ECLI:CZ:US:2023:1.US.1422.23.1
sp. zn. I. ÚS 1422/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Pavla Kadlece, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 423/2021-252 ze dne 26. 1. 2023, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 29. 5. 2023 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatel brojí proti v záhlaví citovanému rozsudku.
2. Návrh podala jménem stěžovatele advokátka Mgr. Lucie Tycová Rambousková, která dokládala oprávnění zastupovat stěžovatele plnou mocí podepsanou dne 17. 12. 2022. Předložená plná moc nesplňovala požadavky §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"). Z data jejího udělení je zřejmé, že byla podepsána před vydáním napadeného rozsudku, tedy dříve, než došlo k tvrzenému zásahu orgánu veřejné moci, proti kterému ústavní stížnost směřuje [k tomu srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 403/01 ze dne 22. 10. 2001 (U 39/24 SbNU 557)]. Speciální plná moc zároveň není udělena pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 423/2021-252 ze dne 26. 1. 2023, který stěžovatel zjevně napadá [viz úvodní stránka ústavní stížnosti (č. l. 3) a petit ústavní stížnosti (č.l. 25)]. Je udělena pouze "pro zastoupení před Ústavní soudem České republiky ve věci: ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, č. j. 30 Cdo 2214/2022-218, a dále ve veškerých záležitostech s tím souvisejících" (viz č. l. 26). Návrh stěžovatele proto není možné považovat za řádný.
3. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli - či jeho advokátovi - vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli - či jeho advokátovi - zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem na základě speciální plné moci, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
4. V nyní posuzovaném případě soudce zpravodaj nemá pochybnosti o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se advokátce stěžovatele dostalo opakovaně již v řadě řízení (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 828/23, IV. ÚS 920/23, III. ÚS 1242/23). Byť advokátka stěžovatele podala mnoho ústavních stížností trpících stejnou vadou a byla o této skutečnosti - jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady - v minulosti opakovaně poučena, znovu podala návrh, aniž by předložila řádně udělenou speciální plnou moc.
5. Pro neefektivnost dalšího poučování soudce zpravodaj návrh odmítl na základě přiměřené aplikace §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (stejně jako v obdobné věci advokátky vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1432/23).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2023
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj