ECLI:CZ:US:2022:4.US.2332.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2332/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. Liborem Zbořilem, advokátem, sídlem Plzeňská 3350/18, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2022 č. j. 54 Co 475/2021-663 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. září 2021 č. j. 25 P 55/2018-492, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a 1) S. K., 2) K. M. K. a 3) nezletilého T. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva i práva nezletilého vedlejšího účastníka podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i práva podle čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 18 odst. 1 a čl. 29 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") byl nezletilý vedlejší účastník svěřen do péče první vedlejší účastnice (matky) [I. výrok] a bylo zastaveno řízení o změně péče již zletilé druhé vedlejší účastnice (dcery) [II. výrok]. Stěžovateli (otci) bylo uloženo přispívat na výživu nezletilého částkou 25 000 Kč měsíčně a byl vyměřen dluh stěžovatele na tomto výživném ve výši 189 800 Kč, na výživu dcery mu bylo uloženo přispívat částkou 35 000 Kč měsíčně, s účinností od 1. 6. 2019 do 31. 7. 2021, a ve výši 45 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 8. 2021 a dluh na tomto výživném byl vyměřen na částku 197 700 Kč měsíčně; zároveň byly upraveny podmínky splatnosti výše uvedených plnění (III. až VI. výrok). Tím byl změněn rozsudek obvodního soudu ze dne 13. 12. 2018 č. j. 25 P 55/2018-187 (VII. výrok). Obvodní soud zároveň rozhodl o návrhu stěžovatele na úpravu styku s nezletilým tak, že tento návrh zamítl (VIII. výrok), stejně jako návrhy stěžovatele na nařízení soudního dohledu nad výchovou nezletilého (IX. výrok) a na nařízení rodinné terapie (X. výrok). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (XI. výrok.).
3. K odvolání obou rodičů i zletilé dcery Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu v I. výroku o svěření nezletilého do péče matky, v II. výroku o zastavení řízení o změně výchovy dcery, v IX. výroku o návrhu na nařízení soudního dohledu a v X. výroku o návrhu na nařízení rodinné terapie (I. výrok). Rozhodnutí o běžném výživném změnil tak, že stěžovatel je povinen přispívat na výživu nezletilého částkou 27 000 Kč měsíčně s tím, že z toho částka 17 000 Kč měsíčně je splatná k rukám matky a částka 10 000 Kč měsíčně je spatná na spořicí účet, který matka za tímto účelem založí (II. výrok). Městský soud dále změnil rozhodnutí o dlužném výživném, jehož výši stanovil za období od 1. 6. 2019 do 31. 5. 2022 na částku 249 700 Kč a stěžovateli uložil uhradit tuto částku ve stanovené lhůtě na spořicí účet nezletilého (III. výrok). Změnil rovněž výroky o výživném na zletilou dceru, když stěžovateli uložil přispívat na její výživu od 1. 8. 2021 částkou 40 000 Kč měsíčně a výši dlužného výživného za období od 1. 6. 2019 do 31. 5. 2022 stanovil na částku 140 200 Kč, jinak rozsudek obvodního soudu v dotčených výrocích potvrdil (IV. a V. výrok). Tímto městský soud změnil rozsudek obvodního soudu ze dne 13. 12. 2018 (VI. výrok). V VIII. výroku o úpravě styku stěžovatele s nezletilým odvoláním napadený rozsudek obvodního soudu změnil tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilým každý sudý týden v roce od pátku od 18:00 hodin do neděle do 18:00 hodin a upravil styk o prázdninách a svátcích, přičemž stanovil, že styk bude probíhat vždy bez přítomnosti stěžovatelovy manželky a jejích synů (VII. výrok). O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (VIII. výrok).
4. Městský soud k rozhodnutí o péči o nezletilého shrnul, že již v řízení o prvotní úpravě poměrů k nezletilým dětem vyplynulo, že z důvodu pracovního vytížení stěžovatele a jeho práce v zahraničí o děti pečovala převážně matka; od ukončení soužití rodičů v roce 2018 pak byly v její faktické péči. Podstatná změna poměrů nastala poté, co stěžovatel začal žít s jeho nynější manželkou. Z pohovorů s nezletilým provedených před soudy obou stupňů vyplynulo, že je u matky spokojený, řádně se o něj stará; naopak si nedovedl představit, že by žil u stěžovatele v jeho nové rodině. S ohledem na tato zjištění soud považoval za nejvhodnější svěření nezletilého do matčiny péče, ovšem za pravidelného kontaktu se stěžovatelem. Nedůvodnou byla shledána stěžovatelova námitka, že matka svým chováním zapříčinila nynější odmítavý postoj dětí k jeho současné rodině, když k tomuto stavu přispěl i sám stěžovatel, který si odmítá připustit, že nezletilý si přeje trávit čas výlučně s ním a nechce se o něj dělit s dalšími osobami. K rozhodnutí o výživném městský soud uvedl, že výdělky stěžovatele byly vždy nadstandardní a stanovená výše výživného byla určena v souladu s tzv. doporučujícími tabulkami Ministerstva spravedlnosti, a nelze ji tedy považovat za nepřiměřenou. Z výpisů z účtu stěžovatele navíc vyplynulo, že kromě jím uvedených příjmů měl či má i jiné příjmy a na svých účtech vytváří nepřehledné situace přeléváním vysokých finančních částek z jednoho účtu na druhý; stěžovatel je schopen dosahovat vysokých příjmů, jeho životní úroveň je vysoká a jeho děti mají právo se na ní podílet. Soud se dále zabýval příjmy, výdaji a výdělkovými schopnostmi matky, stejně jako výdělkovými schopnostmi zletilé dcery, která studuje v zahraničí, s čímž se pojí značné náklady. Při stanovení výživného pro ni pak soud zohlednil její věk a možnost přivýdělku, když není možno, aby spoléhala pouze na příspěvky rodičů a sama se na svých příjmech nijak nepodílela. K úpravě styku městský soud konstatoval, že nezletilý má o kontakt se stěžovatelem zájem a je bezesporu namístě ho dále udržovat a prohlubovat. Zohledněno však muselo být negativní stanovisko nezletilého vůči tomu, aby kontakt probíhal dle přání stěžovatele i za přítomnosti jeho nynější rodiny; soud zdůraznil, že stěžovatel by si měl dokázat nalézt dostatek času na nerušený styk s nezletilým, měl by respektovat jeho přání, a nikoliv upřednostňovat své potřeby, když z jeho vyjádření bylo zjištěno, že by mu styk s nezletilým vyhovoval tak, aby co nejméně narušil jeho čas trávený s manželkou a jejími syny. Právě stanovení styku v nepřítomnosti uvedených osob dle městského soudu umožní obnovení důvěry nezletilého ke stěžovateli a do budoucna přispěje k postupnému navázání kontaktu nezletilého i s těmito osobami. Závěrem městský soud rozvedl důvody, pro které stejně jako obvodní soud neshledal potřebu k nařízení rodinné terapie ani soudního dohledu nad výchovou nezletilého, když výsledkem těchto opatření nemůže být vynucený (stěžovatelem požadovaný) styk nezletilého s rodinou stěžovatele.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti nesouhlasí jak s úpravou styku, tak výživného. K prvně uvedenému namítá, že negativní postoj nezletilého vůči stěžovatelově současné rodině, která pochází z Kazachstánu, je důsledkem ovlivňování matkou, která na nezletilého přenáší své xenofobní a rasistické názory. Stěžovatel v řízení navrhoval ustanovit v zájmu nezletilého soudního znalce za účelem posouzení zjevné manipulace nezletilého a zjištění příčin jeho odmítavého postoje, soudy mu však nevyhověly a touto problematikou se nezabývaly; tím v podstatě schválily takový způsob výchovy dítěte, jejímž výsledkem bude s největší pravděpodobností dospělý jedinec s xenofobními náladami a sklony k šíření nenávisti. V důsledku rozsudku městského soudu, kterým byl stanoven styk stěžovatele s nezletilým bez přítomnosti stěžovatelovy manželky a jejích dětí, je stěžovatel povinen odtrhnout se od své rodiny a způsobu života, a to pouze pro zřejmý rozmar nezletilého. Stěžovatel je povinen podřídit se neodůvodněnému požadavku nezletilého, který sám své pohnutky není schopen vysvětlit, a který nebyl ani znalecky zkoumán, aby mohly být odhaleny a zhodnoceny příčiny jeho chování.
6. Rozhodnutí o běžném i dlužném výživném je pro stěžovatele likvidační. V průběhu řízení namítal, že stanovené výživné není schopen platit, navíc má fakticky další vyživovací povinnost vůči dětem současné manželky; nic z toho však soudy nezohlednily. Výživné stanovené pro zletilou dceru je v rozporu s dobrými mravy - dcera o stěžovatele nejeví zájem, nekomunikuje s ním a z jejího jednání je zjevné, že jejím cílem je pouze získání prostředků k uspokojování svých nadstandardních nároků. Soudy pochybily i v tom, že rozhodly o dlužném výživném, ačkoliv to mělo být vzhledem ke změně rozhodnutí o péči o nezletilého, resp. zastavení řízení o péči o zletilou dceru řešeno v samostatném řízení; fakticky jde totiž o pohledávku matky vůči stěžovateli, nikoliv o dluh na výživném pro nezletilé děti.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. V petitu ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení pouze rozsudku městského soudu, avšak z jejího obsahu vyplývá, že brojí i proti rozsudku obvodního soudu; Ústavní soud proto podrobil přezkumu i toto rozhodnutí, aniž považoval za nutné vyzývat stěžovatele k upřesnění svého návrhu.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
9. Stěžovatel se v petitu ústavní stížnosti domáhá též konstatování porušení ústavně zaručených práv nezletilého vedlejšího účastníka. V řízení, kdy proti sobě stojí zájmy rodičů ve vztahu k nezletilému, je nezbytné, aby měl nezletilý opatrovníka a aby byl zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) však nebylo nutno činit uvedené procesní úkony. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže je de facto rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně viz usnesení ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 611/21 či sp. zn. IV. ÚS 515/21 nebo ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3374/20; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně právních věcech. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné spravedlivé rozhodnutí. Do rozhodování těchto soudů Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci Ústavní soud neshledal v postupu soudů ani v jejich rozhodnutích žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek právě uvedených posouzeno jako porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a mohlo by vést ke zrušení napadených rozhodnutí.
11. Ústavní soud se neztotožňuje se stížnostními námitkami, a i přes jejich množství uzavírá, že napadená rozhodnutí jsou dostatečně a srozumitelně odůvodněna. Závěry, k nimž soudy dospěly, jsou rozumné a logické a odpovídají ve věci učiněným skutkovým zjištěním.
12. Pro rozhodnutí soudu o úpravě práv a povinností rodičů ve vztahu k dětem je předním hlediskem nejlepší zájem dítěte. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je přitom zjevné, že nezletilý (nyní ve věku třinácti let) v řízení opakovaně a zcela jednoznačně vyjádřil přání být v kontaktu se stěžovatelem, nestýkat se však při tom s jeho manželkou a jejími syny, které viní z rozpadu vlastní rodiny; rovněž bylo zjištěno, že stěžovatel tento postoj nezletilého nerespektuje (viz především body 34 a 51 odůvodnění rozsudku obvodního soudu a body 13 a 29 odůvodnění rozsudku městského soudu). Upravil-li proto městský soud v důsledku uvedeného styk stěžovatele s nezletilým tak, aby probíhal bez přítomnosti těchto osob, považuje Ústavní soud takové rozhodnutí za souladné se zájmy nezletilého, jež by měly zásadně převážit nad vlastními zájmy či pohodlím toho kterého rodiče. Omezení spočívající v povinnosti stěžovatele plánovat si čas trávený s nezletilým tak, aby během něho prozatím nebyla přítomna jeho manželka a její synové, lze v dané věci považovat za přiměřené, přičemž je na stěžovateli, aby již upustil od nepřípadného zlehčování postoje nezletilého a aby (společně s matkou) svým vstřícným působením napomohl k tomu, aby nezletilý časem dobrovolně navázal vztah i s ostatními členy stěžovatelovy rodiny.
13. K požadavku stěžovatele na znalecké zkoumání nezletilého Ústavní soud uvádí, že takovýto znalecký posudek by s ohledem na zjištěný zájem nezletilého nebyl s největší pravděpodobností sto změnit závěry soudů ve prospěch stěžovatelem prosazované úpravy styku (tj. za přítomnosti jeho rodiny), ať již je příčina stanoviska nezletilého jakákoliv. Z pohovorů provedených před soudy obou stupňů navíc vyplývá, že důvodem, proč se nezletilý odmítá stýkat s rodinou stěžovatele, je to, že jim klade za vinu rozpad jeho vlastní rodiny; nic naopak nenasvědčuje tomu, že by za jeho postojem měly stát údajné xenofobní či rasistické názory (ať již jeho vlastní či vštěpované matkou).
14. Neopodstatněné jsou i námitky týkající se výše stanoveného výživného pro nezletilého a již zletilou dceru. Stěžovatel zde pouze opakuje argumentaci, kterou uplatnil v odvolacím řízení, přičemž městský soud na ni dostatečným způsobem reagoval (blíže viz body 19 až 24 odůvodnění rozsudku městského soudu).
15. Namítá-li konečně stěžovatel, že soudy pochybily, nevyloučily-li stěžovatelkou vznesený návrh na přiznání dlužného výživného k samostatnému řízení, a rozhodovaly-li o něm naopak v tomto řízení, pak k tomu postačí uvést, že stěžovatel nijak dále nespecifikuje, jak se měl soudy zvolený procesní postup ve svém důsledku negativně projevit v jeho osobní sféře či v čem konkrétně měl spočívat zásah do jeho ústavně zaručených práv. Ústavní soud zastává názor, že ne každé pochybení orgánu veřejné moci (v případě, že by k němu skutečně došlo) musí nutně samo o sobě znamenat také porušení základního práva, a představovat tedy důvod k zásahu Ústavního soudu.
16. Jelikož Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu