ECLI:CZ:US:2022:3.US.360.22.1
sp. zn. III. ÚS 360/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Hugem Hubeným, advokátem se sídlem Běhounská 4/20, Brno, proti příkazům Okresního soudu v Hodoníně ze dne 29. 11. 2021 sp. zn. 17 Nt 619/2021 a sp. zn. 17 Nt 620/2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených příkazů, neboť je názoru, že jimi bylo porušeno jeho právo na zachování lidské důstojnosti dle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 odst. Listiny a právo na výkon státní moci v mezích zákona dle čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, přiložených listin a spisů, Okresní soud v Hodoníně vydal dne 29. 11. 2021 příkaz k provedení domovní prohlídky č. j. 17 Nt 619/2021 a příkaz k prohlídce jiných prostor č. j. 17 Nt 620/2021. Příkazy byly vydány v rámci trestního řízení nedovoleného ozbrojování dle §279 odst. 2, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, vedeného proti V. K., který prováděl reaktivaci znehodnocených střelných zbraní. Většinu zbraní získal od S. Š., který dle operativně získaných informací, měl v plánu nabídnout nelegálně držené střelné zbraně k prodeji. Se S. Š. se stěžovatel setkal a měl od něj převzít nelegálně držené střelné zbraně. Při uskutečněné domovní prohlídce došlo k zajištění movitých věcí, jak jsou specifikovány v protokolu o provedení domovní prohlídky, sepsaném dne 9. 12. 2021 č. j. NCOZ-4336/TČ-2021-413500-O Policií ČR, Národní centrálou proti organizovanému zločinu SKPV, expozitura Ostrava.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti odůvodnění příkazů, ze kterých má vyplývat, že se angažoval v trestné činnosti V. K. Tuto skutečnost stěžovatel popírá a dále tvrdí, že se S. Š. se viděl jednou, ale nic od něj nepřevzal. Skutečnosti, pro které byly příkazy vydány, byly dle něj získány na základě telefonických hovorů mezi S. Š. a jeho právním zástupcem. Vzhledem k tomu, že v rámci provedené domovní prohlídky došlo ze strany Policie České republiky k zabavení movitých věcí, jež doposud nebyly stěžovateli vráceny, žádal stěžovatel Ústavní soud také o to, aby zakázal Policii ČR pokračovat v porušování jeho základních práv, spočívajícím v zajištění věcí a přikázal jí obnovit stav před porušením práv a svobod.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud, jak plyne z judikatury, následuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Zmíněné principy a zásady se specificky projevují též v případě posuzování ústavních stížností brojících proti rozhodnutím a zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze takové excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za zásadně nepřípustnou a možnost jejího uplatnění vykládat restriktivně. Kasační intervence Ústavního soudu je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy s ústavní stížností napadeným rozhodnutím je spojen nepřijatelný zásah do základních práv a svobod stěžovatele. Takový zásah však Ústavní soud v daném případě neshledal.
5. V posuzované věci byly prohlídky provedeny v rámci postupu orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání, ve stadiu prověřování. V této časné fázi trestního řízení nebylo možno takový procesní úkon provést jinak než jako neodkladný nebo neopakovatelný. Jádro námitek stěžovatele tkví v tom, že okresní soud napadené příkazy řádně neodůvodnil. K tomu však Ústavní soud poznamenává, že z příkazů dostatečně jasně plynulo, jaké prostory mají být podrobeny prohlídce. Jednotlivé nemovitosti byly v příkazech náležitě identifikovány (číslem bytové jednotky, nadzemním podlažím, adresou, listem vlastnictví, budovou v které se bytové jednotky nachází, parcelním číslem pozemku budovy), stejně tak ostatní jiné prostory (identifikace motorového vozidla, včetně registrační značky a VIN kódu vozidla). Z odůvodnění je dostatečně patrné, za jakým účelem byly prohlídky nařizovány, jaké movité věci měly být v dotčených nemovitostech a motorovém vozidle nalezeny a zajištěny a z jakého důvodu jsou tyto předměty považovány za významné pro probíhající trestní řízení. Je přitom zřejmé, že v přípravné fázi trestního řízení nelze po orgánech činných v trestním řízení požadovat, aby v této velmi rané fázi trestního řízení podrobně a zcela konkrétně popsaly, jakým způsobem se měla ta která osoba podílet na trestné činnosti (to platí především u trestné činnosti, na které měla participovat větší skupina podezřelých osob) a z jakých konkrétních důkazů to má vyplývat. Jakkoliv totiž musí být zásah do práva na soukromí a práva na nedotknutelnost obydlí podezřelých osob, k němuž při domovní prohlídce nevyhnutelně dochází, dostatečně odůvodněn, nelze po orgánech činných v trestním řízení v této fázi trestního řízení požadovat, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly se stejnou mírou podrobnosti, důkladnosti a jistoty jako např. rozhodnutí o samotné vině a trestu. Odůvodnění napadených rozhodnutí tedy naplňuje požadavky kladené na tento typ rozhodnutí judikaturou Ústavního soudu.
6. Stěžovatel tvrdí, že příkazy byly vydány na základě zjištěných skutečností z telefonických hovorů mezi S. Š. a jeho právním zástupcem. Tato domněnka ale ze spisů okresního soudu nevyplývá. Soudce vydal příkaz k prohlídkám na základě návrhu státního zástupce, který byl v souladu se zákonem, řádně odůvodněn a proto z ústavněprávního hlediska obstojí. Orgány činné v trestním řízení dostatečně objasnily, z jakých důvodů považovaly movité věci specifikované v příkazech - zejména nelegálně držené střelné zbraně, jejich neregistrované hlavní části, jako např. tlumiče hluku výstřelu, hlavně, dále poznámky týkající se opatřování nelegálních střelných zbraní, mobilní telefony, SIM karty a paměťová média (osobní počítače, notebooky, externí harddisky, DC, DVD diskety, flash disky) užité ke komunikaci mezi osobami zapojenými do nelegálních aktivit v oblasti nedovoleného ozbrojování - za nezbytné pro účely probíhajícího trestního řízení a rovněž bylo dostatečně objasněno, proč měly orgány činné v trestním řízení za to, že právě v inkriminovaných prostorách by se mohly nacházet movité věci významné pro uvedené trestní řízení.
7. Pro vydání movitých věcí zabavených při domovní prohlídce má stěžovatel možnost využít postup dle §78 odst. 7 trestního řádu. Z jeho podání není patrné, zda tohoto institutu využil.
8. Ačkoliv lze jakoukoliv prohlídku orgánu činného v trestním řízení vnímat jako zásah do subjektivně osobní sféry, v projednávaném případě jejich nařízením okresní soud nezasáhl do základních práv stěžovatele způsobem, který v ústavní stížnosti namítal. Ústavní soud proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu