ECLI:CZ:US:2023:2.US.1415.23.1
sp. zn. II. ÚS 1415/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele OSMA - ČR - OJ034, sídlem SNP 3876, Chomutov, zastoupeného Mgr. Martinem Šoulou, advokátem, sídlem Francouzská 299/98, Praha 10, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. července 2022 č. j. 55 Cm 299/2019-472 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2023 č. j. 7 Cmo 229/2022 -500, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení napadených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "soud prvního stupně") napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele, aby žalovanému (Cerea, a. s.) byla uložena povinnost zaplatit částku 12 600 Kč jako dorovnání ve výši 1 800 Kč za jednu kmenovou akcii společnosti Agropodnik Svitavy, a. s., v listinné podobě, o jmenovité hodnotě 10 000 Kč, ve formě na jméno, která náležela právnímu předchůdci stěžovatele ke dni přechodu vlastnického práva ke všem účastnickým cenným papírům společnosti Agropodnik Svitavy, a. s. na žalovaného (výrok I.). Soud prvního stupně dále uložil stěžovateli povinnost nahradit náklady řízení žalovanému ve výši 27 957 Kč (výrok II.) a náklady řízení státu ve výši 142 123 Kč (výrok III.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť protiplnění poskytnuté hlavním akcionářem ve výši 11 658 Kč za každou jednu kmenovou akcii společnosti Agropodnik Svitavy, a. s. v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 10 000 Kč ve formě na jméno, je přiměřené.
K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 4 283,40 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba stěžovatele není důvodná, avšak z jiného důvodu, než pro který soud prvního stupně žalobu zamítl. Konstatoval, že účelem ustanovení §390 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen "zákon o obchodních korporacích") je ochrana menšinových akcionářů, kteří jsou v důsledku realizace práva hlavního akcionáře zbavováni vlastnictví účastnických cenných papírů, ačkoliv by jinak ve společnosti setrvali. Protiplnění poskytnuté vytěsněným menšinovým akcionářům má poskytovat ochranu těm, kteří menšinovými akcionáři konkrétní obchodní společnosti skutečně byli. V daném řízení bylo prokázáno, že stěžovatel se menšinovým akcionářem společnosti Agropodnik Svitavy, a. s. nestal, a že předmětem smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 26. 10. 2016 uzavřené mezi stěžovatelem a M. Ch. bylo mimo jiné pouze postoupení nároku M. Ch. uplatnit u hlavního akcionáře právo na dorovnání za akcie společnosti Agropodnik Svitavy, a. s. podle §390 odst. 1 zákona o obchodních korporacích na stěžovatele. Stěžovatel tak nemohl na základě smlouvy o postoupení pohledávky nabýt práva podle §390 odst. 1 zákona o obchodních korporacích. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že toto právo není samostatně převoditelné, a proto je uvedená smlouva o postoupení pohledávky neplatná.
Stěžovatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že právo na dorovnání za akcie ve smyslu §390 odst. 1 zákona o obchodních korporacích není samostatně převoditelné, a proto smlouva o postoupení pohledávky mezi stěžovatelem a jeho právním předchůdcem (minoritním akcionářem M. Ch.) nemohla být uzavřena platně. Namítá, že rozhodnutím odvolacího soudu bylo zasaženo do jeho vlastnického práva podle čl. 11 Listiny, neboť bylo neoprávněně popřeno nabytí vlastnického práva k pohledávce a možnost pohledávku uplatnit u soudu. Podle stěžovatele odvolací soud dále porušil jeho právo na spravedlivý proces, neboť se nezabýval jeho námitkou týkající se náhrady nákladů řízení a přednosti speciální právní úpravy uvedené v §390 odst. 3 zákona o obchodních korporacích před úpravou podle §142 o. s. ř.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, posoudil obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud na tomto místě připomíná, že je orgánem ochrany ústavnosti (nikoli zákonnosti). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů. Oprávněn k zásahu je pouze v případech flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně kdy rozhodnutí představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoliv smysluplné odůvodnění. Taková pochybení však Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal.
Odvolací soud aplikoval adekvátní podústavní právo, jeho závěry nelze považovat za formalistické, neboť zřetelně vysvětlil důvody, které jej vedly k zamítnutí žaloby stěžovatele. Jeho argumentaci Ústavní soud shledává z ústavněprávního hlediska akceptovatelnou. Pouhá polemika stěžovatele se závěrem odvolacího soudu při aplikaci podústavního práva nemůže sama o sobě znamenat porušení jeho základních práv. Odvolací soud přitom dostatečně objasnil svůj závěr, že vzhledem k tomu, že stěžovatel se nestal menšinovým akcionářem společnosti Agropodnik Svitavy, a. s., nemohl na základě smlouvy o postoupení pohledávky nabýt práva podle §390 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, neboť toto právo slouží pouze na ochranu menšinových akcionářů. Odvolací soud konečně uvedl, že se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně o nákladech řízení podle §142 o. s. ř. a odkázal v tomto směru na jeho odůvodnění.
V posuzované věci jde - ve vztahu k předmětu řízení - navíc o částku bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutí ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2497/11 nebo IV. ÚS 1100/18); případný zásah uplatňuje Ústavní soud pouze v případech extrémního vybočení obecného soudu ze standardů, jež jsou esenciální pro zjištění skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení. Je přitom především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti doložil, proč věc přes "bagatelnost" částky vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1161/14 a IV. ÚS 3520/20). Žádné takové tvrzení stěžovatel v ústavní stížnosti nepřináší a Ústavní soud takové okolnosti v jeho věci neshledává.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu