ECLI:CZ:US:2023:1.US.651.23.1
sp. zn. I. ÚS 651/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele P. H. P., t. č. ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Václavem Hatákem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Jožky Jabůrkové 275, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 67 To 385/2022-184 ze dne 20. prosince 2022 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 2 PP 36/2022-174 ze dne 8. listopadu 2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "soud prvního stupně") zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Městský soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") stížnost stěžovatele zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), požaduje zrušení napadených usnesení, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36, čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
3. Stěžovatel uvádí, že splnil první dvě podmínky pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, tedy vykonání více než poloviny trestů a polepšení se, jeho žádost však byla odmítnuta pro nesplnění prognózy vedení řádného života. Tento závěr obecné soudy vyvodily z faktu, že byl čtyřikrát soudně trestán, třikrát byl ve výkonu trestu odnětí svobody a v jednom ze dvou případů podmíněného propuštění se neosvědčil. Soud prvního stupně pominul, že od předchozího propuštění v roce 2013 uplynulo do nástupu nynějšího trestu šest let, v jejichž průběhu vedl řádný život. Rozhodnutí soudu prvního stupně považuje stěžovatel za nepřezkoumatelné, protože nebylo řádně odůvodněno (viz nález sp. zn. IV. ÚS 2393/21 ze dne 15. února 2022) a soud se nezabýval okolnostmi předchozích odsouzení. Stížnostní soud pouze označil závěry soudu prvního stupně za správné. Trestní minulost stěžovatele byla hodnocena izolovaně, formalisticky, bez ohledu na časové souvislosti, jeho zjevné polepšení a vytvořené podmínky pro život na svobodě.
4. Z napadených usnesení (viz též řízení sp. zn. IV. ÚS 3263/19 a sp. zn. IV. ÚS 1372/20) se podává, že stěžovatel byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu (usnesení soudu prvního stupně sp. zn. 1 PP 490/2012 ze dne 15. října 2012) při stanovení zkušební doby v trvání 7 let. V červenci 2013 se dopustil trestné činnosti, za kterou byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 1 T 119/2015-2763 ze dne 29. června 2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 10 To 211/2018-2838 a s usnesením Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 614/2019-2901 ze dne 25. června 2019, uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Vzhledem k tomu soud prvního stupně usnesením sp. zn. 1 PP 490/2012 ze dne 8. ledna 2020 rozhodl o dovykonání trestu odnětí svobody v délce 1447 dnů.
5. V nyní projednávané věci soud prvního stupně ve veřejném zasedání zjistil, že stěžovatel je bezproblémový, ve věznici je zařazen do první prostupné skupiny vnitřní diferenciace odsouzených, byl 13x kázeňsky odměněn, má zájem o bezproblémový výkon trestu a má rovněž rodinné zázemí. Prognózu resocializace však hodnotí soud prvního stupně jako možnou, ale ztíženou, a to i s ohledem na pohledávky ve výši přesahující 17 mil. Kč.
6. Stížnostní soud dospěl k závěru, že stěžovatel je speciální recidivista, nebyl odsouzen za ojedinělý exces, zatím není zjevné, že by pobyt ve vězení vedl k jeho nápravě a že nebude po propuštění pokračovat v páchání trestné činnosti; zohlednil též skutečnost, že stěžovatel mezi spácháním trestného činu a nástupem do vězení vedl řádný život, což se odrazilo i v rozhodnutí o výši uloženého trestu. Stížnostní soud reagoval na námitky stěžovatele a ústavně konformním způsobem se s nimi vypořádal.
7. Stěžovatel má za to, že (zcela) splnil požadavky, které zákon stanoví pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a pomíjí účel tohoto procesního nástroje i úkol obecných soudů při jeho aplikaci. Posouzení splnění podmínek (uplynutí stanoveného času, polepšení se žadatele a prognóza vedení řádného života) je zákonem uloženo obecným soudům, které jsou povinny na základě konkrétních dostupných informací objektivně přezkoumat, splnil-li již výkon trestu svůj účel. Podmíněně propustit lze totiž pouze osoby, od nichž lze bezvýhradně očekávat vedení řádného života. Tento nenárokový nástroj má motivovat odsouzeného k prokázání (chováním a plněním povinností) jeho polepšení již při výkonu trestu odnětí svobody. Shledá-li obecný soud, že lze předpokládat (snazší) resocializace odsouzeného, byl sledovaný cíl naplněn a další výkon trestu odnětí svobody již není potřebný (viz například usnesení sp. zn. III. ÚS 208/12 ze dne 23. února 2012). Rozhodování však není mechanickým algoritmem, při němž by pouhé naplnění (přesvědčení o naplnění) definované řady požadavků automaticky vedlo k očekávanému rozhodnutí o podmíněném propuštění.
8. Stěžovateli byly uloženy tresty ve výši stanovené zákonem (čl. 39 Listiny), se kterou zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu, a jeho podmíněné "zkrácení" je výjimkou, pro jejíž užití musí existovat podmínky. Z odůvodnění napadených usnesení je patrné, že se obecné soudy žádostí dostatečně zabývaly a jejich rozhodnutí jsou přezkoumatelná. Při posouzení trestní minulosti stěžovatele nešlo o dvojí přičítání ani porušení zásady ne bis in idem (čl. 40 odst. 5 Listiny), ale o prověření, jak se (dosavadní) výkon trestu projevuje na jeho chování, návycích a jaká je prognóza jeho budoucího spořádaného života. Ústavní soud nezjistil, že by bylo porušeno právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) nebo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy); tato práva poskytují "jen" záruku řízení podle předem zákonem stanovených pravidel, ale nezaručují výsledek odpovídající představám stěžovatele ani jistotu, že jím předložené návrhy budou bezvýhradně akceptovány a bude jim kladen význam, jaký stěžovatel očekává. Nesouhlas stěžovatele s napadenými usneseními je možná pochopitelný, neznamená ale bez dalšího tvrzený zásah do základních práv.
9. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu