ECLI:CZ:US:2022:4.US.3412.21.1
sp. zn. IV. ÚS 3412/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti PUMPA, a. s., sídlem U Svitavy 54/1, Brno, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Schreiberem, advokátem, sídlem Jakubská 121/1, Brno, proti II. výroku rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2021 č. j. 23 Cdo 107/2020-236, ve znění opravného usnesení ze dne 24. ledna 2022 sp. zn. 23 Cdo 107/2020, I. výroku v části, v níž bylo v částce 279 958 Kč s příslušenstvím potvrzeno zamítnutí žaloby, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 6. června 2019 č. j. 35 Co 101/2018-208, a II. výroku v části, v níž byla v částce 279 958 Kč s příslušenstvím zamítnuta žaloba, rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 12. dubna 2018 č. j. 59 C 79/2017-176, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti GEREX Liberec, s. r. o., sídlem Krokova 293/4, Liberec, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v uvedeném rozsahu rozhodnutí označených v záhlaví s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se žalobou u Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") domáhala po vedlejší účastnici zaplacení částky 645 394 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody s tvrzením, že jde o rozdíl mezi sjednanou cenou zboží, které stěžovatelce vedlejší účastnice nedodala, ačkoli se k tomu zavázala, a vyšší cenou téhož zboží, které stěžovatelka koupila jako náhradu poté, co se od vedlejší účastnice dozvěděla o nedodržení smluvených podmínek dodání. Okresní soud zjistil, že stěžovatelka a vedlejší účastnice e-mailem uzavřely smlouvu na dodávku tří typů plastových trubek. Celková cena objednávky byla 3 314 600 Kč a termín dodání 24. 4. 2015. E-mailem ze dne 14. 4. 2015 vedlejší účastnice informovala stěžovatelku, že pro nedostatek PP a PE granulátu není schopna dodržet termín dodání a jako alternativu nabídla místo granulátu PE 100 použití granulátu PE 80, který by však stačil buď jen na výrobu druhého typu trubek, nebo částečnou výrobu prvního a třetího typu trubek. Použitím granulátu PE 80 by došlo ke snížení maximálního provozního tlaku.
E-mailem ze dne 15. 4. 2015 vedlejší účastnice stěžovatelce sdělila, že bude-li souhlasit, může být druhý typ trubek z granulátu PE 80 dodán do 5. 5. 2015, zbylé typy trubek nejpozději 16. 5. 2015. E-mailem ze dne 20. 4. 2015 vedlejší účastnice stěžovatelku informovala o svém konečném stanovisku, že trubky je schopna vyrobit z původně objednaného granulátu PE 100 s termínem dodání druhého typu trubek 5. 5. 2015 při zachování smluvené ceny a první a třetí typ trubek v průběhu května 2015 ovšem za vyšší ceny oproti objednávce. V e-mailu ze dne 24. 4. 2015 zaslanému vedlejší účastnici stěžovatelka uvedla, že "prosí o storno objednávky" a jako důvod uvedla nedodržení avizovaného termínu a ceny. Současně požádala o potvrzení storna e-mailem. Stěžovatelka dne 24. 4. 2015 objednala poptávané trubky u obchodní společnosti Nicoll Česká republika, s. r. o. (dále jen "společnost Nicoll"), za celkovou cenu 3 959 993,88 Kč (tj. o 645 393,88 Kč vyšší oproti objednávce u vedlejší účastnice). Okresní soud vyhodnotil, že termín dodání zboží 24. 4. 2015 sjednaný stěžovatelkou a vedlejší účastnicí v písemné podobě není skutečným sjednaným termínem dodání, protože na základě objednávek, e-mailu a výslechu svědků shledal, že strany sjednaly termín dodání na 5. 5. 2015. Dospěl k závěru, že smluvní vztah byl ukončen dohodou stran. Storno objednávky neposoudil jako odstoupení od smlouvy s přihlédnutím k praxi stran a jednáním, která předcházela. Dodal, že u odstoupení se o storno neprosí, nýbrž se odstoupení oznamuje, a dále se nežádá o potvrzení odstoupení. Žádost o storno vyhodnotil jako návrh na zrušení smluvního závazku dohodou, který byl vedlejší účastnicí akceptován, což měl prokázáno následným jednáním, neboť pracovnice vedlejší účastnice objednávku přeškrtla. Okresní soud uzavřel, že ke zrušení závazkového vztahu došlo ještě před datem dodání 5. 5. 2015, k porušení smluvního závazku tudíž nemohlo dojít a nevznikl nárok na náhradu škody. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení o částce 5 004 Kč s příslušenstvím pro částečné zpětvzetí žaloby (I. výrok), žalobu zamítl (II. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (III. výrok).
3. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku o zamítnutí žaloby, byť na základě odlišných důvodů. Neztotožnil se s tím, že termín dodání byl sjednán na 5. 5. 2015, jak uvedl okresní soud, neboť vyhodnotil, že dodání bylo sjednáno na 24. 4. 2015, jak vyplývá z e-mailové nabídky, která byla akceptována. Pouhé vědomí vedlejší účastnice, že stěžovatelka bude zakoupené trubky svému odběrateli dodávat 5. 5. 2015 nemohlo na sjednaném termínu nic změnit. Podle krajského soudu nemůže být žaloba důvodná v části o zaplacení 279 958 Kč představující rozdíl mezi cenou druhého typu trubek sjednanou s vedlejší účastnicí a cenou, za kterou druhý typ trubek následně stěžovatelka pořídila od třetího subjektu. Ačkoli vedlejší účastnice e-mailem ze dne 24. 4. 2015 vyjádřila připravenost dodat do 5. 5. 2015 druhý typ trubek ve sjednaném množství a za původně sjednanou cenu, stěžovatelka si i druhý typ trubek objednala u třetí osoby s termínem dodání 5. 5. 2015. U druhého typu trubek nezapříčinila rozdíl mezi cenou dohodnutou s vedlejší účastníci a cenou náhradní dodávky vedlejší účastnice porušením smlouvy, nýbrž šlo o rozhodnutí stěžovatelky, že druhý typ trubek nepřijme jako částečné plnění podle původní smlouvy. Odmítnout částečné plnění lze podle §1930 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jen odporuje-li to povaze závazku nebo účelu smlouvy. Možnost částečného plnění nevylučují ani stěžovatelkou zmiňované komplikace v případě vad dodaného zboží. Vedle toho krajský soud vyhodnotil, že je dán další důvod, pro který je celá žaloba nedůvodná. Dojde-li vývojem na trhu k nárůstu ceny oproti ceně dohodnuté ve smlouvě, pak realizací náhradní koupě za zvýšenou cenou dochází k majetkové újmě kupujícího, za kterou odpovídá prodávající, jen když původní závazkový vztah z kupní smlouvy byl zrušen pro porušení povinností prodávajícího. Krajský soud však vyhodnotil, že původní závazkový vztah mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí nebyl zrušen a stěžovatelka tak měla vedle sebe dvě kupní smlouvy (jednu s vedlejší účastnicí, druhou se společností Nicoll), každou na dodávku totožných trubek tří typů. Smlouva se společností Nicoll nebyla náhradní koupí, ale šlo o koupi stojící vedle trvajícího závazku s vedlejší účastnicí. Rozdíl cen v těchto smlouvách proto není škodou.
4. Nejvyšší soud zrušil rozsudek okresního soudu a krajského soudu v těch částech, v níž byla žaloba v částce 365 436 Kč (po opravě v částce 360 432 Kč, viz bod 5.) s příslušenství zamítnuta, resp. v odvolacím řízení potvrzeno zamítnutí v této částce, a dále je zrušil v nákladových výrocích (I. výrok) a odmítl dovolání ve zbývajícím rozsahu (II. výrok). Zrušující výrok odůvodnil tím, že krajský soud nerespektoval pravidla pro výklad právního jednání, když shledal, že nedošlo ke zrušení závazkového vztahu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí. Krajský soud totiž akcentoval jen znění
e-mailu s prosbou o storno objednávky. Nepřesvědčivě se však vypořádal s následným jednáním zaměstnankyně vedlejší účastnice, která po obdržení daného e-mailu objednávku přeškrtla s tím, že nebude vyřizována. Opomenul e-mail jednatele vedlejší účastnice zaslaný stěžovatelce, kde se uvádí, že objednávka byla stornována. Výrok o odmítnutí zbytku dovolání odůvodnil Nejvyšší soud tím, že se stěžovatelce nepovedlo dovoláním zpochybnit zamítnutí žaloby v částce 279 958 Kč. Nejvyšší soud zjistil, že krajský soud rozhodnutí založil primárně na úvaze, že rozdíl v cenách byl způsoben rozhodnutím stěžovatelky nepřijmout druhý typ trubek podle původní smlouvy, ale objednat ho u třetího subjektu za vyšší cenu. V tomto závěru rozsudek krajského soudu stěžovatelka dovoláním nenapadla a jí zpochybňovaný argument, že neměla právo odmítnout částečné plnění, krajský soud podle Nejvyššího soudu použil jen podpůrně. Otázky, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, nemohou přípustnost dovolání založit.
5. K podnětu Ústavního soudu vydal Nejvyšší soud usnesení ze dne 24. 1. 2022 sp. zn. 23 Cdo 107/2020, jímž podle §164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, opravil zjevnou chybu v počtech, která se projevila i ve výrokové části jeho rozsudku. Nesprávný údaj "365 436 Kč", který vyjadřuje rozsah, v němž se rozsudky okresního soudu a krajského soudu ruší, byl opraven na správnou hodnotu "360 432 Kč". Chyba v počtech spočívala v tom, že při výpočtu částky, v níž se zmíněné rozsudky ruší, došlo k pochybení, neboť částka 279 958 Kč, v níž se stěžovatelce nepodařilo zpochybnit rozsudek krajského soudu, byla nesprávně odečtena od původně žalované částky 645 394 Kč, správně však má být odečtena od částky 640 390 Kč, jež byla předmětem řízení poté, co okresní soud pro částečné zpětvzetí žaloby řízení zastavil ohledně částky 5 004 Kč.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka namítá, že je trestána za to, že poté, co byla vedlejší účastnicí informována o nedodržení smlouvy, učinila opatření nezbytná k zamezení vzniku škody, tj. zajistila náhradní koupi v celém rozsahu u jiného dodavatele. Přijala-li by nabídku vedlejší účastnice na částečné plnění, pak by to zkomplikovalo její jednání o dodávce u společnosti Nicoll, která jí jako náhradní dodavatel trubky nakonec dodala. Objednání menší dodávky by totiž znamenalo vyšší jednotkovou cenu poptávaného zboží. Jediný a výlučný důvod, proč stěžovatelka jednala o náhradní dodávce, bylo avízo vedlejší účastnice o porušení smlouvy. Bez této skutečnosti by k žádné náhradní koupi, a tedy i vzniku škody nedošlo. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že by mezi těmito dvěma skutečnostmi nebyla příčinná souvislost. Stěžovatelka musela po avízu (ze dne 14. 4. 2015) o nedodržení smlouvy vést paralelní jednání o náhradní koupi na celý rozsah dodávky. Následná nabídka částečného plnění (ze dne 20. 4. 2015) znamenala významný zásah do těchto jednání, neboť by stěžovatelka musela nejprve zjistit, zda by náhradní dodavatel přistoupil na dodávku menšího rozsahu a za jakých podmínek. K tomu jí jednodenní lhůta poskytnutá vedlejší účastnicí k rozhodnutí o přijetí částečného plnění nedávala prostor. Společnosti Nicoll stěžovatelka dne 15. 4. 2015 zaslala poptávku a dne 23. 4. 2015 obdržela nabídku na celou dodávku s garancí dodání do 5. 5. 2015. Nacenění nabídky trvalo společnosti Nicoll 8 dní a aby mohl být dodržen termín 5. 5. 2015, musela stěžovatelka společnosti Nicoll odpovědět obratem. Sdělila-li by stěžovatelka společnosti Nicoll, že má zájem jen o část dodávky, jistě by to mělo za následek, že by náhradní dodávku nebylo možno realizovat do 5. 5. 2015, tj. do termínu, do kterého musela trubky stěžovatelka dodat svému odběrateli.
7. Podle stěžovatelky je závěr krajského soudu o absenci příčinné souvislosti závislý na právní otázce, zda stěžovatelka byla nebo nebyla povinna přijmout nabídku částečného plnění. Nejvyšší soud na jednu stranu uvádí, že krajský soud založil své rozhodnutí primárně na úvaze, že rozdíl cen byl způsoben rozhodnutím stěžovatelky, zda přijme druhý typ trubek podle původní smlouvy, nebo je objedná jinde za vyšší cenu. Na druhou stranu uvádí, že otázka povinnosti přijmout částečné plnění byla jen podpůrným argumentem krajského soudu, na němž jeho rozhodnutí nezávisí. Takovým hodnocením si Nejvyšší soud podle stěžovatelky odporuje.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
9. Předmětem řízení o ústavní stížnosti jsou rozsudky okresního soudu a krajského soudu toliko v jejich částech, v nichž byla stěžovatelčina žaloba zamítnuta do částky 279 958 Kč s příslušenstvím. V uvedeném rozsahu je spor před obecnými soudy ukončen, protože dovolání bylo odmítnuto v části směřující proti zamítnutí žaloby v dané částce (II. výrok napadeného rozsudku Nejvyššího soudu). V rozsahu částky 360 432 Kč s příslušenstvím, v níž byly rozsudky okresního soudu a krajského soudu zrušeny Nejvyšším soudem a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, není věc před obecnými soudy dosud skončena a v tomto rozsahu nejsou rozhodnutí obecných soudů napadena ústavní stížností. Stejně tak není ústavní stížností napaden I. výrok rozsudku okresního soudu, jímž bylo řízení o žalobě zastaveno do částky 5 004 Kč s příslušenstvím pro částečné zpětvzetí žaloby. Předmětem posuzování Ústavního soudu je tudíž výhradně posouzení, zda zamítnutím žaloby v částce 279 958 Kč s příslušenstvím a odmítnutím dovolání v tomto rozsahu nebyla porušena stěžovatelčina základní práva a svobody.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelky.
11. Stěžovatelkou namítaný rozpor v rozsudku Nejvyššího soudu Ústavní soud neshledal. Nejvyšší soud hodnotil, do jaké míry je úvaha krajského soudu, že rozdíl cen byl způsoben rozhodnutím stěžovatelky nepřijmout druhý typ trubek za nižší cenu jako částečné plnění podle původní smlouvy, či zda je tato úvaha krajského soudu neoddělitelně svázána s hodnocením, že nebyly podmínky podle §1930 odst. 2 občanského zákoníku pro to, aby stěžovatelka mohla odmítnout částečné plnění smlouvy v podobě dodávky druhého typu trubek za původně dohodnutou cenu. Stěžovatelka namítá, že si Nejvyšší soud odporuje, když popsané úvahy krajského soudu vyhodnotil jako natolik samostatné, že je bylo třeba obě napadnout dovoláním; námitka není relevantní. Podle výsledků dokazování obdržela stěžovatelka dne 20. 4. 2015 nabídku, v níž vedlejší účastnice vyjádřila svou připravenost do 5. 5. 2015 dodat druhý typ trubek z původně sjednaného granulátu PE 100 a za původně sjednanou cenu. Stěžovatelka tudíž byla v situaci, kdy se rozhodovala, zda takovou dodávku druhého typu trubek přijme. Nic nelogického není na hodnocení krajského soudu, že přijala-li by stěžovatelka takto nabízený druhý typ trubek, pak by nebyl dán cenový rozdíl ve výši 279 958 Kč mezi vyšší cenou dodávky druhého typu trubek od společnosti Nicoll jako náhradního dodavatele a mezi cenou dodávky tohoto typu trubek podle původní smlouvy s vedlejší účastnicí. Toto hodnocení krajského soudu obstojí i v situaci, kdy by odmítnutí částečného plnění nebylo porušením §1930 odst. 2 občanského zákoníku. I tehdy, kdyby stěžovatelka nebyla povinna částečné plnění přijmout, a měla tedy jen možnost (nikoli povinnost) se pro jeho přijetí rozhodnout, se nic nemění na tom, že přijetím druhého typu trubek podle původní smlouvy za původní cenu by nevznikl cenový rozdíl 279 958 Kč u dodávky druhého typu trubek. V tomto smyslu je třeba Nejvyššímu soudu přisvědčit v tom, že závěr krajského soudu, že navíc nebyly podmínky podle §1930 odst. 2 občanského zákoníku pro nepřijetí částečného plnění, vystupuje jako samostatná (dodatečná) úvaha.
12. V ústavní stížnosti stěžovatelka zpochybňuje závěr krajského soudu, že není dána příčinná souvislost mezi porušením smluvně převzaté povinnosti vedlejší účastnice a vznikem škody, co se týče částky 279 958 Kč. Stěžovatelčina polemika se závěrem krajského soudu v ústavní stížnosti má však především skutkový základ, neboť její jádro tvoří poukaz na skutkové důvody, proč zvolila dodávku všech tří typů trubek od třetího subjektu (srov. rekapitulaci obsahu ústavní stížnosti sub 6.). Úkolem Ústavního soudu není hodnocení důkazů, resp. posuzování skutkového stavu zjištěného obecnými soudy [nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)], ani skutkové objasňování věci (usnesení ze dne 30. 10. 2003 sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343)]. V daném ohledu je Ústavní soud povolán toliko k posouzení, zda se krajský soud nedopustil zjevného excesu při utváření skutkových zjištění; takový exces dán není.
13. Těžiště stěžovatelčiny argumentace uplatněné v ústavní stížnosti spočívá v námitce, že přijetí dodávky druhého typu trubek od vedlejší stěžovatelky za původně sjednanou cenu, by znamenalo zásah do jejích tehdy již probíhajících jednání s náhradním dodavatelem, která byla vedena na náhradní dodávku všech tří typů trubek. Zásah do těchto jednání (nový požadavek na dodání jen prvního a třetího typu trubek od náhradního dodavatele) by podle stěžovatelky znamenal, že náhradní dodávku nebylo možno realizovat do 5. 5. 2015, tj. do termínu, do kterého musela trubky dodat svému odběrateli. Ústavní soud vychází z toho, že byl-li náhradní dodavatel připraven fyzicky zajistit dodávku tří typů trubek do 5. 5. 2015, pak by byl do shodného data schopen zajistit i dodávku menšího okruhu zboží (dvou typů trubek). Samotné schopnosti náhradního dodavatele dodat dva typy trubek do 5. 5. 2015 by se zúžení objednávky nemohlo dotknout. Krajský soud vyhodnotil, že když vedlejší účastnice stěžovatelku dne 20. 4. 2015 informovala o tom, že do 5. 5. 2015 je schopna zajistit druhý typ trubek z původně smluveného granulátu a v původně sjednané ceně, pak stěžovatelka nemusela do objednávky ze dne 24. 4. 2015 pro náhradního dodavatele zahrnovat i druhý typ trubek za vyšší cenu. Ani stěžovatelčino tvrzení, že vypracování cenové nabídky trvalo náhradnímu dodavateli (společnosti Nicoll) 8 dní (od stěžovatelčiny poptávky ze dne 15. 4. 2015 do 23. 4. 2015, kdy stěžovatelka obdržela cenovou nabídku), nedává podklad pro závěr o skutkovém excesu krajského soudu. Ze svědecké výpovědi svědka Tůmy okresní soud zjistil, že cena trubek by při objednání menšího počtu trubek byla jiná (bod 33. rozsudku okresního soudu). Za situace, kdy okresní soud zjistil, že poté, co stěžovatelka obchodní společnosti Aliaxis dne 15. 4. 2015 zaslala poptávku a dne 17. 4. 2015 od této společnosti dostala nabídku na trubky (bod 30. rozsudku okresního soudu), mohl krajský soud, aniž by šlo o exces, vycházet z toho, že obrátila-li by se stěžovatelka dne 20. 4. 2015 na společnost Nicoll s poptávkou na cenovou kalkulaci dodávky pouze dvou typů trubek, by to proces tvorby nabídky příliš neprotáhlo. Určení výše množstevní slevy (jednotkové ceny) při menším objemu objednávky je jen dílčím úkonem, který nevyžaduje nové provedení takových okolností jako je např. ověření, zda jsou volné výrobní kapacity či zboží u subdodavatelů, zda je dodávku možné stihnout do 5. 5. 2015 apod.). Cenovou nabídku na všechny tři typy trubek společnost Nicoll zaslala dne 23. 4. 2015. Na základě výše uvedeného Ústavní soud uzavírá, že neshledal žádný exces při utváření skutkových zjištění ve východisku úvah krajského soudu, že nebyly dány faktické překážky, které by stěžovatelce bránily přijmout nabídku dodávky druhého typu trubek od vedlejší účastnice a poptávku po náhradní dodávce zúžit jen na zbylé dva typy trubek i za situace, kdy trubky potřebovala mít k dispozici nejpozději 5. 5. 2015.
14. Nedůvodně stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud nepřípustně rozštěpil její jednotný nárok. Nejvyšší soud shledal dovolání důvodné, co se týče rozhodnutí krajského soudu o části předmětu řízení (rozhodnutí o částce 360 432 Kč s příslušenstvím), ve zbytku (rozhodnutí o částce 279 958 Kč s příslušenstvím) stěžovatelka s dovoláním úspěšná nebyla. Za této situace nelze spatřovat porušení stěžovatelčiných základních práv v tom, že rozsudek krajského soudu a okresního soudu Nejvyšší soud zrušil jen v tom rozsahu, který byl zatížen nesprávným právním posouzením věci, a odmítl jej v rozsahu, v němž se stěžovatelce nepodařilo odvoláním zpochybnit rozhodnutí krajského soudu. Opačný přístup, tj. rušení rozhodnutí i v té části, v níž dovolání důvodné nebylo, by postrádalo smysl, zbytečně protahovalo v této části řízení a bylo by rozporné s požadavkem na rozhodnutí věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny).
15. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu