. Za daných okolností pokládá Ústavní soud za adekvátní omezit se na závěr, že v postupu soudů žádné pochybení dosahující ústavně právní roviny nezjistil. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku městského soudu, tento soud provedl dokazování v rozsahu, který mu umožnil rozhodnout o vině stěžovatele. V odůvodnění svého rozhodnutí řádně uvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení, jak se vypořádal s obhajobou stěžovatele, která je opakována v ústavní stížnosti, a jak právně kvalifikoval prokázané skutečnosti dle příslušných ustanovení tr. zákoníku. V této souvislosti mu nelze vytknout žádné podstatné pochybení. Vrchní soud, který částečně doplnil z vlastní iniciativy dokazování, neshledal důvod pro jakoukoli změnu skutkových zjištění, která označil za správná a úplná, a přiměřeně se vyslovil ke všem relevantním námitkám stěžovatele. Po doplnění dokazování promítnutím videozáznamu prověrky výpovědi stěžovatele na místě dne 27. 1. 2020 dal stěžovateli za pravdu v tom, že tomuto procesnímu úkonu nebyla přítomna nezúčastněná osoba, jak to vyžaduje §104e odst. 2 a §104c odst. 3 tr. řádu. Pro posouzení věci je však relevantní, že z promítnutí videozáznamu vyplynulo, že stěžovatel byl při prověrce řádně poučen, v jejím průběhu na něj nebyl činěn žádný nátlak, na položené otázky odpovídal zcela spontánně, a že soudy využily prověrku pouze podpůrně, takže zjištěné pochybení - absence zúčastněné osoby - nedosahuje takové intenzity porušení práv stěžovatele, aby si vyžadovalo kasační zásah.
10. Z ústavněprávního hlediska je podstatné, že soudy obou stupňů věnovaly hodnocení důkazů náležitou pozornost a své závěry o trestní odpovědnosti stěžovatele přesvědčivě odůvodnily a podepřely provedenými důkazy. Z nich je jednoznačně zřejmé, že stěžovatel jednal v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch. Ze závěrů znaleckého posudku z odvětví psychiatrie a psychologie přitom vyplynulo, že nejednal pod vlivem chorobných příznaků psychotického rázu, jeho spjatost s realitou nebyla chorobně narušena, přičemž trestný čin vraždy byl primárně podmíněn jeho opilostí, v žádném případě však nešlo o zkratkovou reakci na základě chorobného rozhodnutí. O jeho rozmyslu usmrtit poškozeného pak svědčí i způsob útoku na poškozeného a použitá zbraň. Ke stejnému závěru ostatně dospěl i Nejvyšší soud, který řešil tvrzený extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy, a z pohledu takových vad přezkoumal rozhodnutí soudů obou stupňů, neshledal však žádný rozpor, natož rozpor extrémní, a to ani stran hodnocení ve věci provedených znaleckých posudků z odvětví soudního lékařství, které měly určit způsob a příčinu smrti poškozeného. Vysvětlil, z jakého důvodu došlo k rozporným znaleckým posudkům, které soudy obou stupňů podrobily důkladnému rozboru a především je konfrontovaly s ostatními provedenými důkazy, přičemž dospěly k logickému závěru, že to byl stěžovatel, který poškozeného úmyslně usmrtil. Ústavní soud odkazuje na závěr svého nálezu ze dne 30. 4. 2007 sp. zn. III. ÚS 299/06 (N 73/45 SbNU 149), podle něhož nelze z ústavněprávních hledisek akceptovat, pokud soud slepě důvěřuje závěrům znalce; to by znamenalo ve svých důsledcích popření zásady volného hodnocení důkazů soudem podle svého vnitřního přesvědčení, privilegování znaleckého posudku a přenášení odpovědnosti za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce. Soudům obou stupňů proto nelze vytýkat, že ke znaleckému posudku zpracovanému znalci MUDr. Ivanem Procházkou a MUDr. Alenou Cypriánovou, kteří jako příčinu smrti označili udušení poškozeného z utonutí v těžké opilosti, přestože pro takovou verzi chyběly standardní nálezy, nepřihlížely, a vyšly ze závěrů revizního znaleckého posudku a výslechu jeho zpracovatelů v hlavním líčení.
11. Jestliže se tedy oba soudy na základě podrobně popsaných skutečností přiklonily k verzi obžaloby, nelze jim vytýkat, že nepřistoupily k aplikaci zásady in dubio pro reo. V trestním řádu není zakotvena zásada, z níž by vyplývalo, že stojí-li proti sobě dvě protikladná tvrzení, je soud vždy povinen rozhodnout ve prospěch obžalovaného. Soud má povinnost za této důkazní situace věnovat hodnocení důkazů zvýšenou pozornost a svůj závěr pečlivě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnit. Pokud však soud po vyhodnocení takovéto důkazní situace dospěje k závěru, že jedna z verzí je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrne do odůvodnění svého rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady "v pochybnostech ve prospěch", neboť soud pochybnosti nemá. To byl i případ stěžovatele.
14. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní nesoulad mezi prováděnými důkazy a zjištěními, která z nich soudy učinily, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, do něhož Ústavní soud není oprávněn zasahovat. Lze tak uzavřít, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
15. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu