ECLI:CZ:US:2023:1.US.355.23.1
sp. zn. I. ÚS 355/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Ingrid Mikešové, zastoupené JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 490/31, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 53 EXE 53/2019-283 ze dne 2. 1. 2023, ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 53 EXE 53/2019-291 ze dne 6. 1. 2023, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, a Družstva DOPZ Praha 2, se sídlem v Praze 2, Polská 1751/58, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Soudní exekutor JUDr. Jan Fendrych, Exekutorský úřad Praha 2 (dále jen "soudní exekutor"), příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. 132 EX 904/19-109 ze dne 1. 12. 2022 uložil stěžovatelce povinnost uhradit náklady exekuce (za vyklizení nemovitosti) ve výši 16 335 Kč (výrok I) a povinnost uhradit náklady oprávněného ve výši 368 118,30 Kč (výrok II). K námitkám stěžovatelky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 2. 1. 2023 příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výroku II změnil tak, že náklady oprávněného činí částku 335 049 Kč; ve zbývající části jej potvrdil (výrok I). Současně obvodní soud rozhodl, že soudní exekutor ani žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o námitkách (výroky II a III). Usnesením ze dne 6. 1. 2023 obvodní soud opravil číslo jednací napadeného příkazu k úhradě nákladů exekuce uvedené ve výroku I usnesení ze dne 2. 1. 2023.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení (ve znění tam uvedeného opravného usnesení), neboť měla být porušena její ústavně zaručená práva v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
3. Stěžovatelka namítá, že obvodní soud nesprávně stanovil odměnu za právní služby z ceny nemovitosti, ačkoli nešlo o práva k této nemovitosti, ale pouze o její užívání. Podle stěžovatelky měly být náklady právního zastoupení vypočteny z tarifní hodnoty 10 000 Kč podle §9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif"), ve výši jedné poloviny podle §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu, nikoli z částky 2 425 700 Kč, jako tomu bylo v nyní posuzované věci.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ústavnosti. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebyly dotčeny ústavně chráněné práva a svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
6. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že problematika nákladů řízení, jejichž nesprávný výpočet stěžovatelka namítá, ačkoli může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody. Z toho pak plyne rezervovaný postoj Ústavního soudu k přezkumu náhradově nákladových výroků [srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307), nález sp. zn. IV. ÚS 777/12 ze dne 15. 10. 2012 (N 173/67 SbNU 111) nebo nález sp. zn. II. ÚS 2578/18 ze dne 21. 5. 2019 (N 89/94 SbNU 153)]. Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenze pouze, je-li v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného předpisu obecným soudem obsažen prvek libovůle, svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti. [srov. nález sp. zn. III. ÚS 1817/07 ze dne 30. 4. 2008 (N 81/49 SbNU 177)] - taková pochybení Ústavní soud v nynější věci nezjistil.
7. Podstatou nyní projednávané věci je posouzení, zda předmět řízení, v němž se vedlejší účastník jako oprávněný domáhal po stěžovatelce jako povinné vyklizení nemovitosti, je penězi ocenitelný, či nikoli, tedy zda má být aplikováno ustanovení §8 odst. 1 či §9 odst. 1 advokátního tarifu. K tomu Ústavní soud uvádí, že není jeho úkolem přezkoumávat, které z těchto ustanovení mělo být při určení tarifní hodnoty sporu použito (to je otázka výhradně výkladu podústavního práva), nýbrž pouze zjistit, zda interpretací a aplikací ustanovení použitého v posuzované věci obecný soud nevybočil z naznačených ústavních mantinelů (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 4036/18 ze dne 29. 1. 2019; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
8. Obvodní soud v napadeném usnesení s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu vyložil, že ustanovení §9 advokátního tarifu je speciální k §8 odst. 1 advokátního tarifu, avšak pouze tehdy, chybí-li spolehlivě ověřitelné údaje o ceně oceňované věci, například nemovitosti. Taková situace v dané věci nenastala, neboť soudní exekutor stanovil tarifní hodnotu na základě znaleckého posudku (jenž je součástí exekučního spisu), podle něhož odhad ceny vyklizované nemovitosti činil částku 2 425 702,15 Kč. Dále obvodní soud uvedl, že vedlejší účastník by měl nárok na vyšší náhradu nákladů řízení, ale souhlasil s odhadem ceny již z roku 2016 (viz bod 18 napadeného usnesení).
9. Vycházel-li obvodní soud při určení tarifní hodnoty v řízení o vyklizení nemovitosti ze zjištěné hodnoty nemovitosti a současně svůj postup řádně odůvodnil (což je patrné z předchozího bodu), nelze mu z ústavněprávního hlediska co vytknout (obdobně srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2384/21 ze dne 19. 10. 2021). Pouhý nesouhlas stěžovatelky s tímto posouzením výjimečnou ingerenci Ústavního soudu neodůvodňuje.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu