ECLI:CZ:US:2023:1.US.2326.23.1
sp. zn. I. ÚS 2326/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Pavly Martínkové, advokátky, sídlem 1. máje 144, Vimperk, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. května 2023 č. j. 3 To 174/2023-108 a usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 21. března 2023 č. j. 1 T 57/2011-84, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Prachaticích, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a Okresního státního zastupitelství v Prachaticích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i práva zaručená čl. 1 až 4, čl. 9 odst. 3, čl. 10, čl. 15 odst. 1, čl. 81, čl. 82 odst. 1, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 1, čl. 2, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 4, čl. 10 odst. 1, odst. 2, čl. 11 odst. 1, odst. 3, čl. 26 odst. 1, odst. 3, čl. 28 a čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 8, čl. 13, čl. 14, čl. 17 a čl. 18 Úmluvy a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, a že byl porušen i čl. 4 bod 1 Evropské sociální charty, čl. 23 odst. 2, odst. 3 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 14 bod 1 a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 5 a čl. 7 písm. a) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví specifikovaným usnesením Okresního soudu v Prachaticích (dále jen "okresní soud") byl podle §151 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítnut návrh stěžovatelky, coby obhájkyně obviněného K. K. (dále jen "obviněný"), na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů v trestní věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 1 T 57/2011. Usnesením okresního soudu ze dne 29. 4. 2011 č. j. 1 T 57/2011-61 bylo trestní stíhání obviněného zastaveno. Toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 19. 5. 2011 a právní moci nabylo dne 24. 5. 2011.
3. Okresní soud shledal, že dne 24. 5. 2012 skončila jednoroční prekluzivní lhůta stanovená pro uplatnění nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů, když začátek lhůty k podání návrhu počal běžet dnem 24. 5. 2011, kdy se stěžovatelka dozvěděla, že její povinnost obhajovat skončila. Poukázal na to, že ve stanovené lhůtě mu nebyl doručen návrh stěžovatelky na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Až dne 19. 6. 2013 mu byla doručena žádost stěžovatelky o zaslání usnesení o přiznání odměny obhájce a náhrady hotových výdajů v trestních věcech vedených pod sp. zn. 1 T 57/2011 a 1 T 27/2011, kdy stěžovatelka v žádosti uvedla, že okresnímu soudu zaslala návrhy na vydání rozhodnutí doporučeným dopisem ze dne 14. 5. 2012, který byl soudu doručen dne 16. 5. 2012, jak je zřejmé z reklamačního lístku České pošty, s. p., který si stěžovatelka nechala opatřit. Dne 21. 6. 2013 byl stěžovatelce okresním soudem doručen přípis ze dne 20. 6. 2013, kterým jí bylo sděleno, že o odměně ustanoveného obhájce nebylo rozhodováno, neboť návrh na vydání rozhodnutí o vyúčtování odměny obhájce a náhrady hotových výdajů nebyl okresnímu soudu doručen. Vzhledem k tomu, že ze stěžovatelkou předloženého reklamačního lístku České pošty, s. p., pobočka Vimperk, bylo zjištěno, že okresní soud převzal dne 16. 5. 2012 doporučenou zásilku č. RR 393278061, požádal okresní soud stěžovatelku o předložení jejího podacího archu, ze kterého by bylo patrno, jaké konkrétní písemnosti byly v předmětné zásilce soudu zasílány.
4. Ačkoliv byla daná výzva stěžovatelce doručena dne 21. 6. 2013, její reakce přišla až s časovým odstupem cca 10 let, a to dne 7. 10. 2022, kdy stěžovatelka doložila podací arch, kterým dokládá odeslání doporučeného dopisu, který obsahoval dva návrhy na přiznání odměny ze dne 14. 5. 2012 a fotografii databáze případů. Společně s tím zaslala návrh na vydání rozhodnutí o vyúčtování odměny obhájce a náhrady hotových výdajů ve smyslu §151 odst. 2 a 3 trestního řádu s datem 14. 5. 2012. Ač součástí tohoto podání již byl návrh na vydání rozhodnutí o jejím nároku, z dalších doložených dokumentů stále nebylo podle okresního soudu možno jednoznačně určit, zda byl daný návrh součástí zásilky soudu podané v zákonem stanovené lhůtě, neboť na předloženém podacím archu nebylo čitelné číslo podané zásilky ani nebylo zřetelně popsáno, jaký obsah zásilka měla. Odeslání zásilky nebylo možno dovodit ani z předložené fotografie databáze případů. S ohledem na to, že podání stěžovatelky bylo nedostatečné, vyzval ji okresní soud dne 21. 12. 2022 k prokázání obsahu příslušné poštovní zásilky, dne 22. 12. 2022 stěžovatelka odkázala na podací arch, dne 29. 12. 2022 okresní soud opětovně vyzval stěžovatelku k prokázání tvrzení, že uvedená zásilka obsahovala návrhy na vydání rozhodnutí o odměně obhájce s odůvodněním, že podací arch neobsahuje podací čísla jednotlivých písemností. Poslední žádost o předložení dokladů byla stěžovatelce doručena dne 2. 1. 2023, přesto nedoložila, že předmětné návrhy soudu zaslala. Okresnímu soudu proto nezbylo, než vydat zamítavé rozhodnutí směrem k návrhu doručenému dne 7. 10. 2022.
5. Stížnost stěžovatelky proti usnesení okresního soudu Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. Mimo již řečeného zdůraznil, že stěžovatelka prokazatelně doručila okresnímu soudu návrh na vydání rozhodnutí o vyúčtování odměny obhájce a náhrady hotových výdajů až dne 7. 10. 2022. Za důležité považoval zjištění, že stěžovatelka dne 6. 9. 2012 nahlédla do příslušného trestního spisu a že se tedy nejpozději v tomto okamžiku musela dozvědět, že okresní soud nedisponoval návrhem podle §151 odst. 2 trestního řádu, o kterém tvrdí, že ho předala poštovnímu doručovateli k přepravě již dnem 14. 5. 2012. Následně reagovala až dne 18. 6. 2013 urgencí směrem k vydání rozhodnutí o odměně a náhradě hotových výdajů. Včasnost nároku opřela o vystavené oznámení o výsledku reklamačního řízení, kterým Česká pošta stvrzuje, že dne 16. 5. 2012 byla okresnímu soudu doručena doporučená zásilka pod označením RR 393278061. Krajský soud, ve shodě s názorem okresního soudu, považoval za sporné, jaký byl obsah doporučené zásilky výše uvedeného označení. Přihlédl přitom i k prodlevě, v jaké byly listiny dokládány, a to včetně čestného prohlášení podaného tehdejším spolupracovníkem stěžovatelky Jiřím Žlábkem, který měl podle sdělení stěžovatelky návrh vyhotovit.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí se závěrem obecných soudů, že neprokázala, co bylo obsahem zásilky podané k poštovní přepravě dne 14. 5. 2012. V této souvislosti podotýká, že podací arch byl s kompletními podacími čísly zásilek a byl v něm uveden přehled odeslaných poštovních zásilek v květnu 2012, včetně doporučené zásilky s označením K. 2x ze dne 14. 5. 2012. Poukazuje rovněž na fotografii počítačové databáze případů, v němž je zachycen poslední zásah do advokátních souborů označených jako "K.1 - vyúčtování" a "K. 2 - vyúčtování", ze kterého se podává, že zásilka označená jako RR 393278061 CZ byla okresním soudem přijata, a dále na čestné prohlášení Jiřího Žlábka ze dne 3. 4. 2023 a doplňující čestné prohlášení jmenovaného ze dne 5. 4. 2023, která mají být stěžejním a zcela určitým důkazem, že obsahem předmětné zásilky byly dva návrhy na přiznání nákladů obhajoby ve věci obviněného.
7. Stěžovatelka obecným soudům přičítá snahu ušetřit finanční prostředky, a to i přesto, že v obou případech jde o nízké částky. Současně s tím odmítá názor krajského soudu, že prokazatelně doručila návrh okresnímu soudu až dne 7. 10. 2022, a tudíž opožděně. Šlo podle ní o opětovné zaslání obou návrhů, jak byly odeslány v zásilce ze dne 14. 5. 2012, aby okresní soud věděl, jak vypadaly. Má za to, že jí nelze klást k tíži, že tyto návrhy včas (v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě) okresnímu soudu odeslala, ale že tyto uvedenému soudu nedošly, resp. došly, jak je patrno z potvrzení České pošty, a. s. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2000 sp. zn. III. ÚS 522/99 (N 44/17 SbNU 313; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), přičemž tvrdí, že obecné soudy ho nevzaly v úvahu, resp. rozhodly v rozporu s ním, čímž se dopustily nepřípustné svévole ve svém rozhodování a překvapivým rozhodnutím porušily zákaz nucené práce bez odměny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka, která je sama advokátkou, povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu) nemá [viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; č. 290/2015 Sb.)]. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s tím, jak obecné soudy zhodnotily jí předložené listiny, kterými mínila doložit (prokázat), že zásilka podaná k poštovní přepravě dne 14. 5. 2012 (a podle pošty doručená okresnímu soudu dne 16. 5. 2012) obsahovala mimo jiné návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů v trestní věci obviněného vedené u okresního soudu pod sp. zn. 1 T 57/2011.
11. Ústavní soud považuje za nutné uvést, že námitky stěžovatelky jsou totožné s těmi, které uplatnila již v předchozích stadiích trestního řízení a se kterými se obecné soudy již náležitě a dostatečně přesvědčivě vypořádaly. Tím staví Ústavní soud nepřípustně do role další přezkumné instance. Ústavní soud není povolán k "přehodnocování" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, že by se s takovým hodnocením sám neztotožňoval [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)]. Ústavní stížnost postavenou na nesouhlasu či polemice s hodnocením důkazů obecnými soudy tudíž nelze považovat za jakkoliv opodstatněnou.
12. Z napadených rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu je zřejmé, že soudy se stěžovatelkou předloženými listinnými důkazy zabývaly a po jejich zhodnocení dospěly k závěru, že stěžovatelka spornou skutečnost neprokázala, přičemž tento svůj závěr dostatečně odůvodnily. Poukázaly na to, že z doložených dokumentů nebylo možno určit, zda byl návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů součástí zásilky soudu podané v zákonem stanovené lhůtě, a současně zdůraznily liknavý přístup stěžovatelky při uplatňování jejího nároku u okresního soudu, kdy nijak nereflektovala, že trestní spis neobsahuje sporný návrh a vydání rozhodnutí o její odměně a náhradě hotových výdajů urgovala až téměř po roce, přičemž na výzvu okresního soudu, aby prokázala své tvrzení o odeslání zásilky tento návrh obsahující, zareagovala až po téměř deseti letech (sub body 3 - 5). Tím dala zřetelně najevo, že celá věc je "bagatelní", když i sama v ústavní stížnosti hovoří o "naprosto nízkých částkách". Již vzhledem k této skutečnosti nelze dospět k závěru, že by napadená soudní rozhodnutí byla s to způsobit porušení některého z ústavně zaručených základních práv či svobod, jichž se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává [srov. obecně např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)].
13. Nutno dodat, že s ohledem na závěr obecných soudů, že stěžovatelka odeslání svého návrhu okresnímu soudu v zákonem stanovené lhůtě neprokázala, nelze v posuzované věci uplatnit právní názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu sp. zn. III. ÚS 522/99, kterého se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává.
14. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu