ECLI:CZ:US:2022:4.US.3218.21.1
sp. zn. IV. ÚS 3218/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. A., zastoupeného Mgr. Gabrielem Brenkou, advokátem, sídlem Štěpánská 653/17, Praha 1 – Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2021 sp. zn. 25 Co 293/2021 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. srpna 2021 č. j. 0 P 663/2015-2431, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a I. A. a nezletilé A. A., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 1, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že stěžovatel (dále též „otec“) a první vedlejší účastnice (dále též „matka“) jsou rodiči druhé vedlejší účastnice (dále též „nezletilá“). Nezletilá měla v roce 2021 zahájit povinnou školní docházku. Přáním otce bylo, aby nezletilá navštěvovala pražskou anglickou školu X, neboť otec nehovoří česky. Přáním matky bylo, aby nezletilá navštěvovala Základní školu Y (dále jen „škola Y“), neboť nezletilá v témže místě navštěvovala mateřskou školu. Matka i otec se proto u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „obvodní soud“) vzájemnými návrhy domáhali nahrazení souhlasu druhého s přihláškou do uvedených škol. Návrh otce pravomocně zamítl Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 1. 7. 2021 č. j. 25 Co 189/2021-2251, o návrhu matky nebylo dosud rozhodnuto.
3. Matka se dne 19. 4. 2021 u obvodního soudu spolu s uvedeným návrhem domáhala vydání předběžného opatření o povinnosti otce strpět docházku nezletilé ve škole Y. Obvodní soud nato usnesením ze dne 26. 4. 2021 č. j. 0 P 663/2015-2100 nařídil předběžné opatření, kterým dal za otce souhlas s přijetím nezletilé do školy Y. K odvolání otce uvedené usnesení změnil městský soud usnesením ze dne 14. 6. 2021 č. j. 25 Co 188/2021-2197 tak, že se návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření zamítá. Podle městského soudu obvodní soud neodůvodnil, proč se výrokem odchýlil od znění návrhu matky, přestože jím není vázán. Obvodní soud předběžným opatřením v podmínkách dané věci ve svém důsledku nahradil rozhodnutí ve věci samé, aniž dal otci možnost se k věci vyjádřit.
4. Matka následně dne 17. 8. 2021 podala návrh na nařízení předběžného opatření o 1) určení, že nezletilá bude plnit školní docházku ve škole Y, a 2) povinnosti otce uvedené strpět, obojí do vydání rozhodnutí o návrhu matky na nahrazení souhlasu otce. Obvodní soud návrhu vyhověl napadeným usnesením. Obvodní soud zdůraznil, že dosud (10 dní před nástupem do školy) není o výběru školy rozhodnuto, návrh otce ve věci však byl zamítnut (sub 2 in fine) a podle poznatků opatrovníka nezletilé je škola Y „kvalitnějším zařízením“.
5. K odvolání otce městský soud napadeným usnesením nařízená předběžná opatření po úpravě potvrdil. Podle městského soudu existuje potřeba zatímní úpravy poměrů, neboť vinou obou rodičů není krátce před začátkem školního roku rozhodnuto, do jaké školy nezletilá nastoupí. Nelze „spravedlivě požadovat“, aby nezletilá vyčkávala do rozhodnutí ve věci samé; není žádoucí, aby nezletilá byla nadále v nejistotě. Není dána překážka věci rozhodnuté, neboť předchozí návrh matky nebyl totožný. Městský soud závěrem apeloval na obvodní soud, aby urychleně rozhodl ve věci samé.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel trvá na tom, že ve věci je dána překážka věci rozhodnuté, neboť původní návrh matky zamítl městský soud usnesením ze dne 14. 6. 2021 (sub 3). Návrh předběžného opatření nelze zamítnout a poté mu vyhovět, nedošlo-li ke změně skutečností, na základě kterých soud o předběžném opatření rozhodl. Rozhodné je, že podle městského soudu dříve nebylo třeba zatímně upravit poměry mezi matkou a otcem. Dále stěžovatel tvrdí, že obecné soudy nekriticky převzaly návrh stěžovatelky, aniž uvážily, jaká škola je pro nezletilou vhodnější. Obecné soudy proto omezily právo stěžovatele podílet se na výběru školy nezletilé a nezabývaly se nejlepším zájmem dítěte.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“). Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další k dispozici neměl (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů. Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, „superrevizní“ instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je „toliko“ přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc je v zásadě na obecných soudech. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde přitom lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
9. Ve věci stěžovatele jde o předběžné opatření; jeho způsobilost jako opatření prozatímní povahy zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze, avšak zpravidla nedosahuje takové intenzity, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek věci. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci [srov. např. nález ze dne 14. 9. 1994 sp. zn. IV. ÚS 43/94 (N 41/2 SbNU 27) či bod 13 nálezu ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. IV. ÚS 802/19 (N 106/94 SbNU 297)].
10. Platí proto, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech věci [srov. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 (N 178/24 SbNU 327) či ze dne 12. 4. 2012 sp. zn. II. ÚS 868/12 (N 80/65 SbNU 91)]. Ústavní soud je proto povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) za dodržení zásad řádně vedeného soudního řízení a zda nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171)].
11. Jde-li proto o nyní posuzovanou věc, rozhodování o předběžném opatření zaprvé mělo zákonný podklad, jelikož šlo o řízení, v němž právní úprava soudu umožňuje předběžné opatření nařídit a matka návrh na nařízení předběžného opatření soudu podala. Napadené rozhodnutí bylo zadruhé vydáno příslušným orgánem (soudem). Stěžovatel ostatně k uvedeným aspektům v ústavní stížnosti ničeho nenamítá.
12. V konkrétnostech lze zatřetí uvést, že s námitkou stěžovatele o překážce věci rozhodnuté se vypořádal již městský soud v napadeném usnesení, a to tak, že návrhy matky na nařízení předběžných opatření totožné nebyly a nebylo o nich ani totožně rozhodnuto. To se podává již z formulace výroků napadených rozhodnutí a rozhodnutí vydaných obecnými soudy dříve. Nelze rovněž přehlédnout, že v době vyhlášení napadeného usnesení obvodního soudu zbývalo do počátku školního roku jen několik dní, na rozdíl od doby, kdy byla vydána rozhodnutí o předchozím návrhu matky, kdy šlo o několik měsíců. Za daných okolností nejsou napadená rozhodnutí svévolná a jejich odůvodnění jsou adekvátní.
13. Obecné soudy se dále neopomenuly zabývat nejlepším zájmem dítěte. Z napadeného usnesení městského soudu se podává, že pro něj byla rozhodná trvající nejistota nezletilé o brzkém nástupu do školy. Taková úvaha zjevně směřovala k zachování nejlepšího zájmu dítěte a v podmínkách posuzované věci je dostačující. Vhodnost toho kterého školského zařízení bude totiž předmětem rozhodování ve věci samé.
14. Napadená rozhodnutí ani neomezují stěžovatele v jeho právu rozhodovat o volbě vzdělání nezletilé. Jak bylo uvedeno shora, předběžné opatření je dočasným institutem. Rozhodné je proto, že stěžovatel měl možnost uplatňovat svá tvrzení jak v řízení o jeho návrhu ve věci samé, stejně jako má možnost bránit svá práva v řízení o návrhu matky ve věci samé. Napadená rozhodnutí přitom takové rozhodnutí nepředjímají
15. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv a svobod stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu