ECLI:CZ:US:2023:2.US.287.23.1
sp. zn. II. ÚS 287/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Davida Uhlíře a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti společnosti ELEKTRO-FLEXI, s. r. o., sídlem U Kapličky 21, Lutín, zastoupené Markem Svojanovským, advokátem, sídlem Dvorek 16, Laškov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2022 č. j. 58 Co 313/2022-85 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. června 2022 č. j. 33 C 91/2022-57, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti se podává, že žalovaná se stěžovatelce zavázala provést výrobu a montáž dveří včetně zaměření. Zvolené dveře však nebyly reverzní, a šla by tak vidět dlažba z chodby, což dle stěžovatelky působí neesteticky. Stěžovatelka to vnímala jako vadu, odstoupila od smlouvy a domáhala se vrácení části zaplacené ceny, celkem 19 120 Kč s příslušenstvím.
Obvodní soud pro Prahu 8 ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Podle soudu si strany sjednaly nikoli provedení, nýbrž koupi díla, neboť předmětem bylo dodání typizovaných interiérových dveří, přičemž stěžovatelka zvolila konkrétní model, barvu i doplňky, a to ještě před zaměřením. Technik žalované sice podle obvodního soudu mohl projevit větší nápaditost či iniciativu a navrhnout změnu zvoleného modelů dveří, povinnost takovou konzultaci poskytnout však žalovaná neměla. Odvolací soud ústavní stížností napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že součástí smlouvy bylo i zaměření dveří, a tedy i okolnosti s tímto spojené, zejména vhodný výběr dveří mimo jiné s ohledem na dilataci podlah mezi chodbou a obývacím pokojem. Soudy podle stěžovatelky na ni přenáší povinnosti, které zatěžují žalovanou jako zhotovitele. V praxi by to údajně znamenalo, že pokud si někdo objedná výrobu dveří na míru, vždy si zároveň bude muset u jiného odborníka nechat posoudit, zda je předložená nabídka v pořádku. Soudy se tím distancovaly od základních principů spravedlnosti, neboť neposkytly ochranu stěžovatelce, která logicky předpokládala, že u zakázky na míru nebude muset najímat dalšího odborníka, který posoudí vhodnost dveří. Stěžovatelka konečně poukazuje na to, že smlouvu i nabídku prováděla žalovaná, jakýkoli výklad projevu vůle by tak měl jít k její tíži. Soudy místo toho zvolily formalistický výklad slova "zaměření" a relevantních ustanovení občanského zákoníku, čímž odepřely autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které ve své sféře zamýšlely.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
Ústavní stížnost směřuje proti soudním rozhodnutím, jimiž měla být stěžovatelka zkrácena o částku 19 120 Kč, z čehož plyne, že se domáhá ústavněprávního přezkumu v tzv. bagatelní věci [srov. §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Ústavní soud ustáleně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou "bagatelnost" vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1161/14 ze dne 21. 5. 2014).
Stěžovatelka přitom netvrdí, že by napadeným rozhodnutím byla z nějakého důvodu zásadním způsobem dotčena na své majetkové pozici ani že by v posuzované věci bylo třeba vyřešit nějakou ústavněprávní otázku, jejíž význam by nějakým způsobem přesahoval stěžovatelčiny vlastní zájmy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3545/22 ze dne 17. 1. 2023).
Ústavní stížností je rozebírána (zjednodušeně řečeno) otázka, zda měla žalovaná upozornit stěžovatelku, že při stěžovatelkou zvolených dveřích půjde vidět část podlahy z vedlejší místnosti. Případně nesprávné posouzení této otázky ze strany obecných soudů by přitom opodstatněnost ústavní stížnosti nezaložilo ani v "nebagatelní" věci, neboť jde navzdory odkazům stěžovatelky na judikaturu Ústavního soudu o problematiku zásadně podústavní. Obvodní soud i soud odvolací ostatně podrobně, logicky a přesvědčivě vyložily, proč nelze stěžovatelčině argumentaci přisvědčit.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu