ECLI:CZ:US:2023:2.US.3529.22.1
sp. zn. II. ÚS 3529/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky N. J., právně zastoupené JUDr. Andreou Maláskovou, LL.M., advokátkou se sídlem nám. Komenského 124, Tišnov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. září 2022, č. j. 13 Co 138/2022-802, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka (dále též jako "matka") podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu, a to z důvodu tvrzeného porušení svých ústavně zaručených práv.
2. Stěžovatelkou napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení o úpravě poměrů nezletilého dítěte stěžovatelky a o určení výživného pro něj. Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 15. 3. 2022, č. j. Nc 267/2020-659, svěřil nezletilého pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů do péče matky (výrok I.), uložil otci M. Š., který v řízení o ústavní stížnosti vystupuje jako vedlejší účastník (dále jako "vedlejší účastník" či "otec"), povinnost platit výživné pro nezletilého ve výši 4 000 Kč měsíčně s účinností od 15. 3. 2022 a s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů (výrok II.), upravil styk otce s nezletilým (výrok III.), zamítl návrh na předběžnou vykonatelnost rozsudku (výrok IV.) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu (výrok V.).
3. K odvolání stěžovatelky (proti výrokům II., III. a V.) i vedlejšího účastníka (proti výrokům I., II., III. a V.) krajský soud napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil následujícím způsobem.
Výrokem I. určil, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. mění takto:
a) Nezletilý se pro dobu prvního kalendářního měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku svěřuje do střídavé péče rodičů tak, že nezletilý bude:
- v péči otce od pondělí 9:00 hod. do úterý 17:00 hod.,
- v péči matky od úterý 17:00 hod. do pátku 9:00 hod.,
- v péči otce od pátku 9:00 hod. do soboty 17:00 hod.,
- v péči matky od soboty 17:00 hod. do pondělí následujícího kalendářního týdne 9:00 hod.
Takto se budou rodiče v péči o nezletilého střídat. Rodič, jehož období péče začíná, si nezletilého převezme do péče v místě bydliště toho rodiče, jehož období péče končí.
b) Nezletilý se počínaje druhým kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřuje do střídavé péče rodičů tak, že nezletilý bude:
- v péči matky od pondělí sudého kalendářního týdne 9:00 hod. do středy sudého kalendářního týdne 9:00 hod.,
- v péči otce od středy sudého kalendářního týdne 9:00 hod. do pátku sudého kalendářního týdne 9:00 hod.,
- v péči matky od pátku sudého kalendářního týdne 9:00 hod. do pondělí následujícího lichého kalendářního týdne 9:00 hod.,
- v péči otce od pondělí lichého kalendářního týdne 9:00 hod. do středy lichého kalendářního týdne 9:00 hod.,
- v péči matky od středy lichého kalendářního týdne 9:00 hod. do pátku lichého kalendářního týdne 9:00 hod.,
- v péči otce od pátku lichého kalendářního týdne 9:00 hod. do pondělí následujícího sudého kalendářního týdne 9:00 hod.
Takto se budou rodiče v péči o nezletilého střídat. Rodič, jehož období péče začíná, si nezletilého převezme do péče v místě bydliště toho rodiče, jehož období péče končí.
Výše uvedená úprava střídavé péče neplatí pro období níže uvedených školních prázdnin a svátků, kdy bude nezletilý ve střídavé péči rodičů takto:
- v době jarních prázdnin v lichém kalendářním roce:
- v péči matky od pátku 9:00 hod., který těmto prázdninám předchází, do pondělí 9:00 hod. následujícího po skončení těchto prázdnin,
- v době jarních prázdnin v sudém kalendářním roce:
- v péči otce od pátku 9:00 hod., který těmto prázdninám předchází, do pondělí 9:00 hod. následujícího po skončení těchto prázdnin,
- v době velikonočních prázdnin a svátků v sudém kalendářním roce:
- v péči matky od středy 9:00 hod., která těmto prázdninám předchází, do Velikonočního pondělí 18:00 hod.,
- v době velikonočních prázdnin a svátků v lichém kalendářním roce:
- v péči otce od středy 9:00 hod., která těmto prázdninám předchází, do Velikonočního
pondělí 18:00 hod.,
- v době hlavních prázdnin v lichém kalendářním roce:
- v péči matky od 1. 7. 9:00 hod. do 16. 7. 9:00 hod.,
- v péči otce od 16. 7. 9:00 hod. do 31. 7. 9:00 hod.,
- v péči matky od 31. 7. 9:00 hod. do 16. 8. 9:00 hod.,
- v péči otce od 16. 8. 9:00 hod. do 31. 8. 9:00 hod.,
- v době hlavních prázdnin v sudém kalendářním roce:
- v péči otce od 1. 7. 9:00 hod. do 16. 7. 9:00 hod.,
- v péči matky od 16. 7. 9:00 hod. do 31. 7. 9:00 hod.,
- v péči otce od 31. 7. 9:00 hod. do 16. 8. 9:00 hod.,
- v péči matky od 16. 8. 9:00 hod. do 31. 8. 9:00 hod.,
- v době vánočních prázdnin v lichém kalendářním roce:
- v péči matky od 23. 12. 9:00 hod. do 25. 12. 18:00 hod.,
- v péči otce od 25. 12. 18:00 hod. do 29. 12. 9:00 hod.,
- v péči matky od 29. 12. 9:00 hod. do 3. 1. následujícího kalendářního roku 9:00 hod.,
- v době vánočních prázdnin v sudém kalendářním roce
- v péči otce od 23. 12. 9:00 hod. do 25. 12. 18:00 hod.,
- v péči matky od 25. 12. 18:00 hod. do 29. 12. 9:00 hod.,
- v péči otce od 29. 12. 9:00 hod. do 3. 1. následujícího kalendářního roku 9:00 hod.
Rodič, jehož období péče začíná, si nezletilého převezme do péče v místě bydliště toho rodiče, jehož období péče končí.
Výrokem II. se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. mění takto:
a) Matka je povinna platit výživné pro nezletilého v částce 1 000 Kč pro dobu prvního kalendářního měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku a v částce 1 300 Kč měsíčně od počátku druhého kalendářního měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku a pro dobu po rozvodu manželství rodičů, které je splatné k rukám otce vždy do 15. dne příslušného měsíce.
b) Otec je povinen platit výživné pro nezletilého v částce 9 300 Kč měsíčně v době od 20. 2. 2020 do konce kalendářního měsíce, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, v částce 4 300 Kč pro dobu prvního kalendářního měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku a v částce 3 500 Kč měsíčně od počátku druhého kalendářního měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku a pro dobu po rozvodu manželství rodičů, které je splatné k rukám matky vždy do 15. dne příslušného měsíce.
c) Otec je povinen zaplatit dluh na výživném pro nezletilého za dobu od 20. 2. 2020 do 31. 8. 2022 v částce 160 828 Kč, k rukám matky, do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
Výrokem III. napadený rozsudek krajského soudu stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
4. Stěžovatelka má za to, že obecný soud napadeným rozhodnutím porušil její ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i práva nezletilého podle čl. 3 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte. Připomíná, že vedlejší účastník v odvolání usiloval o co nejširší styk a až při jednání dne 1. 9. 2022 upravil svůj návrh na rovnoměrnou střídavou péči. Rozhodnutí krajského soudu stěžovatelka považuje za překvapivé. Domnívá se, že případ nebyl posouzen v jeho jedinečnosti a nebyla dostatečně zhodnocena kritéria pro střídavou péči, jak je zavádí judikatura Ústavního soudu. Odvolací soud se dostatečně nezabýval otázkou, zda vedlejší účastník je objektivně schopen péči o nezletilého zajistit sám, neboť podle názoru stěžovatelky není v zájmu nezletilého, aby péči o něj zabezpečoval za pomoci třetí osoby (své matky) namísto stěžovatelky. Připomíná, že s nezletilým je třeba provádět zvláštní rehabilitační cviky, k jejichž správnému zvládnutí je nutné získat osobní instruktáž fyzioterapeuta. Stěžovatelka se rozhodla své pracovní plány upozadit ve prospěch zájmu nezletilého. Rozhodnutí odvolacího soudu však do jejího rozhodnutí neoprávněně zasahuje.
5. Stěžovatelka namítá, že odvolací soud rozhodoval ve věci v její nepřítomnosti. Stěžovatelka souhlasila, že se jednání dne 1. 9. 2022 nebude účastnit z důvodu inkubační doby možné nákazy covidovým onemocněním. Nebyla proto soudem vyslechnuta, aby mohla vyjádřit své stanovisko k podmínkám střídavé péče. Odvolací soud se navíc nezabýval otázkou, zda je nezletilý i nadále kojen, jak se vyvíjí jeho separační úzkost, kterou trpěl, jaké místo předávání nezletilého je pro něj vhodné (stěžovatelka uváděla, že je špatný řidič a ve vozidle jezdí jako spolujezdec, otec nezletilého se navíc po vyhlášení napadeného rozsudku přestěhoval z B. do S. ke své matce). Soud nevyčkal ani zprávy registrujícího lékaře nezletilého a mediačního centra.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
7. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s právními závěry krajského soudu ohledně vhodnosti svěřit jejího nezletilého syna do střídavé péče rodičů.
8. Ústavní soud v této souvislosti předně považuje za nezbytné zdůraznit, že k soudním rozhodnutím v rodinných věcech přistupuje velmi rezervovaně, a dále rovněž to, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jak již bylo řečeno, jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím obecných soudů týkajícím se úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem zásadně nenáleží hodnotit důkazy provedené obecnými soudy a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, komu má být dítě svěřeno do péče, jakým způsobem (co do rozsahu i konkrétního vymezení časového harmonogramu) má být rozhodnuto o styku rodičů k nezletilému dítěti, atp. Stěžovatelka nicméně staví Ústavní soud povýtce právě do této pozice, tj. pozice další instance v systému obecného soudnictví, neboť s ústavní stížností fakticky nakládá jako s dalším procesním prostředkem, jehož prostřednictvím se domáhá změny konkrétní úpravy výchovných poměrů k nezletilému dítěti, jak byla vymezena krajským soudem, s jehož právními závěry polemizuje i v řízení před Ústavním soudem.
9. Pokud tedy stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí se způsobem, jakým krajský soud rozhodl o úpravě výchovných poměrů jejího nezletilého syna, Ústavní soud připomíná, že ve vztahu k přezkumu rozhodnutí obecných soudů týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem je jeho úkolem především posoudit, zda obecné soudy neporušily základní práva stěžovatele, kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, přičemž nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení znamená přesah do ústavní roviny i proto, že příslušnou podústavní úpravou je právě ústavní úprava realizována a konkretizována [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363); či nález sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421)]. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, ale na soud, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683)].
10. Ústavní soud ve své judikatuře za tímto účelem vymezil ústavněprávní kritéria pro svěřování dětí do péče, jejichž naplnění v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů s ohledem na konkrétní okolnosti daného individuálního případu vždy zkoumá (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13, body 19 a 21 a tam citovanou judikaturu). V případě, že jeden z rodičů naplňuje tato kritéria výrazně lépe, je zpravidla v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče tohoto rodiče; naopak v případě, že oba rodiče naplňují tato kritéria zhruba stejnou měrou, je třeba vycházet z premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1206/09).
11. Rovněž prizmatem těchto kritérií Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že krajský soud z pozice odvolací instance při svém rozhodování pečlivě a důsledně vzal do úvahy uvedené ústavní požadavky a kritéria a konfrontoval je s konkrétními skutkovými okolnostmi posuzovaného případu. Krajský soud shledal, že v nyní posuzovaném případě jsou dány důvody pro svěření dítěte do střídavé péče rodičů, jeho závěry přitom nelze považovat za ústavněprávně excesivní.
12. Jak totiž vyplývá z odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí, krajský soud - navzdory odlišnému názoru stěžovatelky - při rozhodování kladl důraz především na splnění výše uvedeného základního postulátu řízení o úpravě poměrů k nezletilým, tj. aby řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna vždy v nejlepším zájmu dítěte.
13. Pro Ústavní soud je současně určující, že krajský soud pečlivě a přesvědčivě rozvedl, jakými úvahami se v nyní posuzované věci řídil, přičemž dostatečně objasnil, proč je ve vztahu k nezletilému právě nyní žádoucí nařídit střídavou péči rodičů. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že oba rodiče prakticky ve stejné míře naplňují relevantní subjektivní i objektivní kritéria pro tento typ výchovné péče. Z lékařských zpráv soudy zjistily, že nezletilý je zdráv, dle závěrů psychologického vyšetření je spíše nadprůměrně psychicky i fyzicky komponovaný. S ohledem na zjištěnou anémii a doporučením neurologa ohledně žádoucí rehabilitační péče soud zjistil, že i otec má již k dispozici všechny rehabilitační pomůcky a v době, kdy s ním tráví čas, rehabilitaci provádí. Zabýval se i rozvržením pracovní doby otce, které mu podle názoru soudu umožňuje střídavou péči realizovat. Jeho schopnosti o nyní tříleté dítě pečovat podle něj nijak nesnižuje fakt, že v případě pracovní zaneprázdněnosti využije výpomoci svých rodičů (prarodičů nezletilého, babička nezletilého je pediatrička). Návrh stěžovatelky na doplnění dokazování dotazem na zaměstnavatele otce stran faktického trvání jeho pracovní doby soud prvního stupně zamítl. V odůvodnění uvedl, že rámcovou představu v této otázce soud má (otec pracuje jako asistent soudce) a nemá důvod pochybovat o jisté míře flexibility při slaďování plnění pracovních povinností s rodinným životem. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Uvedený předpoklad v době vydání napadeného rozhodnutí nezletilý s ohledem na nízký věk (2 roky a 8 měsíců) nesplňoval. Vyjádřením orgánu sociálněprávní ochrany mládeže, který navrhl zachování stávající péče o nezletilého, se odvolací soud zabýval.
14. Pokud jde o tvrzenou překvapivost a nepředvídatelnost napadeného rozhodnutí, resp. neposkytnutí procesního prostoru stěžovatelce, aby se mohla vyjádřit k variantě svěření nezletilého do střídavé péče rodičů, opět nelze stěžovatelce přisvědčit. Poté, co se otec dítěte odvolal proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně o svěření nezletilého do péče stěžovatelky (stěžovatelka se odvolala proti výrokům II., III. a V.), bylo zřejmé, že varianta svěření nezletilého do střídavé péče rodičů je možným a předvídatelným výsledkem jejich sporu. Obě strany měly možnost se k této variantě v průběhu odvolacího řízení vyjádřit, ať již písemně, tak při jednání soudu, kdy byla stěžovatelka zastoupena přítomnou advokátkou.
15. K námitkám stěžovatelky ohledně možného provádění dalšího dokazování (např. vyčkání na další lékařské zprávy) lze dodat, že je úlohou obecného soudu, aby v každé fázi řízení zvážil, které důkazy je vzhledem k předmětu řízení třeba provést, případně zda a nakolik je třeba dosavadní stav dokazování doplnit, přičemž jsou povinny vliv jednotlivých důkazů na konečné rozhodnutí posoudit nikoliv svévolně a své závěry řádně odůvodnit (nález sp. zn. I. ÚS 2482/13). Ústavní soud proto v této souvislosti, pouze toliko ve formě obiter dicta považuje za vhodné připomenout, že rozhodnutí obecných soudů o úpravě výchovných poměrů (styku) rodičů s nezletilým dítětem nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných" a tedy nezměnitelných, jak ostatně vyplývá i z §909 občanského zákoníku, který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů". Uvedené platí tím spíše, pokud obecné soudy svá rozhodnutí zakládají na okolnostech, jejichž změna je v budoucnu předvídatelná či alespoň reálně možná (věk dítěte apod.). Ústavní soud toto hledisko zdůraznil např. v nálezu ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683).
16. Lze shrnout, že takto odůvodněné závěry nehodlá - a vzhledem ke svému shora popsanému postavení orgánu ochrany ústavnosti ani nemůže - Ústavní soud přehodnocovat, neboť na nich nespatřuje nic, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah. Krajským soudem přijaté řešení, by současně nemělo být vnímáno jako "vítězství" otce či "prohra" matky. I v nyní posuzovaném případě totiž lze vyslovit apel adresovaný oběma rodičům, aby mysleli především a právě na blaho svého dítěte. Jejich konfliktní nastavení zcela jistě není v jeho zájmu [srov. nález sp. zn. II. ÚS 3573/18 ze dne 19. 3. 2019 (N 40/93 SbNU 67), bod 28].
17. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
18. Odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, které stěžovatelka navrhovala, by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má totiž ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (srov. např. usnesení ze dne 13. 1. 1995 sp. zn. IV. ÚS 209/94). Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu