ECLI:CZ:US:2022:3.US.250.22.1
sp. zn. III. ÚS 250/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Romanem Majerem, advokátem, sídlem Vyskočilova 1326/5, Praha 4 - Michle, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2021 č. j. 21 Cdo 2759/2021-238, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. května 2021 č. j. 84 Co 13/2021-206 a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. září 2020 č. j. 24 C 284/2018-179, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, a České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a nebyla respektována zásada rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.
2. Stěžovatel (žalobce) se žalobou domáhal po vedlejší účastnici řízení (žalované) zaplacení částky ve výši 333 500 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za ztížení společenského uplatnění v souvislosti s pracovním úrazem (poraněním kolene), který utrpěl v jednací síni Okresního soudu v Teplicích dne 17. 6. 2014 při vstávání ze židle. Pro úplnost je možné dodat, že o náhradě ušlého výdělku v době pracovní neschopnosti stěžovatel a vedlejší účastnice řízení uzavřeli dohodu.
3. Okresní soud v Teplicích (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 10. 9. 2020 č. j. 24 C 284/2018-179 žalobu stěžovatele zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.). Okresní soud na základě znaleckého posudku MUDr. Milana Richtra, CSc. dovodil, že nešlo o pracovní úraz, když poškození zdraví mělo primárně souvislost s degenerativním onemocněním stěžovatele. Nadto nebyl u stěžovatele v souvislosti s bolestivým stavem, který nastal dne 17. 6. 2014, zjištěn žádný následek poškození zdraví, který by stěžovatele omezoval v životě a ve společnosti. Okresní soud nevycházel ze znaleckého posudku MUDr. Bedřicha Helma předloženého stěžovatelem, neboť tento nesplňoval náležitosti stanovené zákonem pro znalecké posudky, když v něm nebylo uvedeno, z jakých podkladů znalec vycházel a na základě jakých skutečností a úvah ke svým závěrům dospěl.
4. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 15. 5. 2021 č. j. 84 Co 13/2021-206 rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Krajský soud ve shodě s okresním soudem, z jehož skutkových zjištění vyšel, dospěl k závěru, že není dána odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou pracovním úrazem (vzhledem k okamžiku tvrzeného pracovního úrazu šlo o §366 odst. 1 a 4 ve spojení s §380 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015). Uvedl, že stěžovateli vzniklá bolest nebyla způsobena úrazovým dějem, nýbrž byla důsledkem onemocnění kolenního kloubu (gonartrózy), které se tímto způsobem v danou chvíli manifestovalo, což vyplynulo ze znaleckého posudku MUDr. Milana Richtra, CSc. Krajský soud se vyjádřil i k znaleckému posudku MUDr. Bedřicha Helma a přisvědčil okresnímu soudu, že tento posudek se nezabýval otázkami rozhodnými pro posouzení věci, když vůbec neposuzoval, zda příčinou poškození zdraví stěžovatele byla právě událost ze dne 17. 6. 2014 v jednací síni okresního soudu.
5. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 11. 2021 č. j. 21 Cdo 2759/2021-238 odmítl, jelikož nebylo přípustné. Rozhodnutí krajského soudu vycházelo z jiného skutkového stavu než toho, na kterém stavěl stěžovatel svoji otázku, že na závěru o existenci příčinné souvislosti mezi úrazovým dějem a chorobným stavem nemohla změnit nic skutečnost, že na vznik poškození zdraví spolupůsobily i jiné faktory. Krajský soud své právní hodnocení totiž založil na tom, že omezení stěžovatele v životě a ve společnosti jsou následkem onemocnění kolenního kloubu, nikoliv úrazového děje (vstávání ze židle). Krajský soud se tak neodchýlil od konstantní judikatury Nejvyššího soudu odkazované stěžovatelem, na niž bylo v usnesení poukázáno. Namítal-li stěžovatel tzv. jiné vady řízení [neuspokojivé vysvětlení, proč nebyl přijat jím předložený důkaz (znalecký posudek vypracovaný MUDr. Bedřichem Helmem), řádné nevypořádání se s námitkou podjatosti znalce MUDr. Milana Richtra, CSc., neprovedení výslechu znalce, nevypořádání se s námitkami žalobce ke znaleckému posudku MUDr. Milana Richtra, CSc., a pochybení při hodnocení tohoto posudku], šlo o námitky, ke kterým by bylo možno přihlížet pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nesouhlasí s tím, že okresní i krajský soud nepřihlédly k jím předloženému znaleckému posudku MUDr. Bedřicha Helma, který podle nich nesplňoval zákonem stanovené náležitosti. Podle stěžovatele není pravdou, že v něm nebylo uvedeno, z jakých podkladů znalec vycházel a k jakým skutečnostem přihlížel. Měly-li obecné soudy pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, měly vyzvat znalce k podání vysvětlení, doplnění posudku nebo popř. k vypracování nového znaleckého posudku. Stěžovatel důkaz výslechem znalce MUDr. Bedřicha Helma navrhoval, avšak tomuto návrhu nebylo bez dostatečného odůvodnění vyhověno. Obecné soudy postupovaly mechanicky a formalisticky. Stěžovatel dále cituje ze znaleckého posudku MUDr. Milana Richtra, CSc., s nímž jsou tvrzení obecných soudů o tom, že v příčinné souvislosti s újmou stěžovatele byly jiné okolnosti než vstávání ze židle, v rozporu. Stěžovatel uzavírá, že neúplně zjištěný skutkový stav založený zamítnutím odůvodněných důkazních návrhů, jimiž stěžovatel zamýšlel dokázat oprávněnost jím uplatněného nároku, vedl k nesprávným skutkovým závěrům a k nesprávnému právnímu posouzení věci.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
9. Ústavní soud předesílá, že stěžovatel v ústavní stížnosti brojí především proti skutkovým zjištěním okresního a krajského soudu, když polemizuje se závěry, které obecné soudy vyvodily ze znaleckého posudku MUDr. Milana Richtra, CSc. V této souvislosti je třeba připomenout, že Ústavnímu soudu přísluší přehodnocovat skutková zjištění učiněná obecnými soudy jen v případě jejich zjevného excesu [viz např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)], který je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a přijaté skutkové závěry jsou výrazem evidentního faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. nemají-li skutková zjištění soudů obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají-li z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna [např. usnesení ze dne 22. 4. 2013 sp. zn. I. ÚS 1196/13 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz)]. Žádná taková pochybení v posuzované věci Ústavní soud nezjistil.
10. V postupu obecných soudů při hodnocení znaleckých posudků nelze spatřovat znaky formalismu či mechanického přístupu. Okresní soud i krajský soud se vyjádřily k oběma v řízení vyhotoveným znaleckým posudkům. Dostatečně podrobně vysvětlily, proč nevyužily znalecký posudek MUDr. Bedřicha Helma. Bylo tomu zejména proto, že znalec MUDr. Bedřich Helm vůbec neposuzoval otázku, zda příčinou poškození zdraví stěžovatele, které vyústilo až v provedení kloubní náhrady, a z něhož dovozoval svůj nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, byla událost ze dne 17. 6. 2014 v jednací síni okresního soudu, což bylo pro posouzení věci stěžejní. V této souvislosti je třeba dodat, že příčinná souvislost mezi úrazovým dějem a poškozením na zdraví nemusí být dána vždy u všech dílčích odpovědnostních nároků. Není vyloučena situace, kdy je v příčinné souvislosti náhrada za ztrátu výdělku, ale není v ní například již náhrada za ztížení společenského uplatnění. Obecné soudy rovněž popsaly, v čem považovaly za přínosný znalecký posudek MUDr. Milana Richtra, CSc., jaké z něj vyvodily závěry a rovněž se vypořádaly s námitkami stěžovatele k tomuto znaleckému posudku. Ústavní soud v uvedených souvislostech zdůrazňuje, že hodnocení úplnosti a způsobilosti znaleckého posudku, jako podkladu pro skutková zjištění, je úkolem obecných soudů.
11. Za tohoto stavu Ústavní soud konstatuje, že skutková zjištění provedená obecnými soudy i jejich závěry stran příčinné souvislosti jsou souladné s nároky, které na rozhodování obecných soudů klade ústavní pořádek i judikatura Ústavního soudu. S ohledem na provedené dokazování nelze konstatovat, že by jejich závěry byly s provedenými důkazy v extrémním nesouladu.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu