ECLI:CZ:US:2023:1.US.346.23.1
sp. zn. I. ÚS 346/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti Z. T., zastoupeného Mgr. Martinem Kostrhounem, advokátem se sídlem Mezírka 775/1, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022 č. j. 23 Cdo 2422/2022-281 a Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2022 č. j. 44 Co 146/2020-262, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí vydaných v řízení o zaplacení částky 549 000,- Kč s příslušenstvím.
II
Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se zjišťuje, že stěžovatel se po žalované Direct pojišťovně, a. s. (dále jen "žalovaná", resp. "pojišťovna") domáhal zaplacení pojistného plnění ve výši 545 000,- Kč s příslušenstvím (dále jen "žalované plnění") z pojistné smlouvy na havarijní pojištění svého vozidla zn. Vokswagen Multivan (dále jen "odcizené vozidlo").
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 3. 2020 č. j. 213 C 24/2017-201 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 20. 5. 2020 (dále jen "soud prvního stupně") žalobu stěžovatele zamítl (výrok I.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že k odcizení vozidla došlo v noci ze dne 22. 5. na 23. 5. 2013. K nahlášení pojistné události stěžovatelem žalované došlo dne 18. 12. 2013. K předání potřebných dokladů spojených s pojistnou událostí žalované došlo dne 10. 12. 2015. Obvyklá cena odcizeného vozidla byla znaleckým posudkem z roku 2018 stanovena na částku 430 000,- Kč. Soud prvního stupně konstatoval, že konkrétní ujednání pojistných podmínek obsahujících právo žalované nevyplatit pojistné plnění, resp. je zkrátit, nepředstavují šikanózní výkon práva a nezakládají nerovnováhu v neprospěch stěžovatele. Pokud stěžovatel očekával od žalované vyplacení pojistného plnění ze škodní události, musel si být, i vzhledem ke svému vzdělání, plně vědom předchozího řádného (tedy i včasného) splnění svých povinností vůči žalované tak, jak byly vymezeny ve smluvních ujednáních platné pojistné smlouvy (nejdéle do dvou pracovních dnů při odcizení vozidla oznámit tuto škodní událost žalované, předložit jí potřebné doklady a klíče od odcizeného vozidla a umožnit pořízení jejich kopií a dále spolupracovat s žalovanou podle jejích pokynů). Stěžovatel sice povinnost splnil, ale (bez existence jakýchkoli závažných důvodů) až po 209 dnech, resp. po 930 dnech od škodní události. Žalovaná tak v důsledku jednání stěžovatele, jež bylo v rozporu se smlouvou, nedostala pro provádění vlastního šetření pojistné události prakticky žádný čas a prostor.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I co do částky 471 600 Kč, co do částky 77 400 Kč změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 77 400 Kč. Na základě dovolání stěžovatele Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Brně ve výroku I v rozsahu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a ve výrocích II a III zrušil a vrátil mu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 471 600,- Kč, v pořadí svým druhým rozsudkem, potvrdil (výrok I.). O dovolání stěžovatelky rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 11. 2022 č. j. 23 Cdo 2422/2022-281 tak, že ho odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud nesouhlasil s tvrzením stěžovatele, že se odvolací soud v napadeném rozhodnutí dostatečným způsobem nevypořádal s důvody uvedenými ve zrušujícím rozsudku dovolacího soudu a v této souvislosti poukázal na jednotlivé body odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
III
Stěžovatel namítá, že v pravomocně skončeném řízení byl úspěšný pouze co do částky 77 400,- Kč, ve zbytku (ohledně částky 471 600,- Kč) byla jeho žaloba zamítnuta. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 4. 5. 2022, přičemž z důvodu "procesní opatrnosti" napadá rovněž odmítavé usnesení dovolacího soudu ze dne 22. 11. 2022, jímž bylo jeho dovolání z důvodu nepřípustnosti odmítnuto.
V předmětné věci za zásadní označil stěžovatel míru snížení pojistného plnění o 80 % z požadované částky, které považuje, s ohledem na obdobné případy snížení pojistného plnění, za zcela neadekvátní. Stěžovatel namítá, že rovněž judikatura dovolacího soudu v případech snížení pojistného plnění je mnohem tolerantnější k případným pochybením pojištěnců. Dále namítá, že v předmětné věci nelze z napadených rozhodnutí zjistit, z jaké úvahy vycházel odvolací soud při stanovení míry snížení pojistného plnění o 80 %, když i v jím namítaných případech docházelo ke značnému prodlení při nahlašování pojistné události Policii ČR. Za této situace, kdy ústavní stížností napadená rozhodnutí nebyla dostatečným způsobem odůvodněna, byl popřen princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí i právo stěžovatele na legitimní očekávání. V této části absentujícího odůvodnění ze strany odvolacího soudu nedošlo k nápravě ani po zrušujícím rozsudku dovolacího soudu.
Stěžovatel je přesvědčen, že byl porušen princip rovnosti účastníků řízení, jestliže žalovaná argumentovala neplněním povinnosti podle příslušných ustanovení pojistné smlouvy stěžovatelem, aniž však bylo současně prokázáno, jaký vliv měla právě tato okolnost na pozitivní výsledek šetření žalované v tomto, či v obdobných případech, oproti úspěšnosti výsledků šetření Policie ČR. Civilním soudům dále stěžovatel vytýká, že nevzaly v úvahu jeho námitku, že žalovaná celou záležitost neuzavřela v 3 měsíční lhůtě.
IV
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných, než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. Ústavní soud tak zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomocí, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu jemu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je výklad právních norem, který se jeví v daných souvislostech svévolný (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 2519/07). O takový případ však v předmětné věci nejde.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že v předmětné věci byly nepochybně na základě zjištěných skutkových zjištění naplněny podmínky pro snížení pojistného plnění ve smyslu ust. §17 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (dále jen "zákon o pojistné smlouvě"). Při svém rozhodování vzal v úvahu rovněž podrobné vyjádření žalované, která zdůraznila, že způsob jejího šetření pojistné události se liší od šetření policie, a to jak použitými prostředky, tak i jeho rozsahem. Bez významu není ani nezbytné ověření výše pojistného plnění ve vztahu k možnému pojistnému podvodu, které bylo, s ohledem na délku prodlení ze strany stěžovatele v plnění jeho povinností vyplývajících z pojistné smlouvy a příslušných ustanovení zákona o pojistné smlouvě, již naprosto bezpředmětné. Závěr odvolacího soudu "o zcela extrémní" délce prodlení s nahlášením škodné události a se splněním dalších povinností z pojistné smlouvy je i podle přesvědčení Ústavního soudu v souladu s platnou judikaturou civilních soudů i soudu Ústavního ve vztahu k míře krácení pojistného plnění o 80 %.
Stěžovatel sice v ústavní stížnosti argumentuje judikaturou dovolacího soudu týkající se rozhodování o rozsahu snížení pojistného v souvislosti s konkrétními skutkovými okolnostmi, ale všechny jím uvedené případy nejsou s ohledem na naprosto odlišné skutkové okolnosti jednotlivých případů srovnatelné s předmětnou věcí. Jak již zdůraznil dovolací soud, otázka míry snížení pojistného plnění v každém jednotlivém případě vychází ze specifických okolností dané věci a není možno ji tak zobecňovat. Lze nepochybně požadovat, aby ve věci rozhodující soud dodržel zásadu řádného odůvodnění, tedy vysvětlil na základě jakých důkazů a z nich vyvozených úvah dospěl ke svému závěru, nelze však očekávat, že takové úvahy budou srovnatelné s matematickým propočtem, který by se pohyboval v přesném (ostatně zákonem nevymezeném) rámci.
V opakovaném odvolacím řízení byl reflektován požadavek dovolacího soudu, aby závěr o případném naplnění podmínek pro snížení pojistného plnění podle §17 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě byl opřen o konkrétní skutková zjištění, z nichž by vyplývalo, že pozdní oznámení pojistné události mělo podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh nebo na zvětšení rozsahu jejích následků anebo na zjištění nebo určení výše pojistného plnění. Odvolací soud tato konkrétní skutková zjištění rekapituloval pod body 22. až 25. odůvodnění napadeného rozsudku. Za této situace nelze napadený rozsudek odvolacího soudu označit za svévolné rozhodnutí a dojít k závěru, že by jím bylo zasaženo do stěžovatelových základních práv či svobod. Z citovaných bodů odůvodnění napadeného rozhodnutí lze tak mimo jiné rovněž dostatečným způsobem zjistit, jaký vliv mělo porušení povinnosti stěžovatele na možnost žalované provádět nezbytná šetření.
Nesouhlas stěžovatele s konkrétní metodou, resp. způsobem určení snížení pojistného plnění, je navíc jen polemikou na podústavní úrovni. Věc by mohla dosáhnout ústavněprávní roviny tehdy, pokud by soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil. Odvolací soud však požadavkům kladeným na řádné odůvodnění rozhodnutí dostál, byť otázka spojená s mírou snížení pojistného plnění není rozvedena do podrobností, které jsou požadovány stěžovatelem v ústavní stížnosti. To však neznamená, že i v tomto ohledu nelze závěr odvolacího soudu z hlediska dodržení požadavků čl. 36 odst. 1 Listiny akceptovat. Tvrzení stěžovatele, že žalovaná neprokázala, jakými konkrétními úkony a v jakém rozsahu, včetně očekávané míry pravděpodobnosti úspěchu by se její šetření v předmětné věci mohlo ubírat, je procesní obrana založená na ryze hypotetické úvaze, která v daném případě - právě s ohledem na "extrémně dlouhé prodlení" na straně stěžovatele - nemá na výsledek řízení žádný vliv.
Jestliže stěžovatel současně napadá usnesení dovolacího soudu o odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost, i když "jen z procesní opatrnosti", je nutné připomenout, že právě odmítnutí dovolání je tím posledním procesním prostředkem k ochraně práva, od něhož stěžovatel odvíjí zachování lhůty k podání ústavní stížnosti. Výtky stěžovatele směřující "proti napadeným rozhodnutím" tak povšechně směřují téměř výhradně proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu a odůvodnění jeho rozhodnutí, přičemž žádné důvody, které by zpochybnily ústavnost závěru o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, stěžovatel v ústavní stížnosti nevznáší.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu