ECLI:CZ:US:2022:3.US.722.22.1
sp. zn. III. ÚS 722/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Bachmana, zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem Bolzanova 461/5, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2021 č. j. 44 Co 205/2021-60, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatel se domáhal u Ministerstva spravedlnosti a následně v soudním řízení náhrady škody ve výši 53 543 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 10. 2021 č. j. 54 C 227/2020-52 rozhodl, že řízení se zastavuje v části, v níž se stěžovatel domáhal zaplacení předmětné částky (výrok I.), žalované byla uložena povinnost uhradit zákonný úrok z prodlení z předmětné částky ve výši 8,25 % (výrok II.) a žalované byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 23 538 Kč (výrok III.). Žalovaná podala odvolání proti výroku III. s tím, že nebrojí proti povinnosti hradit náklady řízení, ale nesouhlasí s jejich výší, konkrétně s náhradou nákladů za úkon předžalobní výzvy k plnění, které stěžovatelce dle §31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), nepřísluší. Krajský soud v Brně změnil III. výrok městského soudu tak, že námitku uznal a stěžovateli byla uznána náhrada nákladů řízení ve výši 19 230,40 Kč.
3. Stěžovatel tedy brojí proti rozhodnutí krajského soudu, který mu neuznal náklady řízení ve výši 4 307,60 Kč. V ústavní stížnosti uvádí, že pro uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti je nutný úkon právní služby předcházející žalobě. Dojde-li po předběžném projednání nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. k podání žaloby, je nutné na takový úkon nahlížet jako na předžalobní výzvu dle §142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Podáním žaloby a úspěšným pokračováním ve vymáhání nároku se tento úkon právní služby stává součástí procesních nákladů řízení. Stěžovatel tvrdí, že se jedná o systémový problém, který se dotýká každého, kdo vymáhá náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb.
4. S ohledem na výši částky je zřejmé, že se jedná o věc bagatelní, kterou se Ústavní soud běžně nezabývá. Vzhledem k vývoji judikatury se ale objevují případy, které mohou dosahovat ústavněprávního významu i když se jedná o bagatelní částku. Jedná se především o situace, kdy se jedná o intenzivní zásah kolidující se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva, kdy rozhodnutí Ústavního soudu může mít vliv na velké množství případů před obecnými soudy či kdy judikatura obecných soudů není jednotná a vyšší soudy nemohou zajistit její sjednocení. Projednávaná věc však podle Ústavního soudu nepředstavuje právě takový případ, neboť k ústavnosti stěžovatelem napadeného zákonného ustanovení se Ústavní soud již vícekrát vyjádřil [srov. nález ze dne 13. 5. 2013 sp. zn. IV. ÚS 20/13 (N 83/69 SbNU 353), usnesení ze dne 10. 8. 2009 sp. zn. III. ÚS 1619/09, ze dne 22. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 903/13, nebo ze dne 15. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 701/10].
5. Vyloučení nároku na náhradu nákladů právního zastoupení při předběžném projednání nároku má zabránit účelovému navyšování nároku poškozeného, neboť řízení má neformální charakter a poškozený při něm nemusí být zastoupen. Ústavní soud nenalezl důvod pro odklon od tohoto právního názoru, a to i s ohledem na skutečnost, že předběžné projednání nároku není jakousi obdobou kontradiktorního soudního řízení ani správním řízením, které si může vyžádat potřebu právního zastoupení, ale postupem usilujícím o mimosoudní vyřešení, jehož náklady účastníci zásadně nesou sami. Ústavní soud se vyslovil také již k obdobné námitce o možném zásahu do majetkových práv v této souvislosti (srov. usnesení ze dne 24. 10. 2013 sp. zn. III. ÚS 3337/12).
6. Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že krajský soud svůj závěr o nepřiznání části uplatněné náhrady nákladů řízení řádně odůvodnil na základě zákonného ustanovení (§31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb.) a nepostupoval svévolně.
7.Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu