ECLI:CZ:US:2023:1.US.1901.23.1
sp. zn. I. ÚS 1901/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Ing. Pavla Fišera, zastoupeného Mgr. Jakubem Kratochvílem, advokátem se sídlem Dobrovského 1303/13, Praha 7, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 475/2022-179 ze dne 23. 3. 2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 19 C 454/2021-115 ze dne 21. 6. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se u obecných soudů domáhal po synech své partnerky zaplacení částky 17 658 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která měla vzniknout v důsledku jejich agresivního jednání a nevrácení klíčů od bytu. Stěžovatel nechal kvůli obavám o své fyzické zdraví vyměnit všechny vložky zámků v domě, na což měl vynaložit právě žalovanou částku. Obvodní soud pro Prahu 6 jeho žalobu zamítl a rozhodl, že je stěžovatel povinen zaplatit náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze následně rozsudek obvodního soudu k odvolání stěžovatele potvrdil.
2. Proti v záhlaví označeným rozhodnutím podal stěžovatel ústavní stížnost, ve které se domáhá jejich zrušení. Napadá je s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, protože rozhodnutí byla vydána v rozporu se zásadou předvídatelnosti rozhodnutí. Dle stěžovatele zasáhly obecné soudy rovněž do jeho práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 odst. 1 Listiny. Zásah do těchto svých práv spatřuje stěžovatel v tom, že je soudy ve svých rozhodnutích fakticky nijak nectily a nesprávně konstatovaly, že synové partnerky neměli žádnou povinnost žalobci klíče vrátit.
3. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou k jejímu podání a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný. Následně Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že stížnost představuje návrh zjevně neopodstatněný.
4. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je v řízení o ústavní stížnosti oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Ve vztahu k tzv. bagatelním věcem, tedy tam, kde předmět sporu představuje peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč [nepřípustnost dovolání dle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu], je pak Ústavní soud povolán k zásahu jen ve zcela výjimečných případech. Nepřipouští-li zákonodárce z dobrých důvodů podání opravného prostředku, nedává rozumný smysl, aby roli dovolacího soudu v těchto věcech fakticky suploval Ústavní soud.
5. Ústavní soud proto ve své rozhodovací praxi opakuje, že v bagatelních věcech je úspěšnost ústavní stížnosti pro jejich zjevnou neopodstatněnost povětšinou vyloučena (dle zásady de minimis non curat praetor). Výjimku představují případy, kdy se obecné soudy při interpretaci právního předpisu dopustily svévole či jiného zcela zjevného excesu, případně existuje-li přesah vlastního zájmu stěžovatele a vznikla-li potřeba ústavněprávního výkladu některých právních institutů (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1239/23 ze dne 25. 5. 2023, body 8-10; usnesení sp. zn. III. ÚS 2506/22 ze dne 4. 10. 2022, body 11-12; usnesení sp. zn. II. ÚS 1383/19 ze dne 28. 5. 2019; nález sp. zn. III. ÚS 137/08 ze dne 19. 3. 2009; usnesení sp. zn. IV. ÚS 3247/07 ze dne 8. 4. 2008, usnesení sp. zn. IV. ÚS 695/01 ze dne 29. 4. 2002; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
6. Stěžovatel však ve své ústavní stížnosti pouze polemizuje s právními i skutkovými závěry obecných soudů a vznáší totožné námitky, které uplatnil už předchozích stadiích řízení, přestože se s nimi obecné soudy již dostatečně vypořádaly. Opakovaně označuje závěry obvodního soudu za absurdní, nesrozumitelné a nepředvídatelné, odůvodnění městského soudu pak za "hádankovité, pouze náznakovité, logicky neprovázané a vnitřně rozporné, skutkově a právně mezerovité, neúplné ve smyslu nezodpovězení relevantních argumentů účastníků, nevypořádávající se s relevantními rozpory a i jinak nesrozumitelné". Stěžovatel nevysvětluje, proč zrovna jeho případ představuje onu výjimku, kdy má Ústavní soud navzdory výše uvedeným principům zasáhnout do rozhodnutí obecných soudů v bagatelní věci. Ústavní soud konstatuje, že soudy podrobně zdůvodnily, proč žalobu zamítly a že tato odůvodnění nepovažuje za nikterak excesivní či svévolná. V projednávaném případě tak Ústavní soud nenalezl nic, co by odůvodňovalo jeho zcela výjimečný zásah v bagatelních věcech.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu