ECLI:CZ:US:2023:1.US.756.23.1
sp. zn. I. ÚS 756/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele J. D., advokáta, proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 16. 9. 2022, č. j. 0 Nc 2058/2019, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2022, č. j. 16 Co 223/2022-129, za účasti Okresního soudu ve Vyškově a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1) Š. T. a 2) nezl. V. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení předmětu řízení
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 3. 2023, která splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadá stěžovatel shora individualizovaná usnesení Okresního soudu ve Vyškově (dále jen "okresní soud") a Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a navrhuje Ústavnímu soudu jejich zrušení, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 32 odst. 4 Listiny, čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 37 odst. 3 Listiny.
II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje
2. Napadeným usnesením okresní soud rozhodl o úpravě poměrů nezletilého vedlejšího účastníka 2) a o návrhu na nařízení předběžného opatření tak, že zamítl návrh na vydání předběžného opatření, jímž by vedlejší účastnici 1) byla uložena povinnost strpět péči stěžovatele o vedlejšího účastníka 2) od pondělí v každém lichém týdnu od 13:30 hod., kdy jej stěžovatel vyzvedne ze školy, do středy v lichém kalendářním týdnu do 7:55 hod., kdy jej stěžovatel odevzdá do školy, a od pátku každého lichého kalendářního týdne od 13:30 hod. do bezprostředně následujícího úterý v sudém kalendářním týdnu s tím, že vyzvednutí a odevzdání bude probíhat rovněž ve škole.
3. Krajský soud svým napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu, proti němuž stěžovatel podal odvolání.
4. Stávající úprava styku, kterou stěžovatel usiloval návrhem na předběžné opatření změnit a která se uplatní i po vydání napadených rozhodnutí, založená předběžným opatřením okresního soudu ze dne 25. 4. 2019, č. j. 0 Nc 8503/2019-26, ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 23. 7. 2019, č. j. 16 Co 152/2019-93, spočívá, stručně řečeno, v tom, že vedlejší účastnice 1) je povinna umožnit stěžovateli, aby se stýkal s vedlejším účastníkem 2) v každém lichém kalendářním týdnu od pátku od 14:30 hod. do bezprostředně následujícího pondělí sudého kalendářního týdne do 7:45 hod., kdy k předání dochází v místě školy, kterou vedlejší účastník navštěvuje.
III. Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti předesílá základní skutkové okolnosti případu, zejména skutečnost, že v roce 2018, když vedlejšímu účastníkovi 2) bylo sedm let, s ním vedlejší účastnice 1) opustila společnou domácnost, což podle jeho názoru mělo charakter protiprávního přemístění dítěte bez souhlasu druhého rodiče, a že od ledna 2019 probíhá řízení o úpravu poměrů k nezletilému. Stěžovatel uvádí, že do vydání shora uvedeného usnesení o předběžném opatření pečoval o vedlejšího účastníka 2) tři dny v týdnu, zatímco vedlejší účastnice 1) čtyři dny. Za celou dobu proběhlo jediné jednání okresního soudu, ačkoliv stěžovatel opakovaně žádal o nařízení dalšího jednání či jiného soudního roku. Stěžovatel dále rekapituluje procesní vývoj v nynější věci, následně přikročuje ke zformulování vlastních námitek proti napadeným usnesením, jimž vytýká: 1) nezohlednění délky řízení a jejích dopadů; a 2) nedůvodné trvání na vypracování znaleckého posudku. Podstatu těchto námitek lze shrnout následovně:
6. Ad 1) stěžovatel obecné soudy kritizuje, že péče o vedlejšího účastníka 2) je v hrubé nerovnováze, neboť ve čtrnáctidenním cyklu o něj může pečovat jen 2,5 dne, což ničí jeho vztah ke stěžovateli, který byl vždycky úžasný. Nijak nejsou upraveny ani slavnostní dny, jako Vánoce, narozeniny atd., jakož ani prázdniny. Stěžovatel poukazuje, že od vydání předběžného opatření uplynula již doba čtyř let, což konzervuje současný nežádoucí stav, přičemž rozhodnutí ve věci samé je přitom vzdáleno v neurčité době. Stěžovatel líčí negativní důsledky současného stavu a poukazuje na riziko, že si vedlejší účastník na současný stav "zvykne", jak bylo popsáno v usnesení sp. zn. I. ÚS 1942/16 ze dne 5. 4. 2017. Dovolává se rovněž závěrů nálezu sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. 11. 2006 (N 204/43 SbNU 279), že z předběžného opatření se nemá stát "kvazidefinitivním" rozhodnutím, a domáhá se takové interpretace účelu předběžného opatření, který v co nejširší míře zachová možnost rodičů účastnit se na výchově nezletilého a péči o něj v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, což podle jeho názoru vyplývá i z v ústavní stížnosti výslovně vypočtené judikatury Ústavního soudu.
7. Ad 2) stěžovatel zdůrazňuje, že ve věci nebylo dosud rozhodnuto proto, že se dosud nepodařilo vypracovat znalecký posudek k posouzení výchovné způsobilosti rodičů, což ovšem znamená, že obecné soudy automaticky presumují, že tato způsobilost vedlejší účastnice 1) je dobrá, stěžovatele špatná. Stěžovatel je tedy nucen podrobit se znaleckému zkoumání, chce-li dosáhnout změny režimu styku a péče, přičemž obecné soudy nezdůvodnily, proč o jeho výchovné způsobilosti pochybují. Stěžovatel deklaruje, že neskrývá žádnou duševní poruchu, úchylku atd., je nesprávně nálepkován, že bojkotuje vypracování znaleckého posudku, což však stěžovatel nečiní, neobstruuje atd. Poukazuje na svá sofistikovaná podání a další záznamy a je přesvědčen, že pokud vyslovil právní názor na znalecké zkoumání, vycházel z odborných psychologických názorů. Vedlejší účastnice 1) se přitom před vydáním předběžného opatření žádnému znaleckému zkoumání podrobit nemusela. Stěžovatel zastává názor, že i bez vypracování znaleckého posudku nic nebránilo tomu, aby bylo předběžné opatření modifikováno, a jeho význam je přeceňován. Názor vedlejšího účastníka 2) na výchovné prostředí je navíc již deformován uměle nastoleným pobytem u vedlejší účastnice 1). Ohrazuje se rovněž proti závěru okresního soudu, že má stěžovatel považovat za nejlepší řešení střídavou péči, jíž se stěžovatel ani nedomáhal, jen současný poměr 2,5 dní k 11,5 dnům je podle jeho názoru nedostatečný. Upozorňuje také, že ačkoliv měl být znalecký posudek zadaný nové soudní znalkyni vypracován v březnu roku 2023, ke dni podání ústavní stížnosti jí nebyl kontaktován, přičemž z elektronické evidence spisu vyplývá, že jí byl spis znovu zasílán až dne 23. 9. 2023, takže informace v napadeném usnesení okresního soudu, že by se na znaleckém posudku v době vydání tohoto usnesení již mělo pracovat, nebyla zcela přesná. Nesouhlasí z důvodu vzdálenosti ani s tím, že byla ustanovena znalkyně se sídlem v Třinci.
IV. Posouzení Ústavním soudem
8. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je založena ustanovením čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") jen tehdy, jestliže tímto rozhodnutím došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Jakékoliv jiné vady takového rozhodnutí se nachází mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu, a tomu je tak zapovězeno se jimi zabývat. Ústavní soud totiž nestojí nad ústavou, nýbrž podléhá stejné povinnosti respektovat ústavně zakotvenou dělbu moci, jako kterýkoliv jiný orgán veřejné moci. Proto se musí důsledně vystříhat svévole a bedlivě dbát mezí svých pravomocí, svěřených mu Ústavou. Jinak by popřel samotný smysl své existence jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je tak Ústavní soud povinen vždy nejprve zkoumat, zda jsou ústavní stížností napadená rozhodnutí způsobilá k vlastnímu meritornímu přezkumu, tedy zda těmito rozhodnutími vůbec mohla být porušena ústavně garantovaná práva či svobody stěžovatelů. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Tak tomu je i v nyní posuzované věci.
9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jak Ústavní soud ověřil z textu napadených rozhodnutí, stěžovatel předkládá nyní Ústavnímu soudu ústavní stížnost založenou v zásadě na stejných argumentech, které uplatňoval již v řízení před obecnými soudy, s nimiž se však obecné soudy ústavně konformním způsobem vypořádaly. Svá rozhodnutí přitom založily na zcela zásadních skutečnostech, které stěžovatel ve své ústavní stížnosti marginalizuje či zcela opomíjí. Jednotlivé námitky vypořádává Ústavní soud následovně:
10. Ohledně námitky 1) se Ústavní soud se stěžovatelem i obecnými soudy zcela shoduje v tom, že již téměř čtyři roky trvající režim založený předběžným opatřením je mimořádně dlouhý a je velmi nežádoucí nejen pro stěžovatele a vedlejší účastnici 1), ale především pro vedlejšího účastníka 2), což obecné soudy v odůvodnění svých napadených rozhodnutí správně vyzdvihují.
11. Jak však uvádí okresní soud v odůvodnění svého napadeného usnesení, důvodem, pro který takto narostla délka řízení, je neochota stěžovatele podrobit se znaleckému dokazování, které okresní soud vzhledem k extrémně vyhroceným vztahům mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí 1), majícím silně negativní dopad na vedlejšího účastníka 2), považuje za nutné. Okresní soud popisuje, že stěžovatel se této své povinnosti vyhýbá nejen opakovanými námitkami proti soudní znalkyni a výzvami, ať se sama znaleckého úkolu vzdá, ale rovněž i faktickou nespoluprací s ní, již nezajistilo ani jeho předvedení před soudní znalkyni podle §52 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), nadto kvůli dlouhodobé nemoci původní soudní znalkyně muselo dojít k ustanovení nové soudní znalkyně. Okresní soud nadto neshledal nyní žádnou naléhavou potřebu úpravy poměrů oproti současnému stavu. Krajský soud se s jeho závěry zcela ztotožnil. Jelikož stěžovatel se ke zcela zásadní skutečnosti, tj. že v řízení nemůže být řádně pokračováno z důvodu jeho neochoty podrobit se znaleckému zkoumání, vyjadřuje jen okrajově a obecnou argumentací, že tak činí s oporou o "odborné psychologické názory", ztotožňuje se v plném rozsahu se závěry obecných soudů i Ústavní soud.
12. Ústavní soud podotýká, že stěžovateli nelze jakkoliv přičítat k tíži, že ve věci musela být ustanovena nová soudní znalkyně z důvodu dlouhodobého onemocnění původní znalkyně, nicméně jde o objektivní okolnost, přičemž nelze přehlédnout, že kdyby stěžovatel včas poskytl původní soudní znalkyni potřebnou součinnost tak, jak bylo jeho povinností, znalecký posudek by byl již dávno vypracován, neboť ani sám stěžovatel v ústavní stížnosti netvrdí, ani neprokazuje, že by důvodem, proč původní soudní znalkyně znalecký posudek nevypracovala, bylo ještě něco jiného než jeho výhrady vůči ní vedoucí k odpírání součinnosti.
13. Ústavní soud se neztotožňuje se stěžovatelem, ani pokud jde o námitku absence úpravy styku a péče během prázdnin, svátků atd. Jak připomněl okresní soud, stěžovatel podává nyní již šestnáctý návrh na úpravu předběžného opatření, přičemž v minulosti byl režim péče o vedlejšího účastníka 2) a styku s ním upravován ad hoc v období školních prázdnin, takže stěžovatelem suponované tvrzení, že je v těchto obdobích režimem "2,5 ku 11,5" poškozován, se nezakládá na pravdě. Jelikož předběžné opatření má zajisté, jak stěžovatel sám správně uvádí, toliko provizorní povahu, bylo by projevem naprosté rezignace obecných soudů na naplnění jeho účelu, pokud by v něm upravovaly obecně třeba i na několik let dopředu období svátků, prázdnin atd., neboť tím by nahrazovaly již meritorní rozhodnutí. V postupu úpravy styku v těchto obdobích ad hoc modifikacemi tedy nelze spatřovat porušení žádného stěžovatelova ústavně zaručeného základního práva či svobody.
14. K námitce 2) Ústavní soud připomíná, že je povinností obecných soudů v konkrétním případě citlivě posoudit, jakým způsobem zjišťovat názor dítěte, míru jeho ovlivnění jedním z rodičů a obdobně náročné otázky [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 2396/19 ze dne 29. 10. 2019 (N 180/96 SbNU 263)]; Ústavnímu soudu pak zásadně nepřísluší, aby jimi zvolený postup přehodnocoval [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 699/22 ze dne 28. 6. 2022]. Odpovědnost za řádné provedení dokazování v řízení o péči o nezletilého a styku s ním nese soud (viz §20 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), a to včetně zvážení, jakých důkazních prostředků bude nutné za účelem dostatečného zjištění skutkového stavu využít.
15. V nynější věci okresní soud odůvodňuje potřebu znaleckého zkoumání extrémně antagonistickými vztahy mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí 1), dopadajícími i na vedlejšího účastníka 2), k čemuž se stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nevyjadřuje a tento závěr nezpochybňuje, a proto Ústavní soud nemá příčiny o existenci takového důvodu pochybovat. Na závěru, že v takto obtížné situaci bude nutno zjistit před novou úpravou poměrů ať již preferovaným rozhodnutím ve věci samé, nebo modifikací předběžného opatření, odborným způsobem komplexně psychologický rozměr celé věci včetně stěžovatelových výchovných schopností, míry ovlivnění vedlejšího účastníka 2), jeho názoru, citových vazeb k oběma rodičům atd., neshledává Ústavní soud ničeho neústavního.
16. Stěžovateli tedy jistě nelze upírat právo na názor, zda je pro určité rozhodnutí znalecké dokazování třeba, či nikoliv, případně která konkrétní osoba by měla být jako soudní znalec ustanovena, ovšem tento jeho názor jej neopravňuje nesplnit povinnost uloženou soudem k poskytnutí součinnosti soudní znalkyni, pokud soud považuje pro rozhodnutí za nutné komplexní znalecké zkoumání a stěžovatelovu součinnost za nezbytnou k jeho řádnému provedení. Výhrady vůči původní soudní znalkyni, které stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nespecifikuje, ani nesouhlas s ustanovením nové soudní znalkyně pro logistickou náročnost stěžovatele neopravňují k odmítnutí takové spolupráce. Je v diskreci obecného soudu rozhodnout, koho soudním znalcem ustanoví.
17. Ostatně, i kdyby měl stěžovatel ryze odbornou a velmi konkrétní výhradu vůči soudní znalkyni či její práci, i pak by bylo jeho primární povinností poskytnout soudní znalkyni potřebnou součinnost podle §127 odst. 4 občanského soudního řádu, na kterou jej upozornil i okresní soud, a až následně proti znaleckému posudku brojit. K tomu občanský soudní řád nabízí dostatečné prostředky [osobní výslech znalce podle §127 odst. 1 občanského soudního řádu - srov. k tomu i usnesení sp. zn. IV. ÚS 3470/15 ze dne 19. 7. 2016 (U 11/82 SbNU 799) či nález sp. zn. I. ÚS 2399/08 ze dne 25. 2. 2009 (N 37/52 SbNU 375); žádost o vysvětlení a revizní znalecký posudek podle §127 odst. 2 občanského soudního řádu - srov. k tomu usnesení sp. zn. III. ÚS 1336/10 ze dne 3. 6. 2010 (U 7/57 SbNU 621); znalecký posudek vědeckého či znaleckého ústavu, vysoké školy atd. podle §127 odst. 3 občanského soudního řádu; jakož i možnost strany předložit vlastní znalecký posudek podle §127a občanského soudního řádu]. I sám okresní soud bude přitom povinen hodnotit znalecký posudek jako kterýkoliv jiný důkaz [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3937/18 ze dne 28. 4. 2020 (N 77/99 SbNU 435); či nález sp. zn. I. ÚS 483/01 ze dne 6. 5. 2003 (N 60/30 SbNU 107)].
18. Se stěžovatelem nelze souhlasit ani v tom, že by znalecký posudek měl směřovat jen nerovně na jeho výchovnou způsobilost. Jak bylo uvedeno již výše, tato dílčí otázka je pouze jednou z mnoha, které je třeba za účelem vytvoření komplexního náhledu na celou věc zodpovědět s využitím znaleckého zkoumání, kterému bude podrobena i vedlejší účastnice 1).
19. Konečně uvádí-li stěžovatel, že informace okresního soudu, že na znaleckém posudku by již nová soudní znalkyně měla pracovat, nebyla přesná, neboť spis jí byl zaslán sice již 2. 9. 2022, ale vrátil se 22. 9. 2022 jako nedoručený, takže byl zasílán 23. 9. 2022 znovu, nelze v tom spatřovat nic zvláštního, protiprávního, natož neústavního, neboť k těmto skutečnostem došlo až po vydání napadeného usnesení okresního soudu. V době jeho vydání již byl spis odeslán a stěžovatel netvrdí ani neprokazuje, že by okresní soud měl informace o tom, že se spis bude vracet.
V. Závěr
20. Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti i jejích příloh bez nutnosti opatřovat si další podklady dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími ani postupem předcházejícím jejich vydání nebyla v napadeném rozsahu ani potenciálně porušena žádná ústavně zaručená základní práva či svobody stěžovatele. Proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu