ECLI:CZ:US:2023:2.US.1960.23.1
sp. zn. II. ÚS 1960/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti obchodní společnosti Reiffeisenbank a. s., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty obžalované obchodní společnosti ELMO-PLAST a.s., rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. května 2023 č. j. 40 T 6/2023-68, in eventum proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. května 2023, č. j. 40 T 6/2023-68, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že obchodní společnost ELMO-Plast, a.s. (dále jen "obžalovaná") prostřednictvím dalších spoluobžalovaných fyzických osob měla požádat o registraci v rámci dotačních projektů s uvedením nepravdivých údajů a neoprávněně pak získat dotace a předstírat vznik nároku na odpočet daně z přidané hodnoty.
3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem mimo jiné obžalované obchodní společnosti uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finanční částky ve výši 55 344 459.31 Kč, která byla zajištěna policií.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že vyhláškou Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2017, č. j. KSBR 33 INS 10086/2017-A-2, bylo zahájeno insolvenční řízení obžalované a usnesením téhož soudu ze dne 11. 9. 2017, č. j. KSBR 33 INS 10086/2017-B-13, byla povolena reorganizace obžalované. Dne 27. 7. 2017 stěžovatelka přihlásila své pohledávky za obžalovanou do insolvenčního řízení, a to včetně nároku na uspokojení ze zajištění z finančních prostředků na účtu obžalované, které bylo zřízeno na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám z vkladů č. OST/WO_CC/112016/28126548/38 uzavřené mezi obžalovanou a stěžovatelkou dne 3. 11. 2016. Přihláška pohledávek stěžovatelky do insolvenčního řízení byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku obžalované dne 31. 7. 2017. Všechny přihlášené pohledávky stěžovatelky byly údajně co do pravosti, výše i pořadí zjištěny na přezkumném jednání dne 30. 8. 2017. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2018, č. j. KSBR 33 INS 10086/2017-B-116, byl schválen reorganizační plán obžalované, který zatím údajně nebyl obžalovanou splněn. Podle reorganizačního plánu se stěžovatelce jako zajištěnému věřiteli obžalované údajně přiznává právo na uspokojení ve výši 78 037 665 Kč s tím, že pokud dojde v průběhu plnění reorganizačního plánu k uvolnění zajištěných prostředků v trestním řízení, budou tyto prostředky využity jako mimořádná splátka k uspokojení pohledávky stěžovatelky v souladu s reorganizačním plánem. Stěžovatelka se tak jako věřitel s právem uspokojení ze zajištěných prostředků v rámci trestního řízení s obžalovanou domáhala svých práv jako zúčastněná osoba s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 7. 7. 2020 sp. zn. III. ÚS 84/20. Soud jí k její žádosti vyrozuměl o hlavním líčení a umožnil jí účast na něm. Namítá, že postavení zúčastněné osoby jí však soud přiznal pouze formálně. Přes její nesouhlas soud schválil dohodu o vině a trestu a uložil obžalované výše uvedený trest propadnutí náhradní hodnoty. Při ukládání trestu však soud zcela opomněl zohlednit §14 odst. 3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Přes výslovnou žádost stěžovatelky rozsudek neobsahuje odůvodnění uvedeného trestu. Stěžovatelka proto dne 29. 6. 2023 podala odvolání a namítala v něm porušení svých práv. Dle webové aplikace infosoud.justice.cz je ve vztahu k napadenému rozsudku údajně evidováno odvolání ze dne 27. 6. 2023.
5. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud proto posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost stěžovatelky je návrhem nepřípustným.
6. Dle §75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To znamená, že Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do řízení, v nichž stěžovatelka ještě nevyčerpala všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních lidských práv a svobod [srov. k tomu rovněž usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)]. Základní práva a svobody jsou totiž pod ochranou celé soudní moci, nikoli jen Ústavního soudu (čl. 4 Ústavy).
7. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, ze které vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.
8. Stěžovatelka brojí proti postupu krajského soudu, který podle jejího názoru nezohlednil její postavení zúčastněné osoby, ač se toho opakovaně domáhala. Ústavní soud ověřil u krajského soudu, že odvolání podala vedle stěžovatelky (dne 30. 6. 2023) i poškozená ČR - Ministerstvo financí (dne 28. 6. 2023). Spis se nyní nachází u předsedkyně senátu krajského soudu, protože vyhotovuje rozsudek v původní trestní věci vedené pod sp. zn. 40 T 3/2021, ze které se řízení vedené pod sp. zn. 40 T 6/2023 oddělilo. Následně budou oba spisy předloženy vrchnímu soudu k rozhodnutí o odvoláních. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti o obou řízeních zmiňovala a žádala, aby si Ústavní soud vyžádal oba trestní spisy. Ústavní soud dospěl k závěru, že za takové procesní situace není z důvodu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti namístě vyčkávat rozhodnutí vrchního soudu o odvolání. Ústavní soud tímto jakkoli nepředjímá výsledek odvolacího řízení. Stěžovatelce nic nebrání případně znovu podat ústavní stížnosti za splnění dalších procesních předpokladů řízení o ústavní stížnosti po rozhodnutí vrchního soudu o odvolání.
9. Pro výše uvedené byl návrh v souladu s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2023
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj