ECLI:CZ:US:2023:1.US.262.23.1
sp. zn. I. ÚS 262/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti společnosti FlyDovolená, s. r. o., sídlem Těšnov 1163/5, Praha 1 - Nové Město, zastoupené advokátem JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., sídlem Národní 365/43, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. listopadu 2022 č. j. 27 C 177/2022-41, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejího práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti se podává, že ústavní stížností napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobkyni 5 904,80 Kč představující náklady právního zastoupení v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky (podání výzvy dle §142a občanského soudního řádu).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že uplatňovaný nárok má být škodou, v žalobě k tomu však absentují základní skutková tvrzení. Pojmovým znakem škody je ztráta na majetku, jde o škodu skutečnou, jejíž výše odpovídá hodnotě, o níž se snížil majetek poškozeného. V předmětném případě však ke ztrátě na majetku žalobkyně nedošlo, jak má vyplývat přímo z žalobních tvrzení i žalobkyní předložené faktury. Ačkoli stěžovatelka tuto námitku vznesla již v řízení před obvodním soudem, soud na ni nereagoval.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
Ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí, jímž měla být stěžovatelka zkrácena o částku 5 904,80 Kč, z čehož plyne, že se domáhá ústavněprávního přezkumu v tzv. bagatelní věci [srov. §202 odst. 2, §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Ústavní soud ustáleně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou "bagatelnost" vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1161/14 ze dne 21. 5. 2014).
Stěžovatelka přitom netvrdí, že by napadeným rozhodnutím byla z nějakého důvodu zásadním způsobem dotčena na své majetkové pozici ani že by v posuzované věci bylo třeba vyřešit nějakou ústavněprávní otázku, jejíž význam by nějakým způsobem přesahoval stěžovatelčiny vlastní zájmy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3545/22 ze dne 17. 1. 2023).
Ústavní stížnost je založena na polemice ohledně okamžiku, kdy dochází ke vzniku škody, což je v zásadě otázka podústavního práva. Lze tak jen pro úplnost poznamenat, že je zřejmé, že žalobkyně si zajistila právní pomoc při vymáhání dlužné částky po stěžovatelce a že náklady na tuto právní pomoc má v souladu se zákonem nést stěžovatelka. Zda mělo být, resp. bylo doloženo, že žalobkyně svému advokátovi fakturovanou částku (již) zaplatila, je z pohledu Ústavního soudu v zásadě vedlejší. Nelze ani tvrdit, že by se soud s touto otázkou nijak nevypořádal, neboť soud uzavřel, že bylo prokázáno, že žalobkyně musela tvrzené náklady vynaložit (koneckonců předložená faktura měla datum splatnosti zhruba pět měsíců před vydáním napadeného rozhodnutí). Jde tak spíše o to, že stěžovatelka se závěrem soudu nesouhlasí. To ovšem vzhledem ke všemu výše uvedenému k zásahu Ústavního soudu nepostačuje.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu