ECLI:CZ:US:2023:2.US.3614.22.1
sp. zn. II. ÚS 3614/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Jaromíra Fejta, zastoupeného Mgr. Pavlem Rusevem, advokátem se sídlem K Přehradě 319/34, Karlovy Vary, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. října 2022, č. j. 77 A 57/2022-160, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a argumentace v ústavní stížnosti
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 5, čl. 6, čl. 8 a čl. 100 Ústavy, dále čl. 21 odst. 1, 3 a 4 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 25 písm. b) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Stěžovatel podal návrh na neplatnost volby kandidáta Ing. Fábery v obci Ž. podle §90 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ("s. ř. s.") ve spojení s §60 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí (dále též jen "ZVZO"). Před krajským soudem namítal, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby kandidáta. Zvolený kandidát Ing. Fábera podle stěžovatele porušil ustanovení §5 odst. 1 ZVZO upravující pasivní volební právo. Nesplnil podmínky pro zisk aktivního a od něho odvozeného pasivního volebního práva v obci Ž. Tím, že byl zvolen jedním z pouhých devíti zastupitelů této obce, došlo k hrubému ovlivnění výsledku voleb. Porušení ZVZO spočívalo v účelové změně trvalého pobytu do města Ž. tak, aby se mohl Ing. Fábera voleb zde zúčastnit. Podle stěžovatele má Ing. Fábera hlubší osobní vazbu k obci R. než k městu Ž., splněny podle něj nebyly ani formální požadavky stanovené zákonem.
3. Krajský soud v Plzni však návrh zamítl. V napadeném usnesení konstatoval, že Ing. Fábera má nepochybně vazbu k oběma zmíněným obcím. Dále dovodil, že hloubka vazeb k jednotlivým obcím se dá těžko poměřovat, protože však vazba k obci Ž. není zjevně nezanedbatelná, disponuje Ing. Fábera z hlediska materiálního legitimitou ucházet se zde o volitelnou funkci ve smyslu ZVZO. Protože byly splněny i formální požadavky na zisk pasivního volebního práva, nedošlo v projednávaném případě k porušení ZVZO a není proto na místě vyslovit neplatnost volby tohoto kandidáta.
4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti rozporuje materiální pouto kandidáta k obci, jako tomu činil po celou dobu řízení. Jednání kandidáta zejména považuje za typický příklad obcházení zákona, neb k přihlášení trvalého pobytu v obci došlo těsně před vyhlášením voleb zjevně účelově. Motiv nepoctivého jednání vyšel najevo i v řízení před krajským soudem. Stěžovatel spatřuje porušení ústavně zaručených práv zejména v tom, že jeho územně samosprávný celek, jehož je členem, bude spoluřídit kandidát, který neměl být podle pravidel stanovených ZVZO zvolen. Stěžovatel má právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců, kteří mu jsou v průběhu voleb předložení k posouzení na kandidátních listinách po splnění předem daných podmínek. Přístup k voleným a jiným veřejným funkcím by měl být možný za rovných podmínek, které mají být splněny zákonem předpokládaným a poctivým způsobem, což nebylo v řešeném případě dodrženo.
II. Posouzení Ústavním soudem
5. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dostupný žádný další opravný prostředek (kasační stížnost zde dle §104 odst. 1 s. ř. s. není přípustná). Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.
6. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl. Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy obecných soudů, a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93). V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka nesprávnosti napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (tzv. podústavního) práva.
8. Projednávaná věc se sice týká voleb a volebního soudnictví, uplatněný návrh stěžovatele je nicméně ústavní stížností, nikoliv opravným prostředkem určeným pro přezkum volebního výsledku podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy (§85 a násl. zákona o Ústavním soudu), který je spjat výhradně s volbou poslance či senátora. Oba zmíněné typy řízení se od sebe odlišují jak podstatou otázky přezkoumávané Ústavním soudem, tak i procesními podmínkami, jakými jsou otázky aktivní legitimace navrhovatele, vymezení okruhu účastníků řízení apod. (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2006 sp. zn. I. ÚS 768/06, N 224/43 SbNU 505 a další). Účelem ústavní stížnosti je individuální ochrana před zásahem orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod fyzických nebo právnických osob, a posláním Ústavního soudu při jejím posouzení tudíž není ochrana obecného tzv. podústavního volebního práva v objektivním smyslu; odpovídající volební chyby a delikty jsou předmětem řízení ve správním soudnictví vedeného podle §90 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 57/10 ze dne 18. 1. 2011, nebo usnesení sp. zn. Pl. ÚS 4/11 ze dne 10. 5. 2011).
9. Stěžejní námitkou, kterou stěžovatel vznáší, je otázka tvrzeného toliko formálního trvalého pobytu vedlejšího účastníka Ing. Fábery v obci Ž. Krajský soud dle názoru stěžovatele potvrdil přístup takové osoby k volené funkci zastupitele obce. Tato námitka stěžovatele však není důvodná. Krajský soud totiž především dovodil, že trvalý pobyt vedlejšího účastníka v obci není účelový a není formální, právě naopak jde o materiální občanství obce, které činí vedlejšího účastníka způsobilým požívat pasivního volebního práva v dané obci. Z dokazování, které krajský soud provedl a jež je zaznamenáno v odůvodnění napadeného usnesení, jasně vyplývá, že k obci má faktický vztah, který spočívá v tom, že zde dlouhodobě působil a zúčastňoval se pravidelně mnohých aktivit směřujících ke zvelebení obce a pozvednutí společenského života. Jeho pobyt zde se stal oficiálním sice až přihlášením k trvalému pobytu v obci (více než dva měsíce před volbami), fakticky zde vedlejší účastník ale rovněž bydlí. I podle Ústavního soudu je tak přihlášení vedlejšího účastníka k trvalému pobytu v obci nikoliv zcela účelové. V opačném případě by došlo k obcházení volebních zákonů (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/11 - avšak v dané věci, jak vyplynulo z obsáhlého dokazování, taková skutečnost nevyplynula).
10. Nešlo-li tedy o skutečně jednorázové a účelové přihlášení se k trvalému pobytu, ústavněprávní interpretace této podmínky volitelnosti podle §4 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o volbách") se přiklání k materiálnímu pojetí (viz nálezy sp. zn. Pl. ÚS 9/94, Pl. ÚS 6/11). Jde především o to, aby byl zvolen kandidát, jehož faktické pouto k obci zaručuje řádný výkon mandátu a aby do procesu volby zastupitelů obce bylo zasahováno v jen skutečně výjimečných případech, tj. při zjevných excesech vůči zákonu o volbách. K tomu Ústavní soud konstatuje, že s ohledem na význam voleb v demokratické společnosti a z něho vyplývající presumpci jejich ústavnosti a zákonnosti je ještě třeba zdůraznit, že neplatnost voleb může způsobit jen takové závažné porušení volebního zákona, které zpochybňuje výsledky voleb a které odůvodněně vyvolává pochybnost o tom, zda volby a jejich výsledky jsou projevem skutečné vůle voličů. V daném případě však takový závěr dovodit nelze.
11. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu