ECLI:CZ:US:2023:2.US.1481.23.1
sp. zn. II. ÚS 1481/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Vlasty Skhneiderové, právně zastoupené Mgr. Milanem Vaňkátem, advokátem se sídlem Navrátilova 664/10, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. května 2023, č. j. 12 Co 122/2023-997, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí městského soudu. Stěžovatelka tvrdí, že městský soud svým rozhodnutím porušil její ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatelka vystupuje jako žalovaná v řízení o vypořádání společného jmění manželů, které je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 398/2019. V tomto řízení bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2020, č. j. 12 Co 108/2020-55, nařízeno předběžné opatření, kterým soud zjednodušeně řečeno stanovil stěžovatelce povinnost vydat žalobci klíče a čipy od vstupních dveří do bytových jednotek, které jsou ve společném jmění stěžovatelky a žalobce (vedlejšího účastníka) a které stěžovatelka krátkodobě pronajímá. Stěžovatelka navrhla dne 5. 12. 2022 předběžné opatření zrušit. Obvodní soud pro Prahu 10 jejímu návrhu vyhověl a usnesením ze dne 27. 1. 2023, č. j. 5 C 398/2019-708, předběžné opatření zrušil. Uvedl, že účel předběžného opatření již není dán, jelikož účastníci řízení jej nedbají. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil odvoláním. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 9. 5. 2023, č. j. 12 Co 122/2023-997, změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že návrh stěžovatelky na zrušení předběžného opatření zamítl. Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zrušení předběžného opatření. Připomněl, že vedlejší účastník byl stěžovatelkou z užívání bytových jednotek zcela vyloučen, a to bez odpovídající náhrady vzniklé újmy (ze získaného nájemného). Městský soud nepřijal závěr obvodního soudu, podle kterého je namístě předběžné opatření zrušit, neboť jej účastníci nedodržují. Obvodní soud nemůže rezignovat na rozhodovací činnost v rámci své pravomoci jen proto, že jeho rozhodnutí účastníci odmítají dobrovolně splnit. Úkolem soudu v nalézacím řízení je mj. ukládat povinnosti, které účastníci musí splnit. Pokud je dobrovolně nesplní, lze je ke splnění donutit výkonem rozhodnutí či exekucí.
3. Stěžovatelka namítá, že městský soud svým rozhodnutím zasáhl její ústavně zaručená práva. Ve své ústavní stížnosti zrekapitulovala dosavadní průběh řízení. Z uvedených skutečností vyplývá, že vztah a komunikace stěžovatelky s vedlejším účastníkem jsou velmi konfliktní. Stěžovatelka zopakovala námitky, které uvedla již v návrhu na zrušení předběžného opatření. Napadené usnesení městského soudu považuje za svévolné. Má za to, že městský soud své usnesení řádně neodůvodnil a že se nevypořádal se všemi jejími námitkami. Současně stěžovatelka namítá, že městský soud učinil právní závěry, které jsou v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. Stěžovatelka rovněž navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení městského soudu.
4. Ústavní stížnost podala včas oprávněná stěžovatelka a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
5. V řízení o ústavní stížnosti se Ústavní soud musel zabývat správným zněním příjmení stěžovatelky. Stěžovatelka je v napadeném usnesení uvedena pod příjmením "Skhneiderová", shodně je její jméno uvedeno na plné moci předložené pro účely řízení před Ústavním soudem. Stěžovatelka však plnou moc podepsala zjevně podpisem "Schneiderová", stejně tak v některých dalších soudních rozhodnutích, které k ústavní stížnosti přiložila, je uvedena jako "Schneiderová". Ústavní soud proto vyzval stěžovatelku k prokázání správné podoby jejího příjmení. Právní zástupce stěžovatelky v přípisu ze dne 22. 6. 2023 uvedl, že stěžovatelka po uzavření manželství převzala jméno svého manžela - Schneiderová. Tak je její jméno uvedeno na doloženém oddacím listu. Právní zástupce stěžovatelky uvedl, že ke zkomolení (resp. přizpůsobení) příjmení stěžovatelky došlo pochybením orgánů veřejné moci v republice Kazachstán. Stěžovatelka je tedy pod příjmením Skhneiderová uvedena v povolení k pobytu, dokladu vydaném dne 29. 9. 2021 v České republice. Tato skutečnost byla pro Ústavní soud rozhodující, a proto uvádí i v tomto rozhodnutí příjmení stěžovatelky tak, jak je uvedeno na dokladu vydaném Ministerstvem vnitra České republiky.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí a shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. V souzené věci je předmětem přezkumu obecnými soudy vydané předběžné opatření, respektive usnesení, kterým městský soud zamítl návrh na jeho zrušení. Podle ustálené judikatury [srov. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171) nebo nález sp. zn. IV. ÚS 189/01 ze dne 21. 11. 2001 (N 178/24 SbNU 327)] Ústavní soud zpravidla nezasahuje do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu. I rozhodnutí o předběžném opatření je však potenciálně způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení; je proto podrobováno přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti [viz např. rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 119/98 ze dne 21. 10. 1998 (U 61/12 SbNU 489)]. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu může být také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.
8. Při aplikaci omezeného testu ústavnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že vydané předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a nebylo projevem svévole, která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní, což není. Stejně tak usnesení městského soudu, jehož zrušení stěžovatelka požaduje, není svévolné. Městský soud své rozhodnutí sice stručně, avšak jednoznačně a srozumitelně, odůvodnil. Jeho právnímu závěru, tedy že nelze rezignovat na rozhodnutí soudu v nalézacím řízení proto, že účastníci odmítají toto rozhodnutí respektovat, nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Městský soud také odůvodnil, proč jsou podle jeho názoru stále splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření. V postupu městského soudu Ústavní soud neshledal ani jiné flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu. Byť stěžovatelka obsáhle argumentuje judikaturou Ústavního soudu a namítá více ústavněprávních vad procesního charakteru, je jádrem její ústavní stížnosti pouze opakovaná polemika s opodstatněností předběžného opatření, kterou však již prezentovala v předchozím řízení.
9. Ústavní soud připomíná, že čl. 36 odst. 1 Listiny (ani ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny) nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle vlastních představ; zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci. Současně platí, že spravedlivost řízení (ve smyslu jeho férového vedení) se posuzuje jako celek a ne každé pochybení soudu odůvodňuje zásah Ústavního soudu pro porušení základních práv stěžovatele. V žádném z uvedených ohledů Ústavní soud pochybení ze strany městského soudu, jež by zasluhovalo jeho bližší pozornost, nezaznamenal.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh stěžovatelky na odložení vykonatelnosti rozhodnutí, jakožto návrh akcesorický, sdílí osud ústavní stížnosti. Ústavní soud o návrhu samostatně nerozhodoval, protože o ústavní stížnosti rozhodl v krátké době od jejího podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu