ECLI:CZ:US:2023:1.US.680.23.1
sp. zn. I. ÚS 680/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného JUDr. Helenou Grout, advokátkou se sídlem Praha 6, Národní obrany 909/45, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2023 č. j. 101 Co 269/2022-531, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení svých práv podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení výroku I. a) a výroku II. a III. v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud Praha-západ (dále jen "soud prvního stupně") rozhodl rozsudkem ze dne 13. 5. 2022 č. j. 25 Nc 62/2021-356, že nezletilá A. Š. se svěřuje do péče matky (výrok I.), stěžovatel je povinen přispívat na výživu nezletilé částkou 15 000 Kč měsíčně (výrok II.) a že dluh na výživném stěžovateli za období od 1. 8. 2021 do 12. 5. 2022 pro nezletilou nevznikl (výrok III.). Soud prvního stupně dále upravil rozsah styku stěžovatele s nezletilou (výrok IV.).
Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že nezletilou svěřil do asymetrické střídavé péče rodičů (výrok I.) a rozhodl, že s účinností od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2022 činí výše výživného pro nezletilou 24 000 Kč měsíčně a od 1. 9. 2022 do právní moci tohoto rozsudku 27 000 Kč měsíčně. Odvolací soud dále stanovil, že s účinností od právní moci rozsudku je stěžovatel nadále povinen přispívat na výživu nezletilé částkou 18 000 Kč měsíčně, a matka částkou 1 500 Kč měsíčně (výrok II.) a změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že stěžovatel je povinen zaplatit nedoplatek na vyměřeném výživném pro nezletilou za dobu od 1. 8. 2021 do 31. 1. 2023 v celkové výši 447 000 Kč (výrok III.).
Stěžovatel polemizuje s právními závěry odvolacího soudu týkajícími se rozhodnutí o střídavé péči a stanovení výše výživného. Má za to, že odvolací soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil. Poukazuje na trestní stíhání vedené proti matce nezletilé, kdy matka páchala trestnou činnost spolu se svou zletilou dcerou K. A., a vyjadřuje obavu o výchovu nezletilé A. Š. Uvádí dále, že odvolací soud sice rozhodl o nerovnoměrné střídavé péči rodičů, avšak na rozdíl od rozhodnutí soudu prvního stupně o výlučné péči matky, zkrátil stěžovateli péči o nezletilou o jeden den v průběhu 14 dnů a prodloužil dobu, kdy stěžovatel dceru nevidí po dobu více než jednoho týdne. Namítá, že odvolací soud provedl výslech nezletilé nedostatečně a bez přítomnosti opatrovníka, vycházel ze svého vlastního názoru na péči a nezabýval se skutečným stavem věci. Stěžovatel má za to, že odvolací soud nerozhodoval v souladu s nejlepším zájmem nezletilé, když dospěl k závěru, že je vhodné, aby nezletilá byla s oběma rodiči do předpokládaného nástupu matky do výkonu trestu. Stěžovatel dále nesouhlasí s rozhodnutím o změně výše výživného a nedoplatku na výživném.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných, než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. Ústavní soud tak zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu jemu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Obzvláště rezervovaně Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných, včetně rozhodování o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti a o úpravě styku mezi nezletilými a rodiči. Důvodem je především skutečnost, že princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných aktů ústavního pořádku, má ve statusových věcech přednost před ochranou základních práv. Tato skutečnost se odráží také v tom, že ve věcech upravených ve druhé části platného občanského zákoníku není, až na výjimky, proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu se tak zužuje. Přezkumná pravomoc se koncentruje pouze na posouzení, jestli nejde o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý (řádný) proces.
Ústavní soud považuje za vhodné připomenout, že otázkou ústavních aspektů svěřování nezletilého do péče po rozvodu či rozchodu jeho rodičů se opakovaně zabýval v řadě svých rozhodnutí. Z nich nevyplývá žádná priorita při způsobu rozhodování o svěření nezletilého do péče rodičů. Při nalézání práva je vždy nezbytné vycházet z individuálních poměrů každého jednotlivého případu, založených na konkrétních skutkových zjištěních při respektování smyslu a účelu konkrétních zákonných ustanovení (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1506/13, IV. ÚS 106/16, IV. ÚS 582/15, III. ÚS 816/15, IV. ÚS 773/19 a IV. ÚS 1286/18). Každý jednotlivý případ má totiž svou jedinečnou charakteristiku, která může mít vliv na přijetí jiného, odlišného právního závěru, byť by šlo o zdánlivě obdobné věci. K takovým okolnostem může - jako je tomu v předmětné věci - patřit i komplikovaná rodinná situace, dlouhodobý postoj nezletilé a potřeba zachování a upevnění citových vazeb nezletilé k oběma rodičům.
Odvolací soud své rozhodnutí podrobně odůvodnil a s přihlédnutím ke všem podstatným okolnostem objasnil důvody, které jej vedly s odkazem na judikaturu Ústavního soudu k závěru, že v dané věci jsou dána kritéria pro stanovení střídavé péče. Zdůraznil především, že rodinné vazby nezletilé k rodičům mohou být zachovány pouze v případě střídavé péče. Odvolací soud vzal také v potaz, že oba rodiče v době rozhodování řešili emočně náročné situace také v důsledku trestné činnosti páchané na majetku stěžovatele matkou. Dlouhodobě vyjadřovaný postoj nezletilé se přitom kloní k převažující péči matky. Odvolací soud považoval za vhodné respektovat stanovisko nezletilé také s ohledem na možný nástup matky do výkonu trestu odnětí svobody, přičemž zohlednil i další skutečnosti, jako např. diametrálně odlišné ekonomické podmínky matky a stěžovatele, kdy ekonomické zajištění a pohodlí v domácnosti otce by nezletilou, pokud by byla svěřena do výlučné péče stěžovatele, matce mohlo odcizit. Při stanovení výživného odvolací soud vzal v potaz nejen majetkové poměry a výdělkové možnosti a schopnosti rodičů, ale také skutečnost, že potřeby nezletilé se v průběhu trvání sporu měnily, přičemž současně přihlédl ke skutečnosti, že otec nese celé náklady školného, jakož i školních a mimoškolních aktivit dítěte.
Ústavní soud připomíná, že především civilním soudům přísluší, aby ve věcech péče o nezletilé, a to i s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, rozhodly o úpravě výkonu rodičovských práv a povinností. Úkol Ústavního soudu nespočívá v roli jakéhosi "univerzálního rozhodce" ve sporu rodičů o péči o jejich dítě. Žádný soud nedokáže trvající konflikt rodičů vyřešit ke spokojenosti všech stran.
Ústavní soud uzavírá, že v nyní posuzované věci odvolací soud dostatečně pečlivě a s přihlédnutím ke všem podstatným okolnostem objasnil důvody, které jej vedly k závěru o vhodnosti úpravy asymetrické střídavé péče a o výši výživného.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2023
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu