ECLI:CZ:US:2023:1.US.369.23.1
sp. zn. I. ÚS 369/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti J. M., zastoupeného Mgr. Erikem Janíkem, advokátem se sídlem Břeclav, T. G. Masaryka 966/9a, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2022 č. j. 8 To 316/2022-136, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 8. 2022 č. j. 3 PP 58/2018-125 bylo podle §91 odst. 1 trestního zákoníku rozhodnuto, že stěžovatel vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. 7 T 123/2016, a trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, uložený trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2013 sp. zn. 7 T 8/2013, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 10. 2018 č. j. 3 PP 58/2018-15, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 11. 2019 č. j. 3 PP 58/2018-32. Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti uvedenému usnesení Okresního soudu v Břeclavi.
Stěžovatel dále požaduje, aby Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") odložil vykonatelnost v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Brně.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadeného rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel uvádí, že v rámci podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody mu byla stanovena zkušební doba tří let, která uplynula dne 3. 10. 2021, tudíž zákonná fikce vyplývající z ustanovení §91 odst. 4 trestního zákoníku, že se v této zkušební době osvědčil, resp. že byl trest odnětí svobody vykonán dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění, měla nastat 3. 10. 2022. Namítá, že o vykonání zbytku trestu odnětí svobody bylo rozhodnuto až vydáním napadeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), k čemuž došlo až dne 18. 10. 2022, tedy po uplynutí lhůty stanovené v §91 odst. 4 trestního zákoníku. Na podporu tohoto svého názoru tvrdí, že k neuplatnění fikce osvědčení nestačí pouhé vyhlášení rozhodnutí (o výkonu zbytku trestu odnětí svobody), tedy že tato fikce nenastane jen tehdy, pokud je v uvedené jednoroční lhůtě o výkonu zbytku trestu odnětí svobody rozhodnuto pravomocně.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Vzhledem k tomu, že námitky stěžovatele směřují výhradně proti nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody, z něhož byl předtím podmíněně propuštěn, musí k tomu Ústavní soud předně poznamenat, že mu zásadně nepřísluší se vyjadřovat k výši a druhu uloženého trestu (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 455/05 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 1124/09), protože rozhodování trestních soudů je v této oblasti zcela nezastupitelné (viz čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny). Tento přístup je třeba vztahovat i k rozhodování o dalším výkonu trestu, včetně rozhodování o přeměně uloženého trestu na trest jiného druhu, o upuštění od dalšího výkonu určitého trestu či právě o rozhodnutí podle §91 odst. 1 trestního zákoníku o vykonání zbytku trestu odnětí svobody. Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout pouze v případě extrémního vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí. K takové situaci však v daném případě nedošlo.
Jediná stěžovatelova námitka se týká údajného porušení ustanovení §91 odst. 4 trestního zákoníku, podle kterého se u podmíněně propuštěného odsouzeného má za to, že trest vykonal dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, také tehdy, pokud soud bez viny odsouzeného neučinil do jednoho roku od uplynutí zkušební doby podmíněného propuštění rozhodnutí podle §91 odst. 1 trestního zákoníku, tedy nerozhodl o osvědčení se podmíněně propuštěného či o nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody, popř. o výjimečném ponechání podmíněného propuštění v platnosti. V posuzované věci Okresní soud v Břeclavi (dále jen "okresní soud") rozhodl podle §91 odst. 1 o výkonu zbytku trestu odnětí svobody výše uvedeným usnesením dne 15. 8. 2022. Je tedy zřejmé (a nepopírá to ani sám stěžovatel), že okresní soud takto rozhodl ještě před uplynutím jednoroční lhůty vyplývající z §91 odst. 4 trestního zákoníku. Toto rozhodnutí nabylo právní moci až po uplynutí této lhůty, a to v důsledku stížnosti podané stěžovatelem proti usnesení okresního soudu, kterou krajský soud zamítl napadeným usnesením.
Ústavní soud musí odmítnout stěžovatelovo tvrzení, že důsledky vyplývající z §91 odst. 4 trestního zákoníku nastávají právě i v takových případech. Neexistuje totiž žádný racionální důvod pro to, aby byl termín "rozhodnutí" použitý v citovaném ustanovení interpretován restriktivně tak, že by pod něj byla podřazována pouze rozhodnutí pravomocná. Jak ustálená judikatura (srov. č. 45/1962 a č. 35/1965 Sb. rozh. tr.), tak i komentářová literatura (srov např. ŠČERBA, F., KALVODOVÁ, V. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 957-958 a s. 1001 či PÚRY, F. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1114) se shodují na tom, že vznik fikce předpokládané v ustanoveních §83 odst. 3 či §91 odst. 4 trestního zákoníku je závislý na absenci rozhodnutí soudu jako takového, nikoli na jeho právní moci. Tato fikce tedy nemůže nastat, jestliže soud před vypršením jednoroční lhůty rozhodl (způsobem uvedeným v §83 odst. 1 či v §91 odst. 1 trestního zákoníku), byť takové rozhodnutí nabylo právní moci až po uplynutí této lhůty.
Ústavní soud neshledává žádný důvod k tomu, aby se od tohoto ustáleného právního názoru odchýlil, a proto uzavírá, že ani v nyní posuzované věci fikce vyplývající z §91 odst. 4 trestního zákoníku nevznikla. Trestní soudy proto neporušily citované ustanovení a ani jiným způsobem nezasáhly do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud neshledal naplnění podmínek pro vyhovění návrhu na odklad vykonatelnost napadeného usnesení krajského soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2023
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu