ECLI:CZ:US:2022:3.US.288.22.1
sp. zn. III. ÚS 288/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky X, právně zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 26. 11. 2021 č. j. 1 VZN 294/2014-275, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti stěžovatelka napadá shora uvedené vyrozumění o výkonu dohledu v trestní věci, když má za to, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka se podáním ze dne 8. 10. 2021 domáhala provedení dohledu nad činností dozorového státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně v trestní věci sp. zn. 3 KZN 108326/2019, a to v souvislosti s odmítnutím její žádosti o nahlédnutí do trestního spisu vedeného Národní centrálou proti organizovanému zločinu pod č. j. NCOZ-1098/TČ-2016-417801-O. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci stěžovatelku vyrozumělo o způsobu vyřízení podnětu dopisem ze dne 26. 11. 2021 č. j. 1 VZN 294/2014-275 se závěrem, že neumožnění nahlédnutí do spisu neshledalo jako neoprávněné.
3. Policejní orgán prověřuje podezření z trestného činu obecného ohrožení podle §272 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v souvislosti s výbuchem ve zbrojním skladu společnosti X, ve V. ve dnech 16. 10. 2014 a 3. 12. 2014, při nichž došlo k úmrtí dvou zaměstnanců společnosti a dalším materiálním škodám na majetku společnosti v řádu desítek milionů Kč a ke škodám na majetku dalších osob. Poškozená společnost, nyní stěžovatelka, požádala podle §65 tr. řádu o umožnění nahlédnutí do spisového materiálu dopisem ze dne 6. 9. 2021. Přípisem ze dne 9. 9. 2021 č. j. NCOZ-1098-3279/TČ-2016-417801-0 byla stěžovatelka vyrozuměna, že podle §65 odst. 2, věta první tr. řádu se jí právo k nahlédnutí do trestního spisu odepírá. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka podnět dozorovému státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně, k přezkoumání postupu policejního orgánu podle §157a odst. 1 tr. řádu a v souladu s ustanovením §65 odst. 2 tr. řádu. Dozorový státní zástupce dopisem ze dne 4. 10. 2021 č. j. 3 KZN 1083/2014-159 stěžovatelce oznámil výsledky přezkoumání postupu policejního orgánu a stížnostním důvodům zčásti vyhověl. Dozorový státní zástupce shledal pochybení policejního orgánu v tom, že neuvedl důvody odmítnutí nahlédnutí do spisu, a dále také v tom, že odmítl nahlédnutí do celého spisu, ačkoli jsou ve spisu zařazeny listiny, u nichž relevantní důvod k odmítnutí nahlédnutí nelze spatřovat.
4. Stěžovatelce bylo odmítnuto nahlédnout do podstatných částí spisu s odůvodněním, že se jedná o osobu podezřelou, u níž může být dovozována trestní odpovědnost právnické osoby. Proti tomuto postupu podala podnět k provedení instančního dohledu, neboť nemůže být obviněna ze zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku, a to ani teoreticky, protože do 30. 11. 2016 byla právnická osoba trestně odpovědná pouze za trestné činy taxativně vyjmenované v §7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dál jen "ZTOP"). K datu výbuchů ve V. ve dnech 16. 10. 2014 a 3. 12. 2014 neměl §7 ZTOP ve výčtu trestných činů, kterých se může dopustit právnická osoba, prověřovaný zločin obecné ohrožení podle §272 tr. zákoníku.
5. O podnětu stěžovatelky nadřízené Vrchní státní zastupitelství v Olomouci rozhodlo vyrozuměním ze dne 26. 11. 2021 č. j. 1 VZN 294/2014-275 tak, že shora uvedený právní názor dozorového státního zástupce neměl oporu v zákoně. Jako důvod pro odmítnutí nahlédnutí do spisu naopak obstojí konflikt zájmů, když právní zástupce stěžovatelky vystupuje jako zmocněnec poškozené společnosti X, a zároveň jako právní zástupce podezřelého P. B., přičemž za oba subjekty činí úkony v probíhajícím trestním řízení. Státní zástupce dovozuje, že pokud by byl obsah k nahlédnutí do spisu vymezen negativně, tj. která jeho část zpřístupněna nebude, nebylo by možno bez dalšího doplňujícího pozitivního vymezení určit, co má být naopak obsahem té části, která k nahlédnutí předložena být může. Z toho, jakým způsobem on sám vymezil a určil možnost nahlédnutí do spisu, tedy konkrétně do materiálů týkajících se ohledání místa činu, nálezu munice a způsobu nakládání s ní, jednoznačně vymezil i rozsah spisového materiálu, který a contrario zpřístupněn nebude.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že vyčerpala veškeré své právní možnosti, jak se domoci přístupu k podkladům shromážděnými orgány činnými v trestním řízení, které se nacházejí v trestním spise a které nezbytně potřebuje pro ochranu svých majetkových práv. Stěžovatelka chápe argumentaci policejního orgánu, kterou se tento snaží chránit konkrétní vyšetřovací verze před předčasným zveřejněním a v důsledku toho pak ohrožení průběhu prověřování, nicméně soustavné úniky klíčových dokumentů právě z daného spisu jsou důkazem toho, že přístup policejního orgánu k ochraně obsahu spisu je přinejmenším selektivní. Stěžovatelka se domáhá přístupu pouze k těm písemnostem, které se týkají technické části spisu, jako je ohledání místa, pitevní protokoly, činnost HZS a Pyrotechnické služby policie, jakož i velitele zásahu v době od října do prosince 2014. Stěžovatelka se nikdy nedomáhala nahlédnutí do protokolů o výslechu podezřelých či svědků ani výpovědi jiných osob, vyjma výpovědí zasahujících hasičů či policistů, kteří areál v době po výbuchu prvního skladu střežili. Zpřístupnění těchto písemností nemůže dle názoru stěžovatelky postup vyšetřování jakkoliv ohrozit. Stěžovatelka nemůže čekat, než policejní orgán někoho obviní nebo věc odloží. Tento okamžik může nastat až po letech či dokonce po desítkách let.
7. Po přezkoumání postupu orgánů činných v trestním řízení a argumentace v napadeném vyrozumění dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je založena čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy jen tehdy, jestliže tímto rozhodnutím došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Jakékoliv jiné vady takového rozhodnutí se nachází mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu, a tomu je tak zapovězeno se jimi zabývat, i kdyby je snad v rozhodované věci shledal. Ústavní soud totiž nestojí nad Ústavou, nýbrž podléhá stejné povinnosti respektovat ústavně zakotvenou dělbu moci, jako kterýkoliv jiný orgán veřejné moci. Proto se musí důsledně vystříhat svévole a bedlivě dbát mezí svých pravomocí svěřených mu Ústavou, jinak by popřel samotný smysl své existence jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je tak Ústavní soud povinen vždy nejprve zkoumat, zda jsou ústavní stížností napadená rozhodnutí způsobilá k vlastnímu meritornímu přezkumu, tedy zda těmito rozhodnutími vůbec mohla být porušena ústavně garantovaná práva či svobody stěžovatelky či stěžovatele. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jako návrh zjevně neopodstatněný.
9. Podle dosavadní judikatury Ústavního soudu připadá jeho zásah do probíhajícího přípravného řízení v úvahu jen za splnění velmi přísných podmínek [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 3221/09 ze dne 16. 9. 2010 (N 197/58 SbNU 741)]. Je tomu tak proto, že jde o první stádium trestního řízení, přičemž na rozhodování a postup orgánů činných v trestním řízení není možno na samotném počátku celého řízení klást takové nároky jako na rozhodnutí a postup soudu v hlavním líčení. Taktéž v tomto stádiu není známo, zda vůbec řízení postoupí do dalšího stádia, a tedy zda se základní práva a svobody stěžovatele i nadále budou nacházet v ohrožení. Rovněž i v případě, že by se v řízení vyskytla pochybení, která by bylo možno považovat za porušení základních práv či svobod, orgány činné v trestním řízení mají možnost tato zhojit v případném dalším průběhu řízení.
10. Právo nahlédnout do spisu a spolu s tím ostatní práva uvedená v §65 odst. 1 tr. řádu lze ze závažných důvodů v přípravném řízení odepřít (§65 odst. 2 tr. řádu). Závažnými jsou zde zejména důvody spočívající v možném ohrožení či zmaření vyšetřování či v taktice jeho vedení orgánem činným v trestním řízení. Cílem je zabránit tomu, aby byla narušena objektivnost důkazů. Tato zákonem předpokládaná možnost omezení práva nahlížet do spisů vyplývá ze skutečnosti, že v počátcích vyšetřování nelze často zabezpečit ochranu důkazních pramenů před jejich poškozením a zničením nebo před jinými aktivitami sledujícími cíl mařit vyšetřování. Ohroženy mohou být i jiné společenské a individuální zájmy, např. bezpečnost svědků, citlivé osobní údaje nezúčastněných osob, skutečnosti podléhající utajení, přičemž časová tíseň neumožňuje zajistit ochranu těchto legitimních zájmů jiným způsobem.
11. Ústavní soud v dané věci shledal, že stěžovatelka se v souladu s příslušným zákonným ustanovením domáhala práva nahlédnutí do trestního spisu, policejní orgán její žádost posoudil a toto právo jí odepřel. Učinil tak však zákonem předvídaným způsobem a stěžovatelka měla možnost uplatnit (což také učinila) veškeré další opravné prostředky, o nichž příslušné orgány činné v trestním řízení rozhodly s náležitým a dostačujícím odůvodněním. Napadené vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci lze tedy v kontextu celé věci považovat za právně korektní a nelze v něm spatřovat porušení základních práv stěžovatelky.
12. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu