ECLI:CZ:US:2023:1.US.2549.23.1
sp. zn. I. ÚS 2549/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele P. B., zastoupeného Mgr. Veronikou Němečkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Koulova 1565/9, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 113/2022-1635 ze dne 31. 5. 2023, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a) L. B., b) nezletilého V. B., c) nezletilé B. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho práva zaručená v čl. 10 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; dále namítá porušení čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
2. Okresní soud v Berouně ("opatrovnický soud") rozsudkem č. j. 25 P 34/2019-1051 ze dne 19. 10. 2021, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 2. 2022, svěřil syna [třináctiletého vedlejšího účastníka b)] od pátku lichého týdne do následujícího úterý do péče matky [vedlejší účastnice a)] a od úterý sudého týdne do následujícího pátku lichého týdnu do péče otce, čímž změnil původní rozhodnutí opatrovnického soudu (výroky I. a II.). Opatrovnický soud dále zamítl návrhy matky a otce na změnu úpravy péče o dceru [desetiletou vedlejší účastnici c)] (výrok III. a IV.).
3. Krajský soud v Praze ("odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí opatrovnického soudu změnil. Syna rovněž svěřil do nerovnoměrné (asymetrické) střídavé péče rodičů s vychýlením péče ve prospěch otce, avšak s odlišným režimem střídání (syn má být v péči matky od čtvrtka lichého týdne do následujícího pondělí). Dceru odvolací soud ponechal v rovnoměrné střídavé péči obou rodičů se změněným režimem střídání péče (od pondělí do pondělí). Odvolací soud dále upravil péči rodičů v době prázdnin a určil i to, jaké výživné mají platit oba rodiče s ohledem na změnu poměrů (stěžovatel je povinen přispívat 2 000 Kč měsíčně na výživu syna a 2 500 Kč měsíčně na výživu dcery; matka 4 000 Kč měsíčně na výživu syna a 2 500 Kč měsíčně na výživu dcery). Odvolací soud dále každému z rodičů uložil povinnost zaplatit jako náhradu nákladů řízení státu jednu polovinu částky, která bude stanovena samostatným usnesením.
4. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Zaprvé, stěžovatel namítá, že odvolací soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, protože mu uložil povinnost nahradit polovinu nákladů řízení státu. Znalecký posudek zkoumající tvrzenou manipulaci dětí ze strany stěžovatele vyžadovala matka; odvolací soud zadal vypracování posudku na základě vyšetřovací zásady, byť jeho rozsah, obsah ani "zdrcující" cena nebyly předem známy. Znalecký posudek byl nadbytečný, obsahuje nerelevantní informace (údaj o hodnotě IQ rodičů) a nepřiměřeně pracuje s citlivými informacemi. Zadruhé, stěžovatel namítá, že byť podrobně namítal kvalifikované vady znaleckého posudku, odvolací soud jeho argumenty nezohlednil. Výslech znalkyně byl veden účelově v neprospěch otce. Zatřetí, odvolací soud dostatečně nezohlednil, že střídává péče je v případě rodiny stěžovatele nefunkční a v rozporu s nejlepším zájmem dětí. Asymetricky stanovená péče fakticky střídavou péčí není. Označení péče jako střídavé nesmí být ze strany soudů svévolné. Výše výživného nemá být závislá na formě péče, a proto není třeba označovat výrazně nerovnoměrnou péči za střídavou. Rady znalkyně a odvolacího soudu stěžovatel považuje za idealistické a nerealizovatelné. Zatřetí, stěžovatel namítá, že nepřípustně hradil významnou část nákladů na výživu syna již od vydání předběžného opatření v září 2022; odvolací soud však výživné odpovídajícím způsobem neupravil. Odvolací soud svévolně hodnotil důkazy týkající se vyměření výše výživného. Příjmy rodičů podle stěžovatele nejsou srovnatelné a odvolací soud chybně nezapočetl další (jednorázové) příjmy matky. Začtvrté, stěžovatel rozporuje stanovenou střídavou péči i ve vztahu k dceři, která si přeje, aby měla stejný režim jako její bratr. Matka svojí péčí nenaplňuje potenciál dcery; otec by jí věnoval více péče s ohledem na její diagnostikované hendikepy. Zapáté, stěžovatel namítá, že v činnosti rozhodujícího senátu odvolacího soudu je dlouhodobě patrná ochranitelská snaha ve vůči matkám, což vzbuzuje pochybnosti o nestrannosti soudkyň. Stěžovatel detailně popisuje jednotlivá procesní pochybení soudkyň (jde především o kritické zkoumání osobnosti otce; odmítnutí důkazu, že stěžovatel nevyužívá firemní vozidlo; chybný výpočet příjmů rodičů; fabulace o ohrožení role matky partnerkou stěžovatele; pochvala matky za přehodnocení jejího návrhu ve vztahu k synovi; nedůvěra vůči otci ohledně podpory vztahu mezi dětmi a matkou; úprava prázdninového režimu podle přání matky). S účastníky proto odvolací soud podle stěžovatele zacházel nerovně.
5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu")]; je včasná a není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.
6. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
7. Ústavní soud podle čl. 83 Ústavy České republiky není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; jakožto orgán ochrany ústavnosti má v rodinně-právních věcech zasahovat pouze v případech extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze přezkoumat, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Především nalézací soudy mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, nelze hodnotit postup soudu jako neústavní (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2260/22 ze dne 20. 9. 2022; či usnesení sp. zn. II. ÚS 2391/22 ze dne 22. 2. 2023).
8. V nyní projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu vůči výše uvedenému ústavně právnímu standardu obstojí. Odvolací soud logicky a srozumitelně odůvodnil, proč nezletilého syna svěřil do tzv. asymetrické péče vychýlené ve prospěch otce. Vzal především v úvahu přání nezletilého, který silně inklinuje k otci, nikoliv však v důsledku matkou tvrzené manipulace ze strany otce (viz bod 41 napadeného rozsudku). Zároveň dospěl k závěru, že pouze "víkendový" styk jednou za dva týdny s matkou by v nejlepším zájmu nezletilého nebyl, protože jejich kontakt by nabyl charakteru "návštěv" (viz bod 42 tamtéž). Uvedený závěr je podle Ústavního soudu rozumný a nepředstavuje ústavněprávní exces, který by měl Ústavní soud napravovat. Obdobně adekvátně odvolací soud odůvodnil svůj názor ohledně pravidelné střídavé péče o dceru (viz bod 44). Stěžovatel ve své ústavní stížnosti neuvádí konkrétní skutečnosti, které by naznačovaly, že pravidelná střídavá péče vývoji nezletilé uškodí.
9. Rozporuje-li dále stěžovatel, že nezletilý syn nebyl svěřen do jeho "výlučné" péče, přestože tomu odpovídá široce nastavený styk s otcem, pomíjí, že forma tzv. asymetrické střídavé péče může mít i silnou symbolickou hodnotu. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že byť lze rovnocennosti podílu obou rodičů na péči o dítě obecně dosáhnout i prostřednictvím modelu výlučné péče jednoho z rodičů za současné úpravy tzv. "širokého" styku dítěte s druhým rodičem, může to být právě model nerovnoměrné střídavé péče, který umožňuje zachovat ústavou preferovaný princip rovnosti mezi rodiči. I při odlišném rozsahu péče totiž střídavá péče lépe zajišťuje rovnocenné postavení obou rodičů, ve kterém se žádný z nich nemůže opírat o větší "oprávnění" na dítě, a tento argument využívat při sporech s druhým rodičem. Jinými slovy, asymetrická střídavá péče může mít v konkrétním případě značný význam a zajistit, aby ani jeden z rodičů neměl "pocit vítězství" a může zajistit, aby oba rodiče zastávali ze svého pohledu i z pohledu svého dítěte plnohodnotnou rodičovskou roli (nález sp. zn. I. ÚS 3522/22 ze dne 30. 3. 2023, bod 33).
10. Zjevně neopodstatněné jsou i další námitky stěžovatele. Uložení povinnosti přispívat 2 000 Kč měsíčně na výživu syna a 2 500 Kč měsíčně na výživu dcery podle Ústavního soudu excesivní není. Odvolací soud jednak zohlednil rozsah stanovené (asymetrické) péče, dále přihlédl i ke skutečnosti, že stěžovatel žije ve společné domácnosti s novou partnerkou, která dosahuje pravidelného výdělku (viz bod 46 napadeného rozsudku). Svévolné pak nebylo ani uložení povinnosti stěžovateli nahradit polovinu nákladů řízení vzniklých státu, a to s ohledem na podobný procesní "úspěch a neúspěch na straně obou rodičů" (viz bod 53 napadeného rozsudku).
11. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu