ECLI:CZ:US:2023:2.US.325.23.1
sp. zn. II. ÚS 325/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Město V., zastoupeného Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem Svinařov, Hlavní 241, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. prosince 2022, č. j. 154 A 8/2022-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 5, čl. 6, čl. 8 a čl. 100 Ústavy, dále čl. 21 odst. 1, 2, 3 a 4 a čl. 22 a 23 Listiny základních práv a svobod, jakož i na výkon práva na samosprávu svobodně zvoleným zastupitelstvem zaručeného článkem 101 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 100 odst. 1 a čl. 8 Ústavy, čl. 1 odst. 1 Ústavy.
2. Vedlejší účastník (pan Mitko Pajkov) byl zapsán na kandidátní listině ODS. Stěžovatel však vyslovil zánik jeho mandátu člena zastupitelstva. Zastupitelstvo stěžovatele k němu přistoupilo k návrhu starosty na svém zasedání dne 23. 11. 2022. Mandát člena zastupitelstva vznikl vedlejšímu účastníkovi na základě výsledků voleb konaných dne 23. a 24. 9. 2022.
3. Vedlejší účastník posléze brojil proti rozhodnutí obce u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Soud o návrhu na zrušení usnesení Zastupitelstva města V. č. 71/3/2022 ze dne 23. 11. 2022 rozhodl tak, že toto usnesení stěžovatele zrušil.
II. Argumentace v ústavní stížnosti
4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti především namítá, že v době sestavování kandidátních listin pro volby do zastupitelstva neměl a dosud nemá vedlejší účastník ve městě V. faktické bydliště, byť je zde k trvalému (formálnímu) pobytu zcela ryze účelově hlášen. Na to upozorňovali po volbách nejen zastupitelé, ale i občané. Ani družka vedlejšího účastníka zde fakticky nebydlí, podíl na nemovité věci nabyla v dědickém řízení a fakticky se zdržuje v Ch. Na nemovitosti má nadto doživotní věcně břemeno užívání matka družky. Lze si jen těžko představit, že by zde vedlejší účastník pobýval, zatímco jeho družka pobývala v Ch. Vedlejší účastník zde nemá zřízené břemeno, nemá jméno na schránce. To mj. nasvědčuje o účelovosti pobytu.
5. Kandidátní listina ODS byla sestavena silným lídrem, paní Ing. Dagmar Čadílkovou, která předpokládala své jednoznačné vítězství ve volbách, jako bývalá starostka a místostarostka města měla na občany velký vliv a v období před volbami je velmi ovlivňovala/intrikovala, a to pomlouváním ostatních kandidátů či jejich rodinných příslušníků. Výsledky voleb pak ona sama vnímala jako osobní prohru, a proto na svou funkci rezignovala. Všichni však velmi dobře vnímají, že vedlejší účastník je paní Čadílkovou ve své funkci dále řízen. Další podstatnou skutečností, prokazující, že se vedlejší účastník nepodílel na životě města, je, že se neúčastnil předchozích jednání zastupitelstva ani jako veřejnost (tedy o chod města nejevil opravdový zájem) neměl.
6. Nadto je zastupitelstvo povinno zánik mandátu vyslovit, protože pokud by bylo nečinné, vysloví jej ředitel krajského úřadu. Dle judikatury je přitom rozhodující faktický pobyt na území obce, nikoli pobyt ve smyslu evidenčním. Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/11 ze dne 4. 5. 2011 (N 85/61 SbNU 315) připustil aktivní přístup obecních úřadů ve fázi sestavování seznamu voličů, jimiž mohou předejít zmanipulování voleb obstaráním hlasů účelově přihlášených voličů (je třeba rozumět i volených zastupitelů). Ústavní soud tak ve zmiňovaném nálezu dovodil oprávnění obecního úřadu plynoucí z §28 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, ("volebního zákona") vyškrtnout osoby ze stálého seznamu voličů a jeho dodatku, jestliže dle poznatků obecního úřadu je jejich pobyt v obci toliko formální. Tento aktivní přístup obecního úřadu jako správního orgánu sleduje legitimní cíl, aby orgány samosprávy obce měli právo volit jen obyvatelé obce, tj. ti, kteří v obci trvale žijí a tedy tvoří (relativně) trvalou součást územního společenství osob. Podle stěžovatele krajský soud neprovedl potřebné dokazování.
7. Stěžovatel dodává, že vedlejší účastník měl před formální změnou trvalého bydliště bydliště na adrese Ch. Návštěvou této adresy stěžovatel zjistil, že je zde vedlejší účastník stále označen jako obyvatel domu, což dle stěžovatele dosvědčuje jeho tvrzení, že se jednalo pouze o formální změnu adresy z důvodu volitelnosti, aktivního i pasivního volebního práva. Dosavadním stavem je ochromen výkon samosprávy, neboť nezákonně zvolení zastupitelé mohou vykonávat svůj mandát, a to již nyní po nezanedbatelnou část čtyřletého volebního období, když vyslovení zániku mandátu člena zastupitelstva má odkladný účinek, je-li v zákonné lhůtě podána žaloba proti takovému rozhodnutí. Vedlejší účastník přitom mandát nabýt nemohl a neměl.
III. Posouzení Ústavním soudem
8. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dostupný žádný další opravný prostředek (kasační stížnost zde dle §104 odst. 1 s. ř. s. není přípustná). Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.
9. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl. Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy obecných soudů, a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93). V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka nesprávnosti napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (tzv. podústavního) práva.
11. Projednávaná věc se sice týká voleb a volebního soudnictví, uplatněný návrh stěžovatele je nicméně ústavní stížností, nikoliv opravným prostředkem určeným pro přezkum volebního výsledku podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy (§85 a násl. zákona o Ústavním soudu), který je spjat výhradně s volbou poslance či senátora. Oba zmíněné typy řízení se od sebe odlišují jak podstatou otázky přezkoumávané Ústavním soudem, tak i procesními podmínkami, jakými jsou otázky aktivní legitimace navrhovatele, vymezení okruhu účastníků řízení apod. (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2006 sp. zn. I. ÚS 768/06, N 224/43 SbNU 505 a další). Účelem ústavní stížnosti je individuální ochrana před zásahem orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod fyzických nebo právnických osob, a posláním Ústavního soudu při jejím posouzení tudíž není ochrana obecného tzv. podústavního volebního práva v objektivním smyslu; odpovídající volební chyby a delikty jsou předmětem řízení ve správním soudnictví vedeného podle §90 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 57/10 ze dne 18. 1. 2011, nebo usnesení sp. zn. Pl. ÚS 4/11 ze dne 10. 5. 2011).
12. Stěžejní námitkou, kterou stěžovatel vznáší, je otázka tvrzeného toliko formálního trvalého pobytu vedlejšího účastníka v obci. Ústavní soud se otázkou účelového přihlašování voličů k trvalému pobytu v obci v minulosti zabýval již ve dvou nálezech, a to sp. zn. Pl. ÚS 59/10 ze dne 4. 5. 2011 (N 84/61 SbNU 299) a sp. zn. Pl. ÚS 6/11 ze dne 4. 5. 2011 (N 85/61 SbNU 315). V situaci, kdy je trvalý pobyt rozhodujícím kritériem pro vznik aktivního i pasivního volebního práva do orgánů samosprávy obce, je třeba vzhledem k závažnosti možných dopadů pečlivě zkoumat i skutečnost, zda přihlášení nebylo zcela účelovým jednáním, jehož jediným cílem byl právě vznik aktivního volebního práva, tedy jednáním obcházejícím volební zákon. Zcela účelové přihlášení k pobytu v obci představuje obcházení volebních zákonů (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/11).
13. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/11 Ústavní soud navíc konstatoval, že těmto praktikám lze do jisté míry předejít ve fázi sestavování seznamu voličů tím, že osoby hlášené k trvalému pobytu toliko formálně z něho budou vyškrtnuty, přičemž je pak na nich se takovému úkonu příslušnými prostředky bránit. Nešlo-li tedy o skutečně jednorázové a účelové přihlášení se k trvalému pobytu, ústavněprávní interpretace této podmínky volitelnosti podle §4 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o volbách") se přiklání k materiálnímu pojetí (viz nálezy sp. zn. Pl. ÚS 9/94, Pl. ÚS 6/11). Jde především o to, aby byl zvolen kandidát, jehož faktické pouto k obci zaručuje řádný výkon mandátu a aby do procesu volby zastupitelů obce bylo zasahováno v jen skutečně výjimečných případech, tj. při zjevných excesech vůči zákonu o volbách. K tomu Ústavní soud konstatuje, že s ohledem na význam voleb v demokratické společnosti a z něho vyplývající presumpci jejich ústavnosti a zákonnosti je ještě třeba zdůraznit, že neplatnost voleb může způsobit jen takové závažné porušení volebního zákona, které zpochybňuje výsledky voleb a které odůvodněně vyvolává pochybnost o tom, zda volby a jejich výsledky jsou projevem skutečné vůle voličů. V daném případě však takový závěr dovodit nelze.
14. Krajský soud dle názoru stěžovatele potvrdil přístup takové osoby k volené funkci zastupitele obce, a zastupitelstvo stěžovatele tak fakticky paralyzoval. V napadeném rozhodnutí krajský soud zdůraznil, že mezi vedlejším účastníkem a stěžovatelem bylo nesporné, že vedlejší účastník ve městě V. příležitostně bydlí v domě, jehož spoluvlastníkem je jeho družka, byť nikoli každý den tráví navrhovatel v obci. Stejně tak bylo nesporné, že se v minulosti účastnil řady kulturních akcí pořádaných stěžovatelem. Již tyto nesporné skutečnosti samy o sobě - ve spojení s ustálenou judikaturou - svědčí o tom, že je fakticita trvalého pobytu v případě vedlejšího účastníka naplněna (odkázal přitom na nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 38/11, citovaný v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 8. 2022, č. j. 54 A 58/2022-100), a není tedy dán důvod k tomu, aby soud blíže přezkoumával, jak intenzivní je jeho vztah k městu V. Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti neshledal důvod pro ingerenci do těchto právních závěrů krajského soudu.
15. Ústavní soud se blíže zabýval námitkou neprovedeného dokazování ze strany krajského soudu. Ten v napadeném rozhodnutí konstatoval, že důkazy navržené stěžovatelem s ohledem na výše rekapitulované závěry odmítá pro nadbytečnost (bod 31 napadeného rozhodnutí, závěrem). To se týkalo navrženého důkazu fotodokumentací, čestnými prohlášeními, výslechy svědků, apod., k prokázání skutečnosti, že navrhovatel pobývá ve městě V. pouze příležitostně za účelem rekreace. Jedná se o skutečnosti, které navrhovatel rovněž rozvádí v ústavní stížnosti. Tato námitka stěžovatele však dle Ústavního soudu není důvodná. Krajský soud dovodil, že trvalý pobyt vedlejšího účastníka v obci není účelový a není formální, s ohledem na to již nebylo třeba provádět dalšího dokazování o intenzitě vztahu k obci. K tomu Ústavní soud dodává, že skutečnost, že stěžovatel dle údajů na schránce, které stěžovatel dopátral, pobývá i v Ch., nemůže na závěrech krajského soudu nic změnit.
16. Za situace, kdy osobu kandidáta pojí legitimně zdůvodněné a reálné "faktické pouto" k více obcím (tedy mj. i k té, ve které skutečně kandiduje do zastupitelstva obce a v níž má proto hlášen trvalý pobyt), je nutné ponechat rozhodování o jeho zvolení na samotných voličích. V nyní projednávaném případě voličstvo obce (jako suverén) rozhodlo a vedlejšího účastníka zvolilo. Je teď na stěžovateli, aby toto rozhodnutí suveréna respektoval. Pokud volební výsledek odpovídá vůli voličů, není věcí soudu, aby místo nich zvažoval, zda snad nepoutá jimi zvoleného kandidáta ještě bližší pouto k jiné obci, než ve které byl zvolen. Takové úvahy přísluší jedině voličům, neboť jde o úvahy již přesahující rámec a požadavky volebního zákona.
Podstatné v nyní projednávané věci je, že i podle Ústavního soudu je přihlášení vedlejšího účastníka k trvalému pobytu v obci nikoliv zcela účelové, což plyne ze skutečností nesporných mezi oběma stranami politického konfliktu.
17. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Ústavní soud nerozhodoval samostatně o naléhavém (přednostním) projednání ve smyslu §39 zákona o Ústavním soudu, neb svým postupem fakticky návrhu vyhověl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu