ECLI:CZ:US:2022:4.US.1209.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1209/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Jasik mini s. r. o., sídlem Plzeňská 429/245, Praha 5 - Stodůlky, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti výroku III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2022 č. j. 8 A 115/2019-52, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ministerstva dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení shora uvedeného výroku soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její práva podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí se podává, že rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravních agend, ze dne 16. 7. 2018 č. j. MHMP 1105822/2018, byla stěžovatelce jako dopravci uložena pokuta ve výši 70 000 Kč za přestupky podle §35 odst. 1 písm. g), §35 odst. 1 písm. e) a §35 odst. 2 písm. r) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů.
3. K odvolání stěžovatelky rozhodl vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 16. 7. 2019 č. j. 84/2019-190-TAXI/3, že toto odvolání zamítl.
4. O žalobě stěžovatelky rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem, že se žaloba zamítá (výrok I), stěžovatelce uložená pokuta se snižuje na částku 35 000 Kč (výrok II) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
5. Soudce zpravodaj podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníku řízení a vedlejšímu účastníkovi řízení.
6. Městský soud a vedlejší účastník Ústavnímu soudu mimo jiné sdělili, že proti napadenému rozsudku městského soudu byla vedlejším účastníkem podána kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, která je vedena pod sp. zn. 6 As 121/2022, což Ústavní soud ověřil, a ověřil též to, že o této kasační stížnosti nebylo doposud rozhodnuto.
7. Ústavní soud mimo jiné i v návaznosti na tuto skutečnost nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
8. Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita, dle níž podání ústavní stížnosti připadá v úvahu až tehdy, jestliže všechny ostatní dostupné právní prostředky ochrany základních práv či svobod stěžovatele selžou. Souběžné podávání kasační stížnosti a ústavní stížnosti není proto namístě, navíc takové řešení nevyhovuje ani požadavku právní jistoty [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2011 sp. zn. I. ÚS 2162/11 či ze dne 10. 2. 2011 sp. zn. IV. ÚS 234/11 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Probíhá-li tedy nadále před správními soudy řízení, v jehož rámci se může stěžovatelka domoci svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod, naopak by takový postup byl v rozporu jak s již zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o podané kasační stížnosti, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování správních soudů, pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení (v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny).
9. Nebude-li vedlejší účastník v předmětném řízení o kasační stížnosti ve věci samé úspěšný, nic pak nebrání stěžovatelce v podání ústavní stížnosti nové, v níž může zohlednit rovněž průběh a výsledky řízení u Nejvyššího správního soudu. Bylo-li by namítáno, že jí v takovém případě hrozí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti proti nyní napadenému rozhodnutí, Ústavní soud připomíná, že podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek rozhodujícím orgánem odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost (i) proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Vzhledem k tomu, že zákonnost výroku III nyní napadeného rozsudku městského soudu může záviset na výsledku řízení o kasační stížnosti, když za situace, že by Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vedlejšího účastníka vyhověl, znovu by městský soud musel řešit nejen meritum věci, ale i otázku nákladů řízení, o kterou jde právě v nyní posuzované věci, musí se výše uvedené závěry vztáhnout i na touto ústavní stížností napadený výrok III rozsudku městského soudu.
10. Ústavní soud by pak nebyl oprávněn odmítnout případnou novou ústavní stížnost stěžovatelky proti nyní napadenému výroku III rozsudku městského soudu pro opožděnost (shledal-li by Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřípustnou nebo by jí zamítl), neboť to by odporovalo čl. 36 odst. 1 Listiny (tzv. denegatio iustitiae). Konstatuje-li nyní Ústavní soud, že ústavní stížnost je předčasná, není oprávněn posléze říci, že pozdější ústavní stížnost by byla zase opožděná. To plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2022
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj