ECLI:CZ:US:2022:3.US.930.22.1
sp. zn. III. ÚS 930/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky WQR a. s., sídlem Kpt. Jaroše 3328/20, Břeclav, zastoupené Mgr. Janem Konečným, advokátem, sídlem Žampachova 1729/12, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. ledna 2022 č. j. 14 Co 256/2021-367 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 19. října 2021 č. j. 11 C 256/2020-310, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, a 1) Petra Křepelky a 2) Lucie Křepelkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i její právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Okresní soud v Břeclavi (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 19. 10. 2021 č. j. 11 C 256/2020-310 uložil stěžovatelce povinnost zdržet se nakládání s ve výroku uvedenými nemovitostmi, zejména tyto nemovitosti převádět na jinou osobu či vkládat do majetku jiného subjektu a zatěžovat věcnými právy ve prospěch třetích osob. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesení okresního soudu potvrdil, neboť se ztotožnil s jeho závěrem, že nárok vedlejších účastníků na zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím lze považovat za dostatečně osvědčený rozsudkem okresního soudu ze dne 21. 4. 2021 č. j. 11 C 256/2020-95, jímž bylo v tomto rozsahu žalobě vedlejších účastníků vyhověno.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že již před podáním návrhu vedlejších účastníků na vydání předběžného opatření se u okresního soudu vůči tomuto návrhu vymezila s řadou argumentů, zejména tím, že disponuje i jiným majetkem, např. nebytovou jednotkou v hodnotě cca čtyř milionů Kč, že nemá žádné vykonatelné závazky, a že převodem předmětných pozemků (za které měla obdržet značnou částku) by nebyl nijak ohrožen výkon případného pravomocného rozhodnutí o žalobě vedlejších účastníků. Stěžovatelka tvrdí, že se okresní soud těmito argumenty a navrženými důkazy řádně nezabýval, to platí i pro krajský soud, který se sice zabýval částí navržených důkazů, avšak z odůvodnění jeho rozhodnutí nevyplývá, jaké z provedených důkazů vyvodil skutkové závěry. Napadená usnesení jsou proto podle názoru stěžovatelky nepřezkoumatelná a neodůvodněná. Stěžovatelka zdůrazňuje, že obecné soudy nezohlednily její další majetek ani skutečnost, že v důsledku předběžného opatření bylo zastaveno vkladové řízení k pozemkům, které byly převedeny ve prospěch společnosti LeaseBack Invest s. r. o. a stěžovatelka tak byla připravena o kupní cenu 2 000 000 Kč, vznikly jí četné vícenáklady a čelí nárokům kupujícího. Stěžovatelka je přesvědčena, že návrhem na nařízení předběžného opatření chtěli vedlejší účastníci nikoli zajistit vymahatelnost svých pohledávek, nýbrž poškodit stěžovatelku.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
6. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů ohledně důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171); ke svévolnému výkladu srov. rovněž nález ze dne 1. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 2486/13 (N 184/75 SbNU 39)]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)].
7. Ústavní soud zdůrazňuje, že předběžné opatření je dočasné povahy s omezenou dobou trvání [§77 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")], které může být k návrhu zrušeno (§77 odst. 2, věta první, o. s. ř.), a není jím ani prejudikován konečný výsledek sporu. Smyslem předběžného opatření je tak zatímní úprava poměrů účastníků (nikoli s konečnou platností), přičemž musí být poskytnuta ochrana jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak v rámci ústavních pravidel i tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje. Současně platí, že ochrana toho, proti komu má navrhované předběžné opatření směřovat, však nemůže dosáhnout takové intenzity, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany.
8. V posuzované věci krajský soud v napadeném usnesení ústavně souladným způsobem odůvodnil, že pro účely nařízení předběžného opatření nemůže přezkoumávat závěry okresního soudu vyjádřené v rozsudku ze dne 21. 4. 2021 č. j. 11 C 256/2020-95, kterým bylo na podkladě provedeného dokazování uloženo stěžovatelce zaplatit vedlejším účastníkům částku 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Nárok vedlejších účastníků na zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím má proto krajský soud za dostatečně osvědčený. Vedlejší účastníci nadto dostatečně prokázali obavu z ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí, neboť informacemi o řízeních a výpisy z katastru doložili, že u katastrálního úřadu Lubná u Kroměříže je vedeno řízení o převod předmětných pozemků na nabyvatele LeaseBack Invest, s. r. o., a též je vedeno řízení na základě převodu nemovitostí v katastrálním území Karlovice ve Slezsku na fyzické osoby, čímž je dostatečně osvědčeno, že se stěžovatelka většiny svého nemovitého majetku zbavuje převodem na třetí osoby.
9. Ústavní soud nemůže přisvědčit ani námitce stěžovatelky, že se obecné soudy nezabývaly její argumentací, že vlastní i další majetek. Krajský soud uvedl, že z obsahu spisu je zřejmé, že podáním ze dne 13. 7. 2021 stěžovatelka požádala soud o přiznání osvobození od soudních poplatků na základě tvrzení, že nedisponuje prakticky jakoukoli hotovostí, je bez likvidních prostředků, které by mohla zpeněžit, a není tak schopna zaplatit ani soudní poplatek, jenž jí byl vyměřen ve výši 25 000 Kč. V prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech ze dne 17. 8. 2021 stěžovatelka uvedla, že nemá bankovní účet, pohledávky větší hodnoty, ani nezdanitelné příjmy za poslední tři roky před podáním žádosti. Žádost o osvobození od soudních poplatků sice vzala stěžovatelka podáním ze dne 15. 10. 2021 zpět na základě tvrzení, že od podání žádosti u ní došlo k výraznému zlepšení ekonomické situace, to však vyjma předložení smlouvy o prodeji předmětných pozemků ze dne 29. 9. 2021 nedoložila. Z obsahu spisu tak není zřejmé, zda skutečně a jakými finančními prostředky vůbec ke dni vydání napadeného rozhodnutí stěžovatelka disponuje, naopak vedlejší účastníci dostatečně osvědčili, že stěžovatelka vede další spory s jinými subjekty o zaplacení vysokých částek, a obava o ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí je tedy dostatečně prokázána.
10. Ústavní soud neshledal důvod, pro který by závěr krajského soudu z ústavněprávního hlediska neakceptoval, neboť jej považuje za řádně odůvodněný a přesvědčivý.
11. Není rovněž zřejmé, v čem spatřuje stěžovatelka extrémní nesoulad mezi závěry obecných soudů a jejich právními a skutkovými zjištěními. Okresní i krajský soud při svém rozhodování aplikovaly platnou právní úpravu a jejich skutková zjištění vycházela z provedeného dokazování. Současně je třeba vzít úvahu, že napadené usnesení okresního soudu je předběžným opatřením, kdy prostor obecných soudů pro dokazování je zúžen oproti dokazování ve věci samé. Ani tento typ řízení se samozřejmě nenachází mimo požadavky na ústavně-konformní průběh řízení, nicméně ty je třeba posuzovat se zřetelem ke specifickému účelu tohoto institutu, jímž je ne-li okamžitá, pak přinejmenším urychlená prozatímní úprava poměrů do doby rozhodnutí o věci samé. Rozsah dokazování se proto omezuje pouze pro potřeby naplnění tohoto účelu. Tomuto požadavku dokazování provedené okresním soudem dostálo.
12. Ze všech uvedených příčin nemá Ústavní soud důvod zpochybňovat závěry napadených rozhodnutí, v nichž porušení základních práv stěžovatelky neshledal. Krajský soud i městský soud se danou věcí podrobně zabývaly, a jak již bylo uvedeno, v odůvodnění svých rozhodnutí srozumitelně uvedly, na základě jakých úvah k jednotlivým závěrům dospěly. Napadená rozhodnutí nevybočují z Ústavou stanoveného rámce, jejich odůvodnění je ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. června 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu