ECLI:CZ:US:2023:2.US.515.23.1
sp. zn. II. ÚS 515/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti JUDr. Martiny Hrbatové, advokátky, sídlem Karlov 2392/6, Prostějov, proti usnesení Krajského soudu pro mládež v Brně ze dne 6. prosince 2022 č. j. 4 Rodo 7/2022-171 a usnesení Okresního soudu pro mládež v Prostějově ze dne 27. 5. 2022 č. j. 3 Rod 13/2019-158, za účasti Krajského soudu pro mládež v Brně a Okresního soudu pro mládež v Prostějově, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo podle čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud pro mládež v Prostějově v řízení o zrušení dohledu probačního úředníka napadeným usnesením stěžovatelce jako soudem ustanovené opatrovnici nezletilého P. K. (dále jen "nezletilý") přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 4 350 Kč (ač stěžovatelka uplatnila nárok ve výši 15 064 Kč).
3. Ke stížnosti stěžovatelky Krajský soud pro mládež v Brně usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
II.
Stěžovatelčina argumentace
4. Stěžovatelka uvedeným soudům vytýká, že nezdůvodnily, proč při rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů postupovaly podle §11 odst. 2 písm. d), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a mimosmluvní odměnu snížily na polovinu. Upozorňuje, že jako opatrovnice byla předvolána k jednání, nikoliv k veřejnému zasedání, soud rozhodl rozsudkem, nikoliv usnesením, přičemž má za to, že bylo nezbytné vycházet z předvolání a průběhu řízení, a protože nešlo ani o vykonávací řízení, bylo zkrácení odměny za úkon na polovinu nezákonné.
5. Dále stěžovatelka za svévolné a spekulativní považuje posouzení dvou jí provedených úkonů jako nadbytečných. Prostudování 3 spisů podle ní nelze považovat za součást úkonu příprava a převzetí zastoupení, navíc je běžné, že opatrovník si při studiu spisu důležité písemnosti fotí a studuje je později. Jde o samostatný úkon uvedený v §11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. I když je dané řízení vedeno v režimu práva civilního, je třeba úkony posuzovat analogicky, jako by šlo o řízení v režimu práva trestního.
6. Podle stěžovatelky byla v obou případech nezbytná i porada s klientem pro posouzení, zda by případné další trvání dohledu bylo účelné a v jeho prospěch. Kvůli tomu bylo nutné se za nezletilým dostavit do dětského domova, navíc ke druhé cestě jím byla vyzvána. Samotná okolnost, že ostatní zúčastněné subjekty se připojily k návrhu na zrušení daného výchovného opatření, nebyla podle stěžovatelky zásadní, neboť je její povinností nestranně a nezávisle hájit zájmy nezletilého. Při druhé poradě stěžovatelka zjistila, že nezletilému byla uložena ochranná výchova, což oznámila soudu při jednání dne 22. 3. 2022.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, resp. jako advokátka tuto povinnost nemá. Ústavní stížnost je přípustná, jelikož stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
9. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy nesprávně stanovily za jednotlivé úkony právní služby odměnu pouze v poloviční výši, že jí za jeden úkon (prostudování spisu) odměnu nepřiznaly a také chybně posoudily (ne)účelnost dvou jí učiněných úkonů (porada a další porada s klientem). Jak předně plyne z výše uvedeného, stěžovatelka napadá ústavní stížností soudní rozhodnut, kterými měla být zkrácena o částku 10 714 Kč. S ohledem tuto skutečnost nutno danou věc kvalifikovat jako tzv. bagatelní [srov. §202 odst. 2, §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů].
10. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech přitom opakovaně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
11. Stěžovatelka netvrdí, že by napadenými rozhodnutími byla z nějakého důvodu zásadním způsobem dotčena na své majetkové pozici (tzv. kvantitativní hledisko) ani že by v posuzované věci bylo třeba vyřešit nějakou významnou ústavněprávní otázku (tzv. kvalitativní hledisko). Po Ústavním soudu ve skutečnosti požaduje, aby se zabýval tím, zda ve smyslu §11 odst. 3 advokátního tarifu je povahou a účelem nejbližší úkonům provedeným stěžovatelkou úkon uvedený v §11 odst. 2 písm. d) anebo některý z úkonů uvedených v §11 odst. 1 téhož předpisu a zda prostudování spisu je v tomto případě samostatně honorovaným úkonem podle §11 odst. 1 písm. f) téhož předpisu či nikoliv. To vše však je otázkou intepretace a aplikace podústavního práva, jejíž řešení náleží soudům obecným. Stejně tak Ústavní soud se necítí oprávněn zkoumat, zda ten který úkon právní služby v konkrétní věci lze považovat za účelný či nadbytečný. V této souvislosti připomíná, že případná věcná nesprávnost (nezákonnost) rozhodnutí orgánu veřejné moci není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu, a tudíž námitky na ní postavené nemohou opodstatněnost ústavní stížnosti založit; důvodem zásahu Ústavního soudu může být až, je-li příslušné rozhodování zatíženo prvkem libovůle (či dokonce svévole), což lze vyvozovat např. z tzv. nepřezkoumatelnosti vydaných rozhodnutí, anebo jde-li o proces intepretace a aplikace podústavního práva, z přítomnosti vad specifikovaných v nálezu ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471) a dalších. Pochybení takové povahy ale zjištěno nebylo, neboť z napadených rozhodnutí je patrno, z jakých důvodů obecné soudy odměnu a náhradu hotových výdajů stanovily ve stěžovatelkou napadené výši, a ani z věcného hlediska nelze soudní závěry označit za očividně nepřiměřené (tzv. extrémní).
12. S ohledem na tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu