ECLI:CZ:US:2022:3.US.2639.22.1
sp. zn. III. ÚS 2639/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Smrčka a Kubálek v.o.s., sídlem Opatovická 159/17, Praha, zastoupené Mgr. Hanou Drozdkovou, advokátkou se sídlem Rybářská 225, Boršov nad Vltavou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2022, č. j. 19 Co 199/2022-60, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv svobod (dále jen "Listina"), čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 28. 2. 2022, č. j. 12 C 189/2020-39, nepřipustil, aby z řízení vystoupila původní žalovaná "Smrčka a Kubálek v. o. s., IČO 06884512, sídlem Opatovická 159/17, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka B. I. B. S., a. s., IČ 25534581, sídlem Lidická 960/81, Veveří, 602 00 Brno", a aby na její místo vstoupila jako žalovaná stěžovatelka, (výrok I.), a dále nepřipustil ani přistoupení stěžovatelky označené jako "Smrčka a Kubálek v. o. s., IČO 06884512, sídlem Opatovická 159/17, 110 00 Praha 1" jako účastníka řízení na straně žalované (výrok II.).
3. Obvodní soud tak rozhodl v řízení zahájeném žalobou, jíž se žalobkyně Thi Sinh Do domáhala vůči původně žalované společnosti coby insolvenčnímu správci dlužníka B. I. B. S., a. s., zaplacení částky 969.796,94 Kč s tím, že jde o pohledávku za majetkovou podstatou z titulu dlužného nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s nájmem. V průběhu řízení žalobkyně svá žalobní tvrzení doplnila tak, že v rozsahu uvedené částky jde o škodu způsobenou jí porušením povinností původní žalované - insolvenčního správce; obvodní soud tento úkon posoudil jako změnu žaloby, kterou následně připustil usnesením ze dne 9. 12. 2021 č. j. 12 C 189/2020-36. V návaznosti na to pak vyzval žalobkyni k upřesnění subjektu, vůči němuž žaloba směřuje, nakolik v podání obsahujícím změnu žaloby označuje žalovanou již bez dodatku specifikujícího skutečnost, že jde o insolvenčního správce konkrétního dlužníka, tedy v řízení před Ústavním soudem stěžovatelku (jde tak o subjekt odlišný od žalované, která byla označena v původní žalobě). Žalobkyně k této výzvě soudu navrhla záměnu účastníků tak, aby namísto žalované coby insolvenčního správce konkrétního dlužníka vystupovala jen sama žalovaná společnost bez dalšího (tedy stěžovatelka - pozn. Ústavní soud), případně aby (nebude-li dán potřebný souhlas se záměnou ze strany žalované) do řízení jako další žalovaná vstoupila stěžovatelka (tedy opět sama o sobě bez toho, že by bylo uvedeno, že jde o insolvenčního správce konkrétního dlužníka). Obvodní soud pak takto žalovanou formulovaný návrh zamítl s ohledem na absenci potřebného souhlasu dosavadní žalované.
4. K odvolání žalobkyně městský soud rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením tak, že usnesení obvodního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Pro důvody, které ve svém rozhodnutí podrobně rozvedl, městský soud konstatoval, že v dalším řízení obvodní soud - vázán závazným právním názorem vysloveným v tomto usnesení - opětovně posoudí ústní podání žalobkyně (formulované jako návrh na změnu účastníků, respektive na přistoupení dalšího účastníka) podle jeho obsahu tak, že fakticky není navrhována účast (ať už výlučná nebo dodatečná) jiného účastníka než dosavadní žalované. Nebude proto znovu formálně rozhodovat o "záměně" či "přistoupení", nýbrž k předmětnému podání pouze přihlédne jako k úpravě v označení žalované, a to v kontextu ostatních relevantních žalobních tvrzení.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí s nosnými důvody napadeného usnesení městského soudu.
6. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou posuzované věci, je vždy povinen přezkoumat splnění podmínek řízení o ústavní stížnosti. Jen v případě, že návrh splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, se jím totiž může zabývat také věcně. V nyní posuzovaném případě nicméně Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.
7. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 citovaného zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ustanovení §72 odst. 4 téhož zákona).
8. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její formální a materiální subsidiarita. Ústavní stížnost tak lze podat pouze tehdy, byly-li před jejím podáním marně vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, což znamená, že musí být nejen podány, nýbrž musí o nich být též s konečnými důsledky rozhodnuto. Povaze řízení o ústavní stížnosti by totiž odporovalo, pokud by s ním paralelně probíhalo ve stejné věci řízení před obecnými soudy.
9. V nyní posuzované věci Ústavní soud shledal, že napadené usnesení Městského soudu v Praze je sice konečné v tom smyslu, že proti němu již stěžovatelka nemůže brojit žádným dalším opravným prostředkem, nicméně v jeho důsledku ještě nedochází k bezprostřednímu zásahu do jejích práv, který by již nebyl reparovatelný v systému obecného soudnictví. Tímto usnesením se totiž "pouze" zrušilo předchozí rozhodnutí obvodního soudu a věc se mu vrátila k dalšímu řízení, takže řízení před ním bude probíhat dále.
10. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom dle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, je-li orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, neboť okolnost, že soud nižší instance je vázán právním názorem kasačního soudu, nezakládá uzavřenost takového stadia řízení a ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti rozhodnutí o věci (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 256/11 ze dne 16. 2. 2011).
11. Ústavní soud konečně uvádí, že odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost (fakticky předčasnost) stěžovatelku nepoškozuje na jejím právu na přístup k soudu, protože nebyla-li by srozuměna s výsledkem pokračujícího soudního řízení, je oprávněna po jeho skončení podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky tohoto řízení. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) je věcně projednatelná Ústavním soudem.
12. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že stěžovatelka netvrdí žádnou okolnost, která by mohla vést k prominutí podmínky nevyčerpání procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelů z důvodu přesahu vlastních zájmů stěžovatelky dle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a žádnou takovou okolnost neshledává ani zdejší soud.
13. Na základě výše uvedených závěrů, Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a vyjadřoval se k důvodnosti ústavní stížnosti, soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
zpravodaj