ECLI:CZ:US:2023:2.US.3241.22.1
sp. zn. II. ÚS 3241/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Jiřiny Hamplové, zastoupené Mgr. Lucií Stejskalovou, advokátkou, sídlem Heršpická 813/5, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. září 2022 č. j. 2 As 204/2020-31, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. května 2020 č. j. 30 A 80/2018-141, rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 5. března 2018 č. j. ZKI BR-O-121/1096/2017-4 a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov ze dne 15. listopadu 2017 sp. zn. OR-762/2014-703, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně, Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně a Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti EG.D, a.s., sídlem Lidická 1873/36, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se stěžovatelce nepřiznává.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. 11. 2022, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených v čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i porušení čl. 90 a 95 Ústavy. Současně navrhla, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení.
II.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov (dále jen "katastrální úřad"), dokončil dne 15. 10. 2014 obnovu katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací v katastrálním území V. podle §40 odst. 1 písm. b) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) [všechny níže uvedené pozemky se nacházejí v tomto katastrálním území]. Účelem obnovy byla tvorba digitální katastrální mapy v obci V. v souřadnicovém systému jednotné trigonometrické sítě katastrální a doplnění geometrického a polohového určení nemovitostí, vedených doposud zjednodušeným způsobem, do katastru nemovitostí podle §55 odst. 2 písm. b) a §93 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška).
3. Stěžovatelka podala proti obnově katastrálního operátu námitku podle §45 odst. 3 katastrálního zákona, která se týkala doplnění pozemku zjednodušené evidence - původ pozemkový katastr (PK) st. X1 o výměře 127 m2 do pozemků katastru nemovitostí p. č. X2 a p. č. X3 a současně neobnovení jeho části do části pozemku katastru nemovitostí p. č. X4. Podle stěžovatelky měl být pozemek st. X1 jako celistvý doplněn do katastru nemovitostí. Katastrální úřad nicméně změnil jeho polohové a geometrické určení tak, že z něj vyřízl část, která je zakreslena jako součást pozemku p. č. X4, u něhož je jako vlastník zapsána Česká republika a právo hospodaření náleží státnímu podniku Povodí Moravy s.p. Zatímco pozemek st. X1 se táhne od západu na východ, pozemek p. č. X4 se táhne ze severu na jih a přetíná pozemek st. X1 tak, že v průsečíku daných dvou pozemků (majícím tvar čtyřúhelníku) vznikla překrývající část o výměře přibližně 20 m2. Zbylé části pozemku st. X1 se nachází jak na západ od tohoto průsečíku (pozemek p. č. X2), tak na východ od něj (pozemek p. č. X3). Pozemek p. č. X4 je tvořen územím, v němž se nachází podzemní zatrubnění.
4. Rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne 15. 11. 2017 sp. zn. OR-762/2014-703 byla námitka stěžovatelky podle §36 odst. 1 písm. a) a b) katastrálního zákona zamítnuta. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně (dále jen "zeměměřický a katastrální inspektorát") ze dne 5. 3. 2018 č. j. ZKI BR-O-121/1096/2017-4, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky.
5. Jak vyplývá z posledně uvedeného rozhodnutí, pozemek st. X1 vznikl v roce 1928 oddělením od jiného pozemku. Později byl ve scelovacím řízení přidělen do veřejného majetku obce V. nově vzniklý pozemek p. č. X5, který byl v roce 1952 přečíslován na pozemek p. č. X6 a zahrnoval část vodního toku H. Po vzniku evidence nemovitostí v roce 1964 byla pro tvorbu mapy evidence nemovitostí v uvedené obci zásadní obnova operátu novým technickohospodářským mapováním, při němž byly v letech 1968 až 1973 vyšetřeny a zaměřeny hranice pozemků podle skutečného stavu v terénu. U pozemku st. X1 byla za účasti tehdejšího vlastníka Františka Mazla, právního předchůdce stěžovatelky, vyšetřena a zaměřena pouze část pozemku, na které se nacházel rodinný dům č. p. X7 s předzahrádkou oddělenou od veřejného prostranství zídkou a vjezdem. Zbylá část pozemku zůstala součástí pozemku veřejného prostranství nacházejícího se před řadovou zástavbou.
6. Při technickohospodářském mapování byl šetřením hranic pozemků zjištěn faktický stav. Veřejné prostranství před rodinným domem č. p. X7 zahrnovalo v pozemkové mapě evidence nemovitostí tři pozemky, a to část pozemku p. č. X11 (před rodinnými domky č. p. X8 až č. p. X9, včetně č. p. X7, na východ od vodního toku H), část pozemku p. č. X6 (samotný vodní tok H) a pozemek p. č. X10 (na západ od vodního toku H před řadovou zástavbou uvedených rodinných domků). Tyto pozemky byly v užívání socialistické organizace (tehdejšího místního národního výboru). Faktickému stavu odpovídala stěžovatelkou tvrzená skutečnost, že v roce 1956 provedl místní národní výbor terénní úpravy, při nichž byla část potoka svedena do kanalizační roury. V místě, kde potok původně tekl, stejně jako v místě, kudy vedla tehdejší cesta, se nachází veřejná zeleň, aniž by tato část pozemku st. X1 byla od právního předchůdce stěžovatelky vykoupena. Hranice pozemku vodního toku H, tehdy p. č. X6, byly při mapování vyšetřeny jako přímé, shora neviditelné spojnice vnějších rohů obetonovaných šachet vystupujících na povrch. Při mapování byl pozemek p. č. X6 přečíslován na pozemek p. č. X4, pozemek p. č. X11 na pozemek p. č. X12 a pozemek p. č. X10 na pozemek p. č. X13. Výsledná analogová katastrální mapa se stala novým závazným podkladem evidence nemovitostí a nabyla platnosti dne 15. 2. 1973.
7. Při druhé etapě zakládání evidence nemovitostí, označované jako "komplexní zakládání evidence nemovitostí", do ní bylo v roce 1981 zapsáno vlastnické právo k pozemku p. č. X4 pro čs. stát. Vlastnické právo k pozemku p. č. X14 s domem č. p. X7 a pozemku p. č. X15 bylo zapsáno pro Františka Mazla. U pozemku p. č. X15 byla na listu vlastnictví uvedena poznámka, že jde o "pozemek v k. ú. V. v užívání soc. org." Mělo jít o část pozemku st. X1, která tvořila součást již zmíněného veřejného prostranství a podle tehdejší evidence měla odpovídat části pozemku p. č. X12. Nabytím účinnosti zákona České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) [dále jen "katastrální zákon z roku 1992"], dne 1. 1. 1993 se operát evidence nemovitostí stal katastrálním operátem. Pozemky vedené v evidenci nemovitostí na LV X16 (p. č. X14 a p. č. X15) a LV X17 (p. č. X4) a zobrazené v pozemkové mapě evidence nemovitostí se staly parcelami katastru nemovitostí. Zbytek pozemku st. X, ohraničený technickohospodářským mapováním a sloučený do většího půdního celku, který v mapě evidence nemovitostí nebyl zobrazen, byl podle §29 odst. 3 katastrálního zákona z roku 1992 v katastru nemovitostí evidován zjednodušeným způsobem. Pozemek p. č. X4 byl v roce 1994 na základě zápisu nemovitostí z vlastnictví České republiky do vlastnictví obcí podle zákona České národní rady č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, přepsán z listu vlastnictví LV 1 na LV X18, kde je zapsáno vlastnické právo pro obec V. V roce 2001 byl však převeden zpět na LV 1 do vlastnictví státu s odůvodněním, že jde o vodní tok. Ve vlastnictví České republiky byl evidován i před obnovou katastrálního operátu.
8. Zeměměřický a katastrální inspektorát dospěl k závěru, že zobrazení pozemku st. X1 v podobě pozemků p. č. X2 a p. č. X3 a jeho současné nedoplnění do části pozemku p. č. X4 není zatíženo chybou vzniklou zřejmým omylem [§36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona] ani nepřesností při zobrazení předmětu měření v katastrální mapě [§36 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona]. Ustanovení o opravě chyby v katastrálním operátu lze použít výhradně na chyby vzniklé v době trvání katastru nemovitostí, případně za trvání evidence nemovitostí. Katastrální úřad podle §5 odst. 1 zákona České národní rady č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění zákona č. 175/2003 Sb., není oprávněn provádět opravy chyby, které jsou nevyhnutelně spojené s rozhodováním o vlastnickém právu k nemovitostem, či s odstupem více jak 30 let retrospektivně zakládat evidenci nemovitostí. K požadavku na duplicitní zápis vlastnického práva zeměměřický a katastrální inspektorát uvedl, že od 1. 1. 2012, kdy nabyla účinnosti novela zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, provedená zákonem č. 349/2011 Sb., se do katastru nemovitostí neprovádějí nové duplicitní zápisy vlastnictví, vyjma případů, kdy se zjistí, že ve sbírce listin je založeno více listin prokazujících vlastnické právo k téže části zemského povrchu pro různé osoby (tzv. skrytá duplicita). V posuzované věci ale takováto situace nenastala. Vlastnické hranice pozemku st. X1 byly vyšetřeny při technickohospodářském mapování a neexistují listiny prokazující vlastnické právo jiné osoby k témuž pozemku.
9. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 28. 5. 2020 č. j. 30 A 80/2018-141 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí zeměměřického a katastrálního inspektorátu. Podle krajského soudu spočívala podstata námitek stěžovatelky v jejím nesouhlasu s evidováním vlastnického práva státu k části pozemku p. č. X4, a nikoli v pochybení katastrálního úřadu při obnově katastrálního operátu. Žádné takovéto pochybení ani nebylo zjištěno. Katastrální úřad při obnově katastrálního operátu není oprávněn rozhodovat o existenci či rozsahu vlastnického nebo jiného práva k dotčené nemovitosti. Právní úprava neumožňuje v řízení o námitce proti obnově katastrálního operátu zpochybnit výsledek technickohospodářského mapování a docílit stavu, který existoval před tímto mapováním. Katastrální úřady při rozhodování o námitce nemohou hodnotit zákonnost procesu mapování nebo zasahovat do katastru nemovitostí. Při obnově katastrálního operátu přepracováním jde výlučně o přenos map do digitalizované podoby, který nemá vliv na vlastnické právo k určitému pozemku.
10. Pozemek p. č. X4 byl vytvořen technickohospodářským mapováním a vlastnické právo k němu bylo zapsáno pro stát. Podle zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, a §4 odst. 2 a §5 odst. 4 vyhlášky č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, mohl být při technickohospodářském mapování proveden nový zápis práv k nemovitostem, které s ohledem na historické souvislosti týkající se evidence nemovitostí nemusely bez dalšího navazovat na předchozí zápisy v pozemkových knihách. Námitky stěžovatelky, že vlastnické právo k předmětné části nemohlo být převedeno na stát, mohly být úspěšné jen v případě, že by nepřevzetí údaje o vlastnickém právu právního předchůdce stěžovatelky bylo učiněno v důsledku zcela zjevného omylu pracovníka geodézie při technickohospodářském mapování, což se nestalo. Ze správního spisu je nepochybné, že před dokončením obnovy katastrálního operátu ze dne 15. 10. 2014 byla jako vlastník pozemku parc. č. X4 zapsána Česká republika, u níž bylo vlastnictví k předmětnému pozemku evidováno již od roku 1981. Vlastnické právo stejného vlastníka je k tomuto pozemku evidováno i po provedení obnovy katastrálního operátu.
11. K tvrzení o tzv. skryté duplicitě krajský soud uvedl, že vyjde-li při obnově katastrálního operátu najevo, že se pozemek evidovaný zjednodušeným způsobem v terénu překrývá s pozemkem evidovaným v katastru nemovitostí, přičemž u každého z těchto pozemků je zapsán odlišný vlastník, zobrazí se v katastru nemovitostí duplicitní údaj o vlastnictví. Tímto okamžikem však duplicitní zápis nevzniká, neboť byl skrytě v různých složkách katastrálního operátu přítomen již před provedením obnovy. Ze správního spisu vyplynulo, že pozemek p. č. X4 náleží do vlastnictví státu od jeho vyšetření při technickohospodářském mapování, při němž byly hranice vodního toku H vyšetřeny jako spojnice obetonovaných šachet vystupujících na povrch. Výsledná analogová katastrální mapa se stala novým závazným podkladem evidence nemovitostí s platností od 15. 2. 1973. Do komplexní základní evidence nemovitostí byl tento pozemek zapsán v roce 1981. Pro posouzení námitky je rozhodné, že sporný stav nevznikl obnovou katastrálního operátu, ale již koncem 60. let 20. století při technickohospodářském mapování. Obnova katastrálního operátu tak podle krajského soudu neměla vliv na hmotně právní vztahy k předmětné části pozemku a jejím provedením se nezměnilo vlastnictví k nim. Nesouhlasí-li stěžovatelka s výsledkem mapování, je oprávněna domáhat se určení svého vlastnictví ke sporné části pozemku p. č. X4 žalobou na určení vlastnického práva v občanském soudním řízení.
12. Namítla-li stěžovatelka zmenšení výměry pozemků v jejím vlastnictví, krajský soud odkázal na rozhodnutí správního orgánu, podle něhož je rozdíl mezi dosud evidovanou výměrou parcel pozemkového katastru a součtem výměr obnovených pozemků p. č. X2 a X3 menší než dovolená mezní odchylka. Výměra podle původního pozemku st. X1 tak byla v souladu s bodem č. 14 přílohy katastrální vyhlášky zachována.
13. Kasační stížnost proti uvedenému rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 26. 9. 2022 č. j. 2 As 204/2020-31, v němž se ztotožnil se závěry krajského soudu. Podstatná část námitek stěžovatelky nepředstavovala relevantní polemiku pro přezkum věci týkající se obnovy katastrálního operátu a patřila spíše do občanského soudního řízení o určení vlastnického práva. Pravomoc správního soudu při přezkumu rozhodnutí o námitkách proti obnově katastrálního operátu se totiž omezuje na posouzení správnosti převodu katastrální mapy z grafického podkladu do digitální podoby. Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěry krajského soudu týkajícími se tzv. skryté duplicity a snížení výměry pozemku st. X1. Pochybení krajského soudu neshledal ani v neprovedení některých navrhovaných důkazů, z nichž měly vyplynout skutečnosti, které buď nejsou mezi účastníky sporné, nebo by byly nadbytečné.
III.
Argumentace stěžovatelky
14. Stěžovatelka tvrdí, že až do roku 2014, kdy byla dokončena obnova katastrálního operátu, byl sice v katastru nemovitostí zapsán pozemek p. č. X4, k němuž byla jako vlastník evidována Česká republika, současně však byl ve zjednodušené evidenci zapsán pozemek st. X1, k němuž byla jako vlastník evidována sama. Podle §62 odst. 2 katastrálního zákona je údaj o vlastnictví pozemku zapsaný ve zjednodušené evidenci zcela rovnocenný údaji zapsanému v katastru nemovitostí. Vzniklá situace, kdy k překrývající se části obou pozemků bylo současně evidováno vlastnické právo dvou subjektů, měla být proto řešena duplicitním zápisem (stěžovatelka v této souvislosti odkazuje na závěry odborné literatury, např. Barešová, E. a kol. Katastrální zákon. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 210). Správní orgán měl takto postupovat i bez návrhu a za tímto účelem v řízení o obnově katastrálního operátu vytvořit nový pozemek s novým číslem parcelním v místě překryvu. Pokud tak neučinil, postupoval v rozporu s §40 odst. 3 a §62 odst. 2 katastrálního zákona a s právními závěry vyslovenými v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2009 č. j. 9 As 10/2009-35 a ze dne 3. 5. 2017 č. j. 7 As 290/2016-28 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2005 sp. zn. 22 Cdo 1840/2003 (publ. pod č. 15/2006 Sb. NS), podle nichž obnova operátu evidence nemovitostí nemá za následek změnu vlastnického práva, a tudíž ani výmaz vlastnictví stěžovatelky. Odlišný závěr neodůvodňuje ani okolnost, že v 70. letech proběhla v obci V. obnova operátu evidence nemovitostí při technickohospodářském mapování. Správní orgán i soudy učinily nesprávný závěr na základě listin - náčrtu č. 6 a k němu patřícím protokolům č. 4 a 6, pořízených při obnově operátu, tedy listin, které právní předchůdce stěžovatelky nikdy neodsouhlasil, nepodepsal, a které nejsou právním titulem působícím změnu vlastnického práva. V náčrtu č. 9 a k němu patřícímu protokolu č. 9 naopak žádné zatrubnění zakresleno není.
15. Krajský soud neprovedl některé důkazy navrhované stěžovatelkou, zejména usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26. 7. 2000 sp. zn. 13 D 2040/99, které prokazuje, že v dědickém řízení byl předmětem dědění také pozemek st. X1 v plné výměře 127 m2. Listina označená soudem jako územní plán K., která prokazuje, že zatrubnění jako podzemní stavba není součástí pozemku a může mít odlišného vlastníka. Sdělení obchodní společnosti E.ON Distribuce, a. s. (nyní vedlejší účastnice) vypovídá o tom, že stejně jako zatrubnění existuje i podzemní přípojka elektrické energie, která je liniovou stavbou a není ve vlastnictví stěžovatelky. Údaje katastrálním úřadem udávané výměry nově vzniklých pozemků ve srovnávacím sestavení parcel neodpovídají zákresu pozemků v nové katastrální mapě. Podle stěžovatelky je dán extrémní rozpor mezi obsahem důkazů a učiněnými zjištěními, tato zjištění nemají oporu v provedeném dokazování a bylo učiněno nesprávné právní posouzení věci.
16. Neobstojí závěr Nejvyššího správního soudu, že podstata stěžovatelčiných námitek spočívá v nesouhlasu s evidencí vlastnického práva k části pozemku p. č. X4, a nikoli v pochybení katastrálního úřadu v procesu obnovy katastrálního operátu. Výmaz zápisu jejího vlastnického práva v katastrálním operátu k části pozemku st. X1 se stal až v roce 2014 v řízení o obnově katastrálního operátu. Až do této obnovy bylo k pozemku st. X1 zapsáno vlastnictví stěžovatelky, resp. jejích právních předchůdců. Stěžovatelka se domáhá zápisu duplicity vlastnického práva v řízení o obnově katastrálního operátu, což spadá do kompetence katastrálního úřadu i posouzení správních soudů. Úvaha správních soudů, že měla pozbýt vlastnictví již v dřívější době, nemá základ v zákoně ani provedeném dokazování. Rozsudek Nejvyššího správního soudu je toliko formální a obsahuje i některé zjevné nesprávnosti, případně se nedostatečně vypořádává s argumentací stěžovatelky a řadu jejích tvrzení deformoval. Nezabývá se ani některými důkazními návrhy, např. výše zmíněnými listinami - náčrty.
17. Stěžovatelka namítá také neúměrnou délku řízení o námitce proti obnově katastrálního operátu, které trvalo od roku 2014 do roku 2017 (s výjimkou přibližně 6 měsíců, kdy bylo řízení přerušeno z jejího podnětu). Celé správní řízení trvalo v letech 2014 až 2018, soudní řízení pak od roku 2018 do roku 2022. Stěžovatelka takto dlouhé trvání nijak nezapříčinila.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
18. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Rovněž byla podána oprávněnou navrhovatelkou, je přípustná [stěžovatelka vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu] a byla podána včas. Stěžovatelka je zastoupena advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
19. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, rozhoduje-li o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je nutné vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci je v zásadě věcí obecných soudů a Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti jen za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
20. Pro posouzení ústavní stížnosti byl rozhodný závěr správních soudů, že obnova katastrálního operátu podle §40 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona neměla vliv na to, zda stěžovatelka je či není vlastníkem sporné části pozemku p. č. X4, která byla v minulosti součástí pozemku st. X1. Tento právní názor zastává také stěžovatelka, a tudíž se není třeba dále zabývat jí odkazovanými rozsudky (viz bod 14 tohoto usnesení), jimiž argumentovala v jeho prospěch. Při obnově katastrálního operátu jde o převod dosavadní katastrální mapy do elektronické podoby (§43 katastrálního zákona), tedy o úkony technické a evidenční, které se nedotýkají právních vztahů k nemovitostem vedeným v katastru nemovitostí.
21. Správní soudy dále poukázaly na skutečnost, že i před obnovou katastrálního operátu byla jako vlastník pozemku p. č. X4 evidována Česká republika, a to již od roku 1981, kdy bylo provedeno "komplexní zakládání evidence nemovitostí" (viz bod 7 tohoto usnesení). Vzniku pozemku p. č. X4 předcházelo technickohospodářské plánování prováděné v letech 1968 až 1973. Podle zákona o evidenci nemovitostí a §4 odst. 2 a §5 odst. 4 prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu mohl být při technickohospodářském mapování proveden nový zápis práv k nemovitostem, aniž by tyto, s ohledem na historické souvislosti týkající se evidence nemovitostí, musely bez dalšího navazovat na předchozí zápisy v pozemkových knihách. Právě někdejší technickohospodářské mapování, a nikoli namítaná obnova katastrálního operátu, mohlo zasáhnout do vlastnického práva stěžovatelky, resp. jejího právního předchůdce. Zpochybňuje-li stěžovatelka v námitce vlastnické právo státu ke sporné části pozemku p. č. X4, činí tak v řízení, v němž správnímu orgánu nepřísluší o jejím vlastnickém právu rozhodovat, což platí i pro správní soudy v navazujícím soudním přezkumu.
22. Stěžovatelka zdůrazňuje, že se námitkou proti obnově katastrálního operátu podle §45 odst. 3 katastrálního zákona domáhá duplicitního zápisu jejího vlastnického práva ke sporné části pozemku p. č. X4. Správní soudy nicméně v napadených rozhodnutích správně uvedly, že k takovémuto duplicitnímu zápisu nebyly splněny zákonné podmínky (nešlo o tzv. skrytou duplicitu). Hranice pozemku původně evidovaného jako pozemek st. X1 - jde-li o část, která je nyní součástí pozemku p. č. X4 - byly vyšetřeny při technickohospodářském mapování. V tomto rozsahu byl pozemek p. č. X4 uvedeným mapováním ohraničen a posléze evidován v evidenci nemovitostí. Od 1. 1. 1993 se stal parcelou katastru nemovitostí. Nemohla tak u něj být dána duplicita evidence vlastnického práva, jež by vycházela z evidence v bývalém pozemkovém katastru. Pouze zbytek pozemku st. X1 byl podle §29 odst. 3 katastrálního zákona z roku 1992 v katastru nemovitostí dále evidován zjednodušeným způsobem (podrobně body 5 až 7 tohoto usnesení). Pochybení správního orgánu nakonec nebylo shledáno ani u námitky snížení výměry pozemku, která ve své podstatě rovněž míří vůči tomu, že mezi pozemky nyní označenými p. č. X2 a p. č. X3 chybí část pozemku st. X1.
23. Ústavní soud zastává názor, že napadená rozhodnutí obsahují podrobné a přesvědčivé vysvětlení důvodů, pro které nebylo možné námitkám stěžovatelky proti obnově katastrálního operátu vyhovět. To platí také pro námitky směřující ke skutkovým zjištěním, resp. k nevyhovění některým důkazním návrhům, s nimiž se však správní soudy také řádně vypořádaly, a to s ohledem na jejich význam pro řízení, v němž bylo rozhodováno o námitkách proti obnově katastrálního operátu. V ústavní stížnosti stěžovatelka řadu těchto námitek znovu uplatňuje. Není přitom nezbytné, aby Ústavní soud nad rámec výše uvedeného stručného shrnutí důvodů cokoli dalšího dodával. Místo toho postačuje plně odkázat na relevantní části odůvodnění těchto rozhodnutí.
24. Důvodnou nebylo možné shledat ani námitku nepřiměřené délky řízení před správními orgány a správními soudy. Procesními prostředky k ochraně práva porušeného neodůvodněnými průtahy v již skončeném řízení jsou od nabytí účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, uplatnění nároku na náhradu škody v rámci předběžného projednání, respektive žaloba v případě neposkytnutí náhrady ve lhůtě šesti měsíců, jakož i ostatní procesní prostředky uplatnitelné v takovou žalobou zahájeném občanskoprávním řízení; tuto námitku naopak nelze uplatňovat v ústavní stížnosti proti rozhodnutím vydaným v řízení, ve kterém měly předmětné průtahy nastat [nález ze dne 7. 8. 2007 sp. zn. IV. ÚS 391/07 (N 122/46 SbNU 151)].
25. Ze všech těchto důvodů Ústavní soud neshledal, že by napadenými usneseními byla porušena základní práva stěžovatelky zaručená v čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný (výrok I.). Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti nepřiznal stěžovatelce nárok na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu (výrok II.).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu