ECLI:CZ:US:2023:1.US.643.23.1
sp. zn. I. ÚS 643/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky I. B., zastoupené JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. října 2022 č. j. 13 Co 136/2022-1360 a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. prosince 2021 č. j. 14 Nc 1241/2015-1259 (14 P a Nc 111/2016), za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, a 1) R. B., 2) nezletilé E. B., 3) nezletilé E. B. a 4) nezletilého F. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 3 odst. 1, odst. 2 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte a čl. 1 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích (dále jen "okresní soud") bylo rozhodnuto (ve zkratce) o úpravě péče a výživy nezletilých vedlejších účastníků tak, že nezletilá E. byla pro dobu před i pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřena do péče stěžovatelky (dále též "matky" - výrok I.). S účinností od 1. 1. 2017 soud určil prvnímu vedlejšímu účastníku (dále jen "otec") povinnost platit na nezletilou E. výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně a dále s účinností od 1. 9. 2019 i s účinností právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů stanovil výživné ve výši 12 000 Kč měsíčně, splatných k rukám matky vždy nejpozději do každého 15. dne v měsíci předem (výrok II.). Dluh na výživném, který otci vznikl za období od 1. 10. 2016 do 6. 12. 2021 ve výši 526 000 Kč, uložil otci hradit k rukám matky v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč, splatných spolu s běžným výživným počínaje dnem doručení rozsudku právní zástupkyni otce, pod ztrátou výhody splátek (výrok III.). Rodičům byla uložena povinnost účastnit se s nezletilou E. na přípravě k realizaci asistovaných styků v odborném zařízení (výrok IV.). Dále bylo upraveno, že je otec oprávněn stýkat se s nezletilou E. ve formě asistovaného styku v zařízení Spirála v termínech dle pokynů zařízení (výrok V.). Matce bylo uloženo umožnit asistované setkávání nezletilé E. s otcem v zařízení Spirála podle pokynů zařízení (výrok VI.). Dále byl upraven styk otce s nezletilou E. bez asistence (výrok VII.). Současně byla rodičům uložena povinnost účastnit se rodinné terapie a konzultací v Manželské poradně (výrok VIII.). Rovněž byla rodičům uložena povinnost umožnit nezletilé E. samostatnou socioterapeutickou podporu v rámci asistovaných styků nezletilé E. s otcem v zařízení Spirála (IX.). Soud vyslovil předběžnou vykonatelnost tohoto rozsudku ve výrocích pod body IV., V., VI., VII., VIII., IX. (výrok X.). Dále soud svěřil nezletilou E. a nezletilého F. pro dobu před i pro dobu po rozvodu manželství rodičů v každém lichém kalendářním týdnu od pondělí od 8:00 hodin do následujícího pondělí do 8:00 hodin do péče matky a v každém sudém týdnu kalendářního roku od pondělí od 8:00 hodin do následujícího pondělí do 8:00 hodin do péče otce, stanovil, kde bude docházet k předání a převzetí nezletilých dětí a jak bude probíhat styk v době prázdnin (výrok XI.). Dále byla otci i matce stanovena povinnost platit výživné a dluhy na výživném (výroky XII. - XIX.). Matce byla uložena povinnost zaplatit státu do pokladny okresního soudu náklady řízení ve výši 12 500 Kč (výrok XX.). Otci byla uložena povinnost zaplatit státu do pokladny okresního soudu náklady řízení ve výši 12 500 Kč (výrok XXI.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok XXII.).
3. K odvolání obou rodičů byl rozsudek okresního soudu napadeným rozsudkem Krajského soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ve výrocích XII., XIV., XV., XX. a XXI. potvrzen. Ve výrocích II. a III. byl změněn tak, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilé E. částkou 12 000 Kč měsíčně za období od 1. 1. 2017 do 31. 8. 2020 a částkou 14 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2020 a od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů, vždy do každého 15. dne v měsíci předem, k rukám matky. Dluh na výživném za období od 1. 1. 2017 do 30. 9. 2022 pro nezletilou E. ve výši 600 000 Kč je otec povinen uhradit do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, k rukám matky. Ve výroku XI. ve vztahu k nezletilému byl rozsudek okresního soudu potvrzen a ve vztahu k nezletilé E. byl v odstavci prvním změněn tak, že se nezletilá E. svěřuje pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů do péče otce každý sudý kalendářní týden od středy od 19:00 hodin do následujícího pondělí do 8:00 hodin, po zbývající dny sudého kalendářního týdne a každý lichý kalendářní týden se svěřuje do péče matky s tím, že nezletilou E. bude matka předávat do péče otce v místě jeho bydliště, jinak byl výrok potvrzen. Ve výrocích IV., V., VI., VII. a VIII. byl změněn tak, že otec je oprávněn realizovat s nezletilou E. písemný kontakt jedenkrát týdně prostřednictvím e-mailu. Matka je povinna sdělit otci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku e-mailovou adresu nezletilé E. a dále nezletilé E. zajistit jedenkrát týdně přístup prostřednictvím funkčního technického zařízení k této e-mailové adrese. Otec je oprávněn stýkat se s nezletilou E. a nezletilým F. v každém lichém týdnu kalendářního roku ve středu, kdy nezletilé vyzvedne po skončení vyučování ve školním zařízení a v 19:00 hodin je předá zpět do péče matky v místě jejího bydliště. V případě, že nezletilí nebudou přítomni ve školním zařízení, převezme děti ke styku v místě bydliště matky ve 14:00 hodin. Tato úprava styku se nerealizuje v období péče upravené ve výroku XI. bod A) až F). Matka je oprávněna stýkat se s nezletilým F. v každém sudém týdnu kalendářního roku ve středu, kdy nezletilého vyzvedne po skončení vyučování ve školním zařízení a v 19:00 hodin ho předá zpět do péče otce v místě jeho bydliště. V případě, že nezletilý nebude přítomen ve školním zařízení, převezme nezletilého ke styku v místě bydliště otce ve 14:00 hodin. Tato úprava styku se nerealizuje v období péče upravené ve výroku XI. bod A) až F). Rodiče jsou povinni v době výkonu své péče o nezletilé umožnit a zajistit nezletilé E. a nezletilému F. prostřednictvím funkčního technického zařízení telefonický kontakt s druhým rodičem, a to vždy ve čtvrtek a v neděli v době od 19:30 hodin do 20:00 hodin, v rozsahu 10 minut pro obě děti dohromady. Výrok IX. byl zrušen a řízení o věci pro dítě významné, na níž se rodiče nedohodli, bylo zastaveno. Výrok X. byl změněn tak, že návrh opatrovníka na vyslovení předběžné vykonatelnosti výroků IV., V., VI., VII., VIII. a IX. byl zamítnut. Výrok XIII. byl změněn tak, že od právní moci tohoto rozsudku a pro dobu po rozvodu manželství rodičů je matka povinna platit pro nezletilou E. výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně, jinak byl výrok potvrzen. Výroky XVI., XVII., XVIII. a XIX. byly změněny tak, že dluh na výživném za období od 1. 1. 2017 do 30. 9. 2022 pro nezletilou E. ve výši 180 000 Kč a pro nezletilého F. ve výši 180 000 Kč je otec povinen uhradit pro každé z dětí do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, k rukám matky. Dluh na výživném za období od 1. 1. 2017 do 30. 9. 2022 pro nezletilou E. ve výši 12 000 Kč a pro nezletilého F. ve výši 12 000 Kč je matka povinna uhradit pro každé z dětí do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, k rukám otce (výrok I.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
4. Krajský soud se tak po přezkoumání věci ztotožnil s rozhodnutím okresního soudu o svěření nezletilé E. do péče stěžovatelky, upravil toliko výši výživného. Rovněž dal okresnímu soudu za pravdu v závěru o střídavé péči nezletilé E. a nezletilého F. s tím, že rozhodnutím okresního soudu byla respektována pravidla, která ve své judikatuře vymezil Ústavní soud jako ústavněprávní kritéria pro svěřování dětí do péče. Zdůraznil, že v průběhu řízení nebyly doloženy žádné relevantní důvody, proč by nezletilí nemohli být ve střídavé péči. Oba rodiče mají podle něj zájem podílet se na péči o nezletilé a nezletilí mají vyvinutý vztah k oběma rodičům. Provedl změnu toliko v úpravě rozsahu střídavé u nezletilé E. Vysvětlil rovněž, z jakých důvodů modifikoval výši výživného nezletilých.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení opětovně vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím o střídavé péči nezletilé E. a nezletilého F. Namítá, že pro nezletilou E. je s ohledem na její psychický stav stížností napadený rozsudek nepřiměřenou zátěží s nezvratnými dopady na její psychiku. Tvrdí, že negativní postoj nezletilé E. k otci s ní sdílí i její dvojčatový bratr F., který ještě v době rozhodování odvolacího soudu prezentoval jako jediný ze sourozenců ochotu se s otcem stýkat. Podle stěžovatelky jsou sourozenci na sebe velmi vázáni a odloučení špatně snášejí. Má za to, že obecné soudy v tomto ohledu nesprávně zjistily skutkový stav, že odvolací soud řádně nezdůvodnil odmítnutí jí navrhovaného důkazu, a to znaleckého posudku k posouzení psychického stavu nezletilých dvojčat, a že nesplnil svou zákonnou povinnost ani ohledně výživného. Konstatování, že v době pracovní neschopnosti se její příjem pohyboval okolo 75 000 Kč, podle stěžovatelky nemá oporu v provedeném dokazování. Soudy podle jejího přesvědčení dostatečně nezkoumaly majetkovou situaci otce. Rovněž se stěžovatelka neztotožňuje se zjištěním soudů, že se na rodičovském konfliktu a jeho eskalaci podílí stejnou měrou, jako otec nezletilých. Uvádí, že se situaci v rodině snažila řešit, a to nejen za ingerence soudu a orgánu sociálně-právní ochrany dětí. I při rozhodování o nákladech řízení soudy podle stěžovatelky postupovaly svévolně a nezohlednily, že potřeba vypracovat znalecké posudky vyvstala především v důsledku nevhodného procesního postupu otce. Zdůrazňuje, že jakkoli by měla být v nejlepším zájmu dítěte péče obou rodičů, práva dítěte musí v posuzovaném případě dostat přednost před zájmy rodičů. Soudy podle ní nerespektovaly právo sourozenců na rodinný život, které v sobě zahrnuje i rozvíjení a upevňování vzájemných sourozeneckých vztahů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Jsou-li ústavní stížností napadány výroky rozsudku okresního soudu, které napadeným rozsudkem změnil či zrušil krajský soud a znovu ve věci rozhodl, tak k rozhodování o ústavnosti těchto výroků není Ústavní soud příslušný (není povolán rušit, co bylo změněno).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
8. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
9. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že v rodinněprávních věcech zasahuje pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19).
10. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu, jak je výše dovozeno, povolán korigovat pouze excesy obecných soudů [nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377)]. O nic takového ale v posuzovaném případě nejde.
11. Stěžovatelka v ústavní stížnosti především brojí proti svěření nezletilé E. a nezletilého F. do střídavé péče obou rodičů. Danou námitkou se rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí řádně zabývaly. V případě nezletilé E., kterou rozpad vztahu rodičů zasáhl v době, kdy byla žákyní prvního stupně základní školy, a otec se k ní prokazatelně dopustil opakovaně necitlivého jednání, které jí silně zasáhlo, dospěly příslušné soudy k závěru, že není v jejím zájmu, aby byl v současné době realizován její osobní styk s otcem, a otci ponechaly prostor pouze pro nepřímou komunikaci s nezletilou prostřednictvím e-mailu. U nezletilé E. a nezletilého F. však byla situace odlišná. Soudy vycházely z provedeného dokazování, včetně slyšení nezletilých dětí, a vše hodnotily zájmem nezletilých dětí, při respektování jejich individuality, aby byly minimalizovány negativní důsledky pro ně. Okresní soud na základě učiněných skutkových zjištění svěřil nezletilá dvojčata do střídavé péče rodičů a krajský soud po doplnění dokazování provedl změnu toliko v úpravě rozsahu střídavé u nezletilé E. Konstatoval, že nastavení střídavé péče dvojčat je dlouhodobé, nastavené již předběžným opatřením z roku 2016, kdy byla dvojčata ve věku tří let, navštěvovala předškolní zařízení a na jejich péči se nepodíleli toliko jejich rodiče, ale i chůvy. Na střídání pečujících osob tak byly děti zvyklé od útlého věku. Realizace střídavé péče, pro konflikt mezi rodiči, byla nepravidelná, nicméně otec se na péči o dvojčata podílel výrazně intenzivněji, než v případě nezletilé E. V případě nezletilého F. byla stanovena střídavá péče pro dobu před i po rozvodu rodičů v rozsahu jednoho týdne, když u nezletilého F. byla realizace střídavé péče od roku 2016 nejvíce naplňována. Nezletilý se sám k možnosti střídavé péče vyjádřil pozitivně, ale s podmínkou, že chce mít zajištěn kontakt s druhým rodičem, u kterého není v péči, čemuž soud vyhověl. Krajský soud vysvětlil, že přestože si je vědom, že jsou nezletilý F. a nezletilá E. dvojčaty, přistoupil k odlišnému rozsahu střídavé péče, který pro nezletilou E. stanovil užší u otce. K tomu zdůraznil, že otec sám připustil, že je situace u nezletilé E. složitější, že si uvědomuje komplikovanost jejich vztahu a připustil, že by v jejím případě bylo vhodnější upravit péči z jeho strany v užším rozsahu, než bylo zvoleno ve vztahu k nezletilému F. Podle krajského soudu tím otec projevil určitou míru citlivosti (rodičovské kompetence) ve vztahu k nezletilé a jejím potřebám. Bylo akceptováno, že si nezletilá E. v péči otce stýská po matce a pobyt u otce hodnotí jako dlouhý. Krajský soud podotkl, že svým rozhodnutím chce zabránit nenaplňování vazby otec a dcera, jak nepřirozeně probíhá ve vztahu otec a nezletilá E., když zde situaci hodnotí odlišně, ne tak vývojově negativně. Poukázal na to, že odmítání otce nezletilou E. není tak dlouhodobé ani striktní jako nezletilou E.
12. Tvrdí-li stěžovatelka, že obecné soudy neprovedly jí navrhovaný důkaz, tj. znalecký posudek k posouzení psychického stavu nezletilých dvojčat, a že odůvodnění odvolacího soudu ohledně jeho neprovedení je nepřezkoumatelné a nelogické, nelze jí dát za pravdu. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu se podává, že se daným návrhem stěžovatelky zabýval a že vzhledem k dalšímu rozsahu provedeného dokazování neshledal pro vypracování znaleckého posudku důvod, a to i s ohledem na vyjádření znalce ve vypracovaném znaleckém posudku ohledně nezletilé E. ve vztahu k nezletilé E. i nezletilému F. Krajský soud tak posoudil navrhovaný důkaz jako nadbytečný, což je plně v jeho kompetenci. Nejde tak o důkaz opomenutý, přičemž závěry učiněné soudem jsou logické a srozumitelné.
13. Konečně nelze stěžovatelce přisvědčit ani v tom jejím tvrzení, že obecné soudy nesprávně zjistily skutkový stav i ve vztahu k výživnému. Krajský soud podrobně vysvětlil, proč se ne zcela ztotožnil s částkami výživného stanovenými okresním soudem. Podrobně rozebral finanční situaci matky i otce a s přihlédnutím k ní a k rozsahu poskytované péče stanovil výživné oběma rodičům vůči všem třem nezletilým dětem. Stejně tak řádně zdůvodnil výši nákladů státu z důvodu vypracování znaleckého posudku. Mimo jiné konstatoval, že u otce ani u matky neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a že samotný postoj rodičů k řešení otázky péče o nezletilé je vypovídající o problémech v rodině, k jejichž vyřešení bylo zapotřebí odborného názoru i s ohledem na zájem dítěte, jinak by jistě k důkazu vypracováním znaleckého posudku okresní soud nepřistoupil. Konfliktní vztah rodičů je patrný z celého obsahu spisu i ze samotného znaleckého posudku. Podle krajského soudu potřeba vypracování znaleckého posudku nevyvstala, jak je sdělováno stěžovatelkou, procesním postojem otce, ale ze samotného rodičovského konfliktu, na jehož eskalaci se podíleli oba rodiče společně. Uzavřel proto, že rozdělení nákladů státu mezi rodiče ve stejném poměru je odpovídající zjištěným skutečnostem.
14. Ústavní soud konstatuje, že z rozhodnutí okresního soudu i krajského soudu vyplývá, že oba uvedené soudy se předmětnou věcí řádně zabývaly a přihlédly ke všem pro posouzení věci významným skutečnostem. Při svém rozhodování vycházely z judikatury Ústavního soudu a respektovaly závěry tohoto soudu. Přihlédly k nejlepšímu zájmu nezletilých dětí, jakož i k jejich přání, a své závěry pečlivě vysvětlily. Jejich rozhodnutí považuje Ústavní soud za ústavně souladná. Je třeba mít na paměti, že cílem opatrovnického řízení není nalézt takové řešení, které vyhovuje rodičům, nýbrž řešení, které bude v co nejlepším zájmu nezletilých dětí při současném respektování práv jejich rodičů.
15. Podle názoru Ústavního soudu se stěžovatelce dostalo řádného a spravedlivého dvojinstančního řízení, v němž jí žádný z obecných soudů neupřel její ústavně zaručená práva. Obecně skutečnost, že soud přistoupí při svých myšlenkových úvahách k jinému hodnocení provedených důkazů, než které by za správné považovala ta či ona strana sporu, případně, že na základě tohoto hodnocení důkazů dospěje soud k právnímu závěru, s nímž se některý z účastníků řízení neztotožňuje, nelze považovat za zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. Soudy v odůvodnění svých rozhodnutí musí ovšem přesvědčivě a logicky vyložit, jakými úvahami se při rozhodování věci řídily, tedy mimo jiné k jakým skutkovým zjištěním po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů dospěly a jaké právní závěry z těchto skutkových zjištění učinily.
16. V posuzované věci byla rozhodnutí okresního soudu i krajského soudu odůvodněna způsobem, který v žádném případě nevybočuje z mezí ústavnosti. Ústavní stížnost je podle názoru Ústavního soudu v podstatě jen vyjádřením nesouhlasu stěžovatelky se závěry rozhodujících soudů a Ústavní soud neshledal důvod ke svému zásahu do nezávislého soudního rozhodování. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
17. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu