ECLI:CZ:US:2023:1.US.168.23.1
sp. zn. I. ÚS 168/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Alexandra Goly, zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci, Vysoká 149/4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2506/2022-167 ze dne 23. 11. 2022 a rozsudkům Krajského soudu v Brně č. j. 15 Co 124/2021-125 ze dne 25. 1. 2022 a Městského soudu v Brně č. j. 34 C 112/2020-34 ze dne 4. 3. 2021, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a společnosti Burián & Penka, insolvence, v. o. s., se sídlem v Brně, Středova 94/1, insolvenčního správce dlužníka iXTRON Systems a. s., se sídlem v Brně, Sochorova 3232/34, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Před obecnými soudy bylo vedeno řízení o žalobě vedlejšího účastníka proti stěžovateli o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu zápůjčky, které bylo ve vzájemné shodě soudů všech instancí vyhověno.
2. Stěžovatel petitem ústavní stížnosti sice formálně nenapadá v záhlaví citované usnesení Nejvyššího soudu, z odůvodnění a příloh podání je nicméně patrné, že uvedenou argumentaci lze vztáhnout i na ně; od jeho doručení ostatně stěžovatel počítá i lhůtu k podání ústavní stížnosti. Ústavní soud proto v souladu se svou judikaturou (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 256/08 ze dne 6. 8. 2008; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), navazující na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004, Přehled rozsudků ESLP, ASPI, Praha č. 3, 2004, str. 125), podrobil ústavnímu přezkumu i usnesení Nejvyššího soudu (které je v souladu se současnou rozhodovací praxí rovněž nutno napadnout, neboť z důvodu právní jistoty není žádoucí stav, aby po případném kasačním zásahu Ústavního soudu vůči rozhodnutí odvolacího soudu zůstalo pozdější, je přezkoumávající rozhodnutí dovolacího soudu, nedotčeno), aniž považoval za nutné vyzývat stěžovatele k upřesnění petitu ústavní stížnosti nebo k odstranění vad podání.
3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se tedy stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Stěžovatel nepředkládá kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci, pouze opakuje námitky, které uplatnil v řízení před obecnými soudy a které byly vyčerpávajícím způsobem vypořádány (běh promlčecí lhůty, procesní postup soudu, otázka střetu zájmů). Článek 36 odst. 1 Listiny (ani jiné) nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle vlastních představ; zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci. V tomto ohledu Ústavní soud přezkoumáním ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí nezjistil, že by byla stěžovateli způsobena újma.
6. Napadená rozhodnutí žádné (natož ústavněprávní) deficity nevykazují. Obecné soudy postupovaly podle litery zákona a svá rozhodnutí řádně odůvodnily; Ústavní soud tedy není v pozici, aby na jejich rozhodnutích cokoli měnil. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu