ECLI:CZ:US:2023:1.US.68.23.1
sp. zn. I. ÚS 68/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Zuzany Michnové, zastoupené JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, proti výrokům II., III., IV. a V. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 Co 1/2021-634 ze dne 20. 10. 2022 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 23 C 75/2012-519 ze dne 22. 10. 2020, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Gala Vinařství, a.s., se sídlem v Brně, Údolní 388/8, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozsudků, neboť je přesvědčena, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelka se žalobou u obecných soudů domáhá vůči vedlejší účastnici vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neoprávněného užívání grafických a designových děl. Krajský soud v Brně (dále jen "nalézací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky zamítl (výrok I.) a stěžovatelce uložil zaplatit vedlejší účastnici 650 027 Kč jako náhradu nákladů řízení (výrok II.).
3. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem výrok I. prvostupňového rozhodnutí změnil tak, že žalobě stěžovatelky vyhověl co do části 82 617 Kč (výrok I.); ve zbytku zamítnutí žaloby potvrdil (výrok II.). Dále stěžovatelce uložil zaplatit vedlejší účastnici 349 583,50 Kč jako náhradu nákladů řízení (výrok III.) a 21 550 Kč jako náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.) a dále zaplatit České republice 9 957,60 Kč náklady odvolacího řízení (výrok V.). Odvolací soud na rozdíl od nalézacího soudu dospěl k závěru, že k uzavření platné smlouvy o dílo mezi účastnicemi řízení nedošlo, nedošlo tudíž ani ke vzniku nevyvratitelné domněnky poskytnutí licence k účelu vyplývajícímu ze smlouvy o dílo, a vedlejší účastnice proto neoprávněně zasáhla do práv stěžovatelky jako autorky díla, které tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Odvolací soud žalobě vyhověl pouze částečně, protože dovodil, že právo stěžovatelky bylo částečně promlčeno.
4. Dříve než se Ústavní soud zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, zkoumal, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
5. Stěžovatelka v návrhu výslovně uvádí, že současně s ústavní stížností podala proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání k Nejvyššímu soudu. Uvedenou informaci o probíhajícím dovolacím řízení Ústavní soud zároveň ověřil v elektronické databázi infoSoud. Probíhá-li v dané věci stále dovolací řízení, je zásadně vyloučeno, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal, neboť by tím nepřípustně - v rozporu s principem právní jistoty, jakož i zásadou subsidiarity ústavní stížnosti a minimalizace ingerence Ústavního soudu - zasahoval do rozhodování obecných soudů (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1770/22 ze dne 11. 8. 2022). V případě souběžně podané ústavní stížnosti a dovolání Ústavní soud nemůže samostatně hodnotit ani otázku přípustnosti dovolání ani jeho včasnosti a bezvadnosti; je zde odkázán na výsledek dovolacího řízení.
6. Stěžovatelka má za to, že k porušení jejího základního práva došlo nejen výrokem rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, tj. výrokem II. zamítajícím žalobu stěžovatelky ve zbývající části, ale také výrokem o nákladech řízení. Stěžovatelka proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podala dovolání, jehož přípustnost může být dána při splnění předpokladů podle §237 občanského soudního řádu. Odůvodňuje-li stěžovatelka podání ústavní stížnosti tím, že "výroky o náhradě nákladů řízení nemohou být předmětem dovolacího řízení", nelze s ní souhlasit. Nejvyšší soud má oprávnění napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušit i ve výroku o nákladech řízení, případně o nákladech řízení nově rozhodnout. Dovolání je v případě stěžovatelky proto nutné považovat za procesní prostředek, který zákon stěžovatelce poskytuje k ochraně jejího práva i ve vztahu k "nákladovým" výrokům (srov. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Není podstatné, že dovolání toliko proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení by takovýmto procesním prostředkem nebylo, neboť by podle §238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu nebylo přípustné.
7. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky je v nynější fázi řízení nepřípustná. S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost stěžovatelky podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2023
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj