ECLI:CZ:US:2022:3.US.3279.21.1
sp. zn. III. ÚS 3279/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti obchodní korporace Zemědělské družstvo MORAVAN, sídlem Domamyslická 204/126, Prostějov, zastoupené JUDr. Alešem Klechem, LL.M., advokátem, sídlem Poděbradova 2738/16, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2021 č. j. 49 Nc 374/2021-105, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozhodl, že soudce Okresního soudu v Prostějově (dále jen "okresní soud") Mgr. et Mgr. Věroslav Řezáč (dále jen "soudce") není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 5 C 184/2017, o náhradu mzdy, v níž stěžovatelka vystupuje jako žalovaná. Takto krajský soud rozhodl zejména proto, že postup soudce v jiných řízeních není sám o sobě důvodem jeho vyloučení.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá, že soudce měl být z projednávání a rozhodnutí věci v řízení o náhradu mzdy vyloučen, neboť předtím rozhodoval v řízení o neplatnosti výpovědi. Rozhodnutí o neplatnosti dané výpovědi tvoří předpoklad pro následné řízení o náhradu mzdy, vedené mezi týmiž účastníky. Proto měla stěžovatelka za to, že tentýž soudce nemůže být vzhledem ke stěžovatelčině argumentaci v řízení o náhradě mzdy nestranný, pročež vznesla námitku jeho podjatosti.
4. Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat hodnocením věci samé, musel posoudit splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která se účastnila řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je také zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je však nepřípustná.
5. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona).
6. V uvedených zákonných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne pravidlo minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně ústavně zaručených základních práv nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná.
7. V posuzované věci byla ústavní stížnost podána za situace, kdy v řízení nebylo dosud vydáno konečné rozhodnutí ve věci. Posuzovaná věc se nyní nachází ve fázi řízení před okresním soudem poté, co rozhodující soudce nebyl vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci. V daném stadiu civilního řízení není Ústavní soud v rámci své Ústavou a zákonem o Ústavním soudu stanovené pravomoci, jíž musí pečlivě dbát, povolán k námitkám předestřeným stěžovatelkou v ústavní stížnosti vyvozovat žádné závěry. Námitku podjatosti rozhodujícího soudce lze uplatnit v opravných prostředcích proti meritorním rozhodnutím, jimiž se dané řízení končí. Za splnění zákonných podmínek může rovněž účastník řízení využít institutu žaloby pro zmatečnost. Proto by rozhodnutí o meritu ústavní stížnosti v době, kdy řízení nadále pokračuje, bylo protichůdné se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti (obdobně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3930/18, ze dne 19. 4. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1154/18, ze dne 20. 2. 2018 sp. zn. I. ÚS 4079/17 a další).
8. Ústavní soud k námitce stěžovatelky zvážil též možnost výjimky z požadavku předchozího vyčerpání dostupných opravných prostředků, která je upravena v §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, ačkoli není splněna podmínka podle předchozího odstavce, přesahuje-li stížnost svým významem podstatně vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Stěžovatelka však podle obsahu ústavní stížnosti tuto mimořádnou okolnost spatřuje toliko ve skutečnosti, že v případě pokračování řízení před okresním soudem bude ve věci rozhodovat nevyloučený soudce, který je podle stěžovatelky podjatý a který již dříve rozhodoval v jiné její věci. Z uvedeného je patrné, že z tohoto důvodu ústavní stížnost svým významem podstatně vlastní zájmy stěžovatelky nepřesahuje, naopak je spojena pouze s konkrétním řízením; stěžovatelka toliko namítá, že podle jejího názoru měl být soudce z projednání a rozhodnutí věci vyloučen. Své námitky může stěžovatelka uplatnit v opravných řízeních proti meritornímu rozhodnutí ve věci, jak bylo zmíněno výše, a je tak na místě plné uplatnění zásady subsidiarity ústavní stížnosti.
9. Pro výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2022
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj