ECLI:CZ:US:2023:1.US.718.23.1
sp. zn. I. ÚS 718/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky G. M., zastoupené Mgr. Martinem Elgerem, advokátem se sídlem v Praze 6, Evropská 2590/33c, proti výrokům I., II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 353/2022-482 ze dne 13. 12. 2022, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a J. M. a nezletilé V. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení částí v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jimi byla porušena její práva zaručená v čl. 10 odst. 2 a čl. 36 dost. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právy nezletilé vedlejší účastnice podle čl. 3, čl. 12, čl. 29 odst. 1 písm. a) a čl. 31 Úmluvy o právech dítěte.
2. Nyní desetiletá nezletilá vedlejší účastnice je od roku 2016 svěřena do střídavé péče obou rodičů, a to v týdenním intervalu. Dlouhodobě se věnuje závodnímu plavání a její matka (stěžovatelka), která je zároveň plavecká trenérka, se v řízení u obecných soudů domáhá úpravy výchovných poměrů; původní úprava podle matky není v nejlepším zájmu nezletilé, protože otec (vedlejší účastník) neakceptuje plaveckou zájmovou činnost dcery a v době, kdy je v jeho péči, jí neumožňuje účast na tréninzích a závodech.
3. Obvodní soudu pro Prahu 5 ("nalézací soud") rozsudkem č. j. 50 P 71/2018-451 ze dne 21. 9. 2022 změnil původní opatrovnická rozhodnutí tak, že nezletilou svěřil do střídavé péče (výrok I.), upravil rozsah péče obou rodičů (výroky II. a III.), určil další styk rodičů s nezletilou v týdnech, kdy ji má v péči druhý rodič (výroky IV. a V.), stanovil povinnost otce umožnit účast dcery na blíže specifikovaných soustředěních a závodech plaveckého oddílu, jestliže připadnou na dny, kdy má dceru v péči (výrok VI.), a konečně určil, že původně určené výživné zůstává v platnosti (výrok VII.).
4. Městský soud v Praze ("odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí ve výrocích I. - III. týkajících se střídavé péče změnil tak, že návrh matky na změnu péče zamítl (výrok I.). Ve výrocích IV. - V. týkajících se styku rodičů s nezletilou odvolací soud prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že matka je oprávněna stýkat se s nezletilou v každém lichém týdnu v roce ve středu od 16:20 do 19:30 a ve čtvrtek od 6:30 do 8:00 a od 15:30 do 18:30, kdy si ji převezme ve školním zařízení nebo bydlišti otce a po skončení styku ji předá otci v místě jeho bydliště nebo do školního zařízení (výrok II.). Odvolací soud dále rozhodl, že prvostupňové rozhodnutí se ve výroku VI. o povinnosti otce umožnit účast dcery na soustředění a závodech doplňuje slovy v rozsahu maximálně 50 % (výrok III.); ve výroku VII. týkajícího se výživného byl rozsudek nalézacího soudu potvrzen (výrok IV.).
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že rozsudek nalézacího soudu považovala za správný; přestože docházelo k některým rozporům (např. stran doby na převlékání), oba rodiče se prvostupňovým rozhodnutím řídili a úprava se ukázala jako proveditelná. Napadený rozsudek odvolacího soudu, který prvostupňové rozhodnutí změnil, však fakticky zabraňuje trénování dcery, a to vzhledem k dojezdové vzdálenosti bydliště otce, kde si má matka dceru vyzvedávat a po tréninku vracet. Odvolací soud podle stěžovatelky dostatečně nezjišťoval a nedokazoval jednak dopad dojezdové vzdálenosti z nového bydliště otce, jednak její pracovní vytížení a možnosti. Stanovení povinnosti matky zajistit dopravu na tréninky je překvapivé a fakticky neproveditelné (i s ohledem na vzdálenost jednotlivých bazénů). Má-li si matka přebírat dceru před tréninkem v bydlišti otce a je-li čas převzetí ve středu stanoven na 16:20, zabere jen cesta v odpolední dopravní špičce minimálně 30 minut, následuje 15 minut převlečení a fakticky dcera může trénovat od 17:05. Trénink suché přípravy však začíná v 16:20 a končí v 17:30; následný plavecký trénink začíná v 18:00 a končí v 19:00. Má-li matka dceru odevzdat otci znovu v jeho bydlišti v 19:30, musí dcera trénink předčasně ukončit v 18:30 (při započtení minimálně 30 minut na usušení).
6. Stěžovatelka dále tvrdí, že otec vystavuje dceru zbytečným cestám, když ji po škole odváží do místa svého bydliště, aby ji přibližně za hodinu předával matce, která musí jet zpět do Prahy a po tréninku znovu do místa bydliště otce a zpět. Cesty zbytečně zatěžují dceru i matku, a to jen proto, že otec nesouhlasí s tím, že matka vyzvedne dceru prostřednictvím školy. Otec se podle matky formálně dovolává znění rozsudku ve snaze vytrestat matku a znemožnit dceři plavecký trénink. Odvolací soud měl proto určit místo předávání buď prostřednictvím školy, nebo v místě tréninku, jak učinil nalézací soud. Odůvodnil-li změnu místa předání tím, že jde o aktivitu matky, pomíjí, že jde především o přání, vášeň a nadání dcery. Stěžovatelka konečně namítá, že výrok III. napadeného rozsudku snižující rozsah závodů a soustředění na polovinu není určitý a proveditelný, neboť není jasné, z jakého základu se má 50 % počítat (buď z celkového počtu dní v součtu všech závodů a soustředění, jak to chápe matka, nebo z rozsahu každé jednotlivé akce, což razí otec).
7. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]; je včasná (§72 odst. 3 téhož zákona) a není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§30 odst. 1 téhož zákona).
8. Ústavní soud podle čl. 83 Ústavy České republiky není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; jakožto orgán ochrany ústavnosti má v rodinně právních věcech zasahovat pouze v případech skutečně extrémních. Je na obecných soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Jsou to totiž právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2260/22 ze dne 20. 9. 2022; či usnesení sp. zn. II. ÚS 2391/22 ze dne 22. 2. 2023).
9. V nyní projednávané věci stěžovatelka rozporuje nevhodné určení místa převzetí nezletilé, čímž se Ústavní soud snaží přimět, aby nepřípustně působil jako další přezkumná instance rozhodnutí odvolacího soudu. Napadený rozsudek je srozumitelně a logicky odůvodněn a umožňuje rodičům, aby nezletilé poskytly vhodné podmínky pro její vývoj, včetně umožnění sportovní činnosti v souladu s jejím přáním. Nerespektuje-li otec materiální obsah výroku II., podle kterého může dcera logicky zůstat ve škole do času tréninku - aniž by musela s matkou absolvovat další cestu do místa bydliště otce - neznamená to automaticky, že rozhodnutí odvolacího soudu porušila základní práva stěžovatelky či nezletilé. Obdobně nelze dovodit protiústavnost výroku III. napadeného rozsudku pouze z toho, že jej otec vykládá údajně absurdně.
10. Ukáže-li se v budoucnu, že je napadená úprava styku fakticky neproveditelná a že se podle ní rodiče nejsou schopni řídit v nejlepším zájmu nezletilé, bude ji třeba znovu upravit. Posouzení nejvhodnějšího způsobu předávání nezletilé však není v kompetenci Ústavní soudu. Pro nyní projednávanou věc je stěžejní, že odvolací soud vycházel z přání nezletilé a matce styk v dobách tréninku umožnil; napadené rozhodnutí odvolacího soudu v tomto ohledu výše popsanému ústavnímu standardu dostálo. Ústavní soud rovněž apeluje na oba rodiče, aby nadále nepřistupovali k péči o nezletilou pouze na základě spekulativního rozboru jednotlivých výroků opatrovnických rozhodnutí, a namísto souzení rozumně vycházeli vstříc potřebám své dcery - v jejím nejlepším zájmu.
11. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky, ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu