ECLI:CZ:US:2023:2.US.2178.23.1
sp. zn. II. ÚS 2178/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené doc. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Rubešova 162/8, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 371/2023-428 ze dne 18. 5. 2023, rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. a) 23 Co 244/2021, b) 23 Co 245/2021 ze dne 30. 11. 2021 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ č. j. 3 C 272/2018-322 ze dne 14. 5. 2021 ve znění usnesení téhož soudu č. j. 3 C 272/2018-334 ze dne 16. 8. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. V řízeních, která předcházela podání ústavní stížnosti, nejprve obecné soudy rozsudkem Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud") č. j. 10 C 35/2017-208 ze dne 19. 7. 2017 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") č. j. 24 Co 324/2017-248 ze dne 26. 10. 2017 pravomocně rozhodly o nahrazení projevu vůle stěžovatelky uzavřít s Václavem Bendlem smlouvu o převodu náhradního pozemku za účelem uspokojení nároku na bezúplatný převod nemovitosti z vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Na základě těchto rozhodnutí bylo do katastru nemovitostí k předmětnému pozemku zapsáno vlastnické právo Václava Bendla. Kupní smlouvou ze dne 12. 6. 2018 bylo vlastnické právo k pozemku převedeno na třetí osobu - Jiřího Trávníčka. Nejvyšší soud však rozsudkem č. j. 28 Cdo 1352/2018-322 ze dne 10. 7. 2019 obě rozhodnutí ve věci bezúplatného převodu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Tímto ovšem došlo i ke zrušení nabývacího titulu Václava Bendla k náhradnímu pozemku.
2. Dne 3. 7. 2018, tedy ještě před vydáním posledně citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, stěžovatelka podala žalobu na určení, že vlastníkem náhradního pozemku je právě ona. Svůj postup stěžovatelka odůvodnila tím, že Nejvyšší soud v jiné věci rozsudkem č. j. 28 Cdo 5721/2017-155 ze dne 7. 5. 2018 vyhověl jejímu dovolání a zrušil Václavu Bendlovi (obdobný) nabývací titul k jiným pozemkům; toto rozhodnutí přitom spočívalo na řešení totožné právní otázky. Stěžovatelka tedy předpokládala, že budou Nejvyšším soudem zrušena i výše citovaná rozhodnutí okresního soudu ze dne 19. 7. 2017 a krajského soudu ze dne 26. 10. 2017 a věc bude vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení, což se nakonec stalo.
3. Stěžovatelka v žalobě ze dne 3. 7. 2018 tvrdila, že vlastnické právo k náhradnímu pozemku svědčí jí, neboť kupní smlouvu ze dne 12. 6. 2018 mezi Václavem Bendlem a Jiřím Trávníčkem je nutno považovat za absolutně neplatnou. Okresní soud nyní napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky zamítl. K námitkám, týkajícím se platnosti kupní smlouvy, kterou byl náhradní pozemek převeden na Jiřího Trávníčka, soud uvedl, že je platným právním jednáním. Soud dodal, že Václav Bendl byl v okamžiku uzavření kupních smluv prodávajícím v dobré víře a stejně tak byl i Jiří Trávníček v dobré víře jakožto kupující. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.") nyní napadeným usnesením odmítl, neboť mu podle jeho názoru nebyla předložena žádná otázka hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti především namítá, že se obecné soudy nevypořádaly s námitkou absence dobré víry Jiřího Trávníčka jakožto kupujícího, čímž bylo podle stěžovatelky porušení její právo zaručené v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle názoru stěžovatelky soudy nezohlednily ani veškeré okolnosti, za kterých byla kupní smlouva uzavřena. Stěžovatelka je přesvědčena, že Jiří Trávníček nemohl být v době nabytí vlastnického práva k pozemkům v dobré víře, neboť podle jejího názoru musel mít o rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018 povědomí; musel tedy tušit, že vlastnické právo k pozemkům od Václava Bendla nemůže nabýt.
5. Současně stěžovatelka považuje kupní smlouvu uzavřenou mezi Jiřím Trávníčkem a Václavem Bendlem za absolutně neplatnou, a sice pro rozpor s dobrými mravy. Důvodem podle jejího názoru je nepřiměřeně nízká kupní cena či zneužití tísně. Jiří Trávníček proto nemohl pozemek platně nabýt, a z tohoto důvodu mu nelze jako nabyvateli přiznat ochranu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud úvodem připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyla porušena ústavní práva účastníka řízení a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
8. K předmětné věci se přísluší dodat, že Ústavní soud se skutkově i právně totožnou věcí již zabýval ve svém usnesení sp. zn. III. ÚS 1207/23 ze dne 6. 6. 2023, jímž odmítl ústavní stížnost shodné stěžovatelky, přičemž vzhledem k úzké propojenosti posuzovaných věcí nemohl nepřihlédnout k závěrům posledně citovaného usnesení, zejména nepředestřela-li stěžovatelka žádné nové námitky.
9. Ve vztahu k námitkám stěžovatelky, směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu, Ústavní soud předesílá, že povinností dovolatele je dle §241a odst. 1 o. s. ř. řádně vymezit dovolací důvod. Dostatečně určité vymezení přípustnosti dovolacího důvodu je tak obligatorní náležitostí dovolání plynoucí již z textu zákona. Přístup k Nejvyššímu soudu je totiž z rozhodnutí zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl v rámci své primární role sjednocování judikatury obecných soudů podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy (blíže viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017).
10. Jde-li o samotnou otázku přípustnosti dovolání, Ústavní soud se jí podrobněji zabýval v posledně citovaném stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16. V něm se vyjádřil rovněž k dovoláním, ve kterých jsou vznášeny skutkové otázky, a konstatoval, že dovolací řízení, které je obvykle neveřejné, zásadně ke zjišťování a přehodnocování skutkového stavu neslouží a sloužit nemůže (viz bod 12 usnesení sp. zn. 1207/23 citovaného výše).
11. I přesto Ústavní soud ve své judikatuře dovodil, že zcela výjimečně mohou nastat případy, kdy právě skutková zjištění soudů jsou natolik vadná, že ve svém důsledku představují porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny (jde o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními). V takovém případě Ústavnímu soudu nezbývá než kasačním nálezem ochranu těmto právům poskytnout. Ústavní soud tím nenahrazuje činnost nalézacích a odvolacích soudů, přičemž důvodem pro kasační zásah není sama o sobě skutečnost, že by s učiněnými skutkovými zjištěními nesouhlasil. Jde obvykle o situace, kdy je zjištění skutkového stavu prima facie natolik vadné, že by k němu soud nemohl při respektování základních zásad hodnocení důkazů nikdy dospět. Podstatou přezkumu tedy není přehodnocování skutkového stavu, nýbrž kontrola postupu soudů při procesu jeho zjišťování. Otázka, zda soudy při zjišťování skutkového stavu respektovaly příslušné procesní principy, je přitom již otázkou právní (otázkou procesního práva) a jako taková může být prezentována i Nejvyššímu soudu v dovolání s náležitostmi uvedenými v §241a odst. 2 a §237 o. s. ř.
12. Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení Nejvyššího soudu a dospěl k závěru, že v posuzované věci postupoval Nejvyšší soud ústavně konformním způsobem. Nejvyšší soud náležitým způsobem odůvodnil, proč bylo dovolání stěžovatelky podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto pro nepřípustnost.
13. Pokud jde o námitky vztahující se k rozhodnutí krajského soudu a okresního soudu, Ústavní soud uvádí, že tyto představují pouhou polemiku stěžovatelky s výkladem podústavního práva a zejména nesouhlas se skutkovými zjištěními a právními závěry učiněnými obecnými soudy. Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatelka především dovolává, totiž není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatelky. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na řádné soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů ani libovůle v rozhodování, je nutno postup soudů považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, do něhož Ústavní soud nezasahuje.
14. Pro Ústavní soud je podstatné, že z napadených rozhodnutí je jednoznačně patrno, z jakých skutkových zjištění soudy vycházely a jakými úvahami se při posuzování v nynější věci řídily. Učiněné právní závěry nelze hodnotit jako extrémně rozporné s učiněnými skutkovými zjištěními nebo z těchto zjištění nevyplývající. Nelze je ani považovat za výsledek svévole a provedenou interpretaci a aplikaci podústavních norem Ústavní soud neshledal ani v extrémním rozporu s principy spravedlnosti či v jiném než zákonem stanoveném a obecně akceptovaném významu, což by teprve v daném případě mohlo založit důvod pro jeho kasační zásah. Samotná skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o skutkový stav a právní názor, se kterými se stěžovatelka neztotožňuje, sama o sobě důvodnost ústavní stížnost založit nemůže.
15. Jak vyplývá z bodu 17 usnesení sp. zn. III. ÚS 1207/23, je třeba chránit důvěru v akt státu, a proto je z hlediska principu právní jistoty neakceptovatelné, aby bylo dovozováno, že se jednotlivec na správnost aktu státního orgánu nemá spoléhat. I v posuzované věci je proto rozhodné, že rozhodnutí o nahrazení projevu vůle, tedy nabývací titul byl Nejvyšším soudem zrušen až po uzavření smluv o převodu vlastnického práva mezi Václavem Bendlem a Jiřím Trávníčkem a až poté, co bylo vlastnické právo Jiřího Trávníčka do katastru nemovitostí zapsáno. Protože se dobrá víra posuzuje k době, kdy k právnímu jednání, resp. k podání návrhu na zápis do katastru nemovitostí došlo, nepředstavuje pouhá teoretická možnost zrušení rozsudků o nahrazení projevů vůle podklad pro absenci dobré víry.
16. Přisvědčit nelze ani argumentaci stěžovatelky vztahující se k tvrzené absolutní neplatnosti kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k nahrazenému pozemku na Jiřího Trávníčka z důvodu nepřiměřeně nízké kupní ceny či zneužití tísně. V souladu s výše uvedeným obecné soudy svá rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnily a pouhá skutečnost, že svůj závěr opřely o skutkový stav a právní názor, se kterým stěžovatelka nesouhlasí, důvodnost pro kasační zásah Ústavního soudu založit nemůže.
17. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka mimo nesouhlas se skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů neuvedla nic, co by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu, nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2023
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu