ECLI:CZ:US:2023:1.US.1082.23.1
sp. zn. I. ÚS 1082/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Petry Dosedělové, zastoupené Mgr. Alešem Zdráhalou, advokátem se sídlem v Olomouci, Přerovská 486/33, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 40 Co 456/2022-163 ze dne 30. 1. 2023 a usnesení Mgr. Svatopluka Šůstka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Olomouc, č. j. 185 EX 330/17-152 ze dne 8. 8. 2022, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Mgr. Svatopluka Šůstka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Olomouc, jako účastníků řízení, a) Dominika Doseděla, b) Jakuba Doseděla a c) Františka Doseděla, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Mgr. Svatopluk Šůstek, soudní exekutor Exekutorského úřadu Olomouc (dále jen "soudní exekutor"), v záhlaví uvedeným usnesením zastavil exekuci vedenou ve prospěch vedlejších účastníků a) a b) jako oprávněných proti vedlejšímu účastníkovi c) jako povinnému. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka jako matka oprávněných odvolání, které odmítl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "odvolací soud") v záhlaví uvedeným usnesením jako podané osobou k tomu neoprávněnou podle §218 písm. b) občanského soudního řádu.
2. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka namítá, že soudní exekutor a odvolací soud pochybili, když exekuční řízení zastavili. Oprávnění totiž nemohli dát souhlas se zastavením exekuce v rozsahu dlužného výživného do nabytí jejich zletilosti, neboť s tímto nárokem nemohou disponovat. Byla to právě stěžovatelka coby matka, která za povinného plnila jeho vyživovací povinnost a poskytovala dětem výživu. Není přitom akceptovatelné, aby souhlas či nesouhlas oprávněných se zastavením exekuce byl rozhodujícím faktorem, jedná-li se o výživné, které mělo být placeno k rukám matky a které již oprávněným poskytla.
3. Dříve než lze přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
4. Podle §75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. To znamená, že ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany.
5. Podle §229 odst. 4 občanského soudního řádu může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout mimo jiné pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Ústavní stížnost přitom směřuje právě proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo podle §218 písm. b) občanského soudního řádu odmítnuto odvolání stěžovatelky proti usnesení soudního exekutora o zastavení exekuce.
6. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že úkony soudního exekutora se považují za úkony soudu [srov. §28 věta druhá zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád")]. Z ustanovení §52 odst. 2 exekučního řádu se podává, že nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu. Z uvedeného plyne, že je-li exekutor povolán k rozhodování, je jeho rozhodnutí postaveno na roveň rozhodnutí soudu prvního stupně. Podle §52 odst. 1 exekučního řádu přitom platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Ustanovení §254 odst. 2, věta druhá za středníkem, občanského soudního řádu umožňuje ve vykonávacím řízení podání žaloby pro zmatečnost, a to pouze a právě z důvodu uvedeného v §229 odst. 4 občanského soudního řádu (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2793/2019 ze dne 30. 10. 2019; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
7. Přestože stěžovatelka ústavní stížností brojí proti usnesení odvolacího soudu, vůči němuž je s ohledem na výše uvedené znění §229 odst. 4 občanského soudního řádu přípustná žaloba pro zmatečnost, z podané ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka tohoto mimořádného opravného prostředku v nyní posuzované věci využila. Žaloba pro zmatečnost přitom patří mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008 (ST 26/51 SbNU 839)].
8. Za dané procesní situace, kdy stěžovatelka má (popř. měla) k dispozici další opravný prostředek, je podaná ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelka řádně nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2668/21 ze dne 26. 10. 2021 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 2744/22 ze dne 6. 10. 2022).
9. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ani Ústavní soud samotný nezjistil žádné okolnosti, jež by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení. K vlastním námitkám stěžovatelky Ústavní soud nepřihlédl, neboť tak ani v této fázi učinit nemohl.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2023
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj