ECLI:CZ:US:2022:4.US.1188.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1188/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného JUDr. Stanislavem Mečlem, advokátem, sídlem Na Perštýně 342/1, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 2. března 2022 č. j. 1 ZT 29/2022-15 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Městského ředitelství policie Plzeň, 1. oddělení obecné kriminality ze dne 18. ledna 2022 č. j. KRPP-102387-15/TČ-2021-030571, za účasti Okresního státního zastupitelství Plzeň-město a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Městského ředitelství policie Plzeň, 1. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel žádá o projednání svého návrhu mimo pořadí podle §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že proti stěžovateli bylo zahájeno trestní stíhání napadeným usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Městského ředitelství policie Plzeň, 1. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1 trestního zákoníku, který měl spáchat tak, že jako soudní znalec pro obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie, v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni proti obviněnému O. stíhanému pro pokus zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku pod sp. zn. 2 T 5/2020, zpochybnil, že u obviněného O. jde o smíšenou poruchu osobnosti, když konstatoval, že u něj jde o duševní chorobu v pravém slova smyslu, tj. psychózu, a to emočně instabilní poruchu osobnosti. Tento znalecký posudek byl předložen obhájcem obviněného O. v rámci prostudování spisu. Stěžovatel uvedený znalecký posudek zpracoval, aniž by měl k dispozici potřebné písemné podklady, a o poškozené se vyjádřil jako o nevěrohodné, aniž by ji vyšetřil. Uvedené hrubě zkreslené závěry svého znaleckého posudku následně potvrdil i po řádném poučení soudem podle §106 trestního řádu v hlavním líčení dne 26. 1. 2021. Předmětné závěry mohly mít podstatný význam při rozhodování soudu o vině obžalovaného O. a jemu uloženém trestu.
4. Stěžovatel napadl usnesení policejního orgánu stížností, která byla Okresním státním zastupitelstvím Plzeň-město (dále jen "okresní státní zastupitelství") jako nedůvodná zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel namítá, že orgány činné v trestním řízení ve věci postupovaly nezákonně a protiústavně, neboť zahájily trestní stíhání, aniž by si opatřily revizní znalecký posudek.
6. Stěžovatel taktéž uvádí, že odůvodnění usnesení okresního státního zastupitelství je pouze povšechné a nepředkládá důvody, které je vedly k zamítnutí stížnosti.
7. Stěžovatel se též vymezuje proti skutkové větě výroku napadeného usnesení policejního orgánu, v níž stojí, že stěžovatel vědomě v rozporu se skutečností zpochybnil, že u obviněného O. jde o smíšenou poruchu osobnosti. Stěžovatel zdůrazňuje, že deklarovaný úmysl stěžovatele nevyplývá z žádných dosud shromážděných důkazů a orgány činné v trestním řízení se touto otázkou ani nezabývaly.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud před samotným přezkumem opodstatněnosti ústavní stížnosti přistoupil k posouzení splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu.
9. Ústavní stížnost však není přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z výše uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) takové souběžné rozhodování nepřipouští.
10. Stěžovatel brojí proti usnesením policejního orgánu a okresního státního zastupitelství. Netvrdil však, a ani neprokázal, že by před podáním ústavní stížnosti podal podnět k výkonu tzv. vnějšího dohledu podle §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), nebo k výkonu tzv. vnitřního dohledu podle §12e téhož zákona. Jak přitom vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, podnět k výkonu dohledu podle zákona o státním zastupitelství je obecně přijímán jako účinný procesní prostředek, který zákon k ochraně práv jednotlivcům přiznává ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (k tomu srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 34/19 ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1823/18 ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 2742/19 ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 2110/19 ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2526/19 ze dne 22. 8. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1806/19 ze dne 19. 8. 2019, usnesení sp. zn. III. ÚS 2087/19 ze dne 11. 7. 2019, bod 6, a usnesení sp. zn. IV. ÚS 1741/19 ze dne 28. 6. 2019, bod 9).
11. Na základě výše uvedeného považuje Ústavní soud ústavní stížnost za předčasnou, a proto ji soudce zpravodaj mimo ústní jednání v nepřítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2022
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj