ECLI:CZ:US:2023:2.US.568.23.1
sp. zn. II. ÚS 568/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti JUDr. Jiřího Všetečky, advokáta, sídlem Orlická 163/18, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. ledna 2023 č. j. 12 To 10/2023-1057 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. prosince 2022 č. j. 2 T 45/2021-1036, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 26 odst. 1 a 3 a čl. 28 Listiny základních práv a svobod (a že jimi bylo zasaženo do práva obviněného podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresní soud v Hradci Králové podle §151 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), přiznal stěžovateli jako obhájci odsouzeného A. D. odměnu ve výši 7 200 Kč, (paušální) náhradu hotových výdajů ve výši 1 800 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 2 200 Kč a náhradu cestovného 3 112,80 Kč a dále zamítl stěžovatelův návrh na přiznání odměny ve výši 1 800 Kč a (paušální) náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč. Jde-li o zamítavý výrok, uvedený soud dospěl k závěru, že stěžovateli nenáleží odměna a související paušální náhrada za poradu s klientem ve věznici dne 24. 9. 2021, 8. 10. 2021 a 29. 10. 2021, neboť šlo o další poradu s klientem, která nepřesáhla jednu hodinu, takže nebyla splněna podmínka §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
3. Proti tomuto usnesení brojil stěžovatel stížností, tu však Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. K tomu uvedl, že porady obhájce s klientem nedosahující délky jedné hodiny nelze považovat za samostatné úkony právní služby ve smyslu §11 advokátního tarifu, ale za součást vedení obhajoby, a v této souvislosti odmítl stěžovatelovy úvahy o významu těchto porad pro obhajobu ve srovnání s jinými úkony jako irelevantní s tím, že nejsou dány podmínky, aby tyto úkony byly honorovány stejně jako účast na jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí v poloviční výši [§11 odst. 2 písm. f), odst. 3 advokátního tarifu], jak stěžovatel požadoval.
II.
Stěžovatelova argumentace
4. Stěžovatel tvrdí, že jednání nutná pro řádný výkon obhajoby, která nedosahují jedné hodiny, mohou být posouzena podle §11 odst. 3 ve spojení s odst. 2 písm. f) per analogiam advokátního tarifu, neboť nejbližším úkonem, který nepřesahuje jednu hodinu, je účast na jednání, na kterém dojde jen k vyhlášení rozhodnutí. Podle stěžovatelova názoru bylo uplatnění "půlúkonu" zcela namístě, neboť i za úkony, jako je účast na jednání, kde se vyhlašuje rozhodnutí, nebo výzva k plnění, či za úkony uvedené v §11 odst. 2 advokátního tarifu, které jsou méně náročné na výkon obhajoby, je přiznávána poloviční sazba. V posuzované věci soudy vycházely z nepodloženého předpokladu jednoduchosti porady s klientem nepřesahující jednu hodinu a nijak nereflektovaly, že obsah tohoto úkonu se blížil plnému úkonu právní služby podle §11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, a nepřiznaly mu ani "půlúkon" této právní služby.
5. Stěžovatel má za to, že tímto výkladem dochází k degradaci práce ustanovených advokátů bez jakéhokoliv rozumného opodstatnění, a jeho ustálení by mohlo vést k nežádoucímu efektu, kdy by si obhájci hlídali délku porady s klientem nad jednu hodinu, aby si mohli účtovat "plný" úkon právní služby. Podle stěžovatele by bylo rozumnější ocenit přístup advokáta, resp. obhájce, který účelově poradu neprotahuje a účtuje si jen "půlúkon" právní služby.
6. S poukazem na nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 26/19 (N 37/99 SbNU 11; 176/2020 Sb.) a ze dne 22. 10. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 19/13 (N 178/71 SbNU 105; 396/2013 Sb.) stěžovatel tvrdí, že bylo zasaženo do jeho základního práva na spravedlivou odměnu, když nebyla reflektována účelnost provedených úkonů, nýbrž paušální časové hledisko, a když mu nebyly pokryty náklady, které mu v souvislosti s poskytnutím právní služby vznikly (a jež představují čas strávený s klientem). Dále má stěžovatel za to, že přiznaná odměna za účelně vykonanou obhajobu (v nulové výši) je extrémně nepřiměřená, a tudíž v rozporu s čl. 26 odst. 3 Listiny, přičemž se odvolává na nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016 sp. zn. I. ÚS 848/16 (N 174/82 SbNU 693) a ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 4/19 (N 163/96 SbNU 88; 302/2019 Sb.)].
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, jelikož stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
9. Stěžovatel tvrdí, že mu vznikl nárok za odměnu za prokazatelně a účelně provedené úkony spočívající v poradách s klientem, byť tyto nepřesahovaly jednu hodinu, a to podle §11 odst. 3 ve spojení s odst. 2 písm. f) per analogiam advokátního tarifu, přičemž vytýká obecným soudům, že uvedený předpis vadně interpretovaly a aplikovaly, v důsledku čehož došlo i k porušení ústavnosti.
10. Jak ale plyne z výše uvedeného, stěžovatel napadá ústavní stížností soudní rozhodnutím, kterými byl zkrácen o částku 2 400 Kč. S ohledem tuto skutečnost nutno danou věc kvalifikovat jako tzv. bagatelní [srov. §202 odst. 2, §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech přitom opakovaně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
11. Stěžovatel netvrdí, že by napadenými rozhodnutími byl z nějakého důvodu zásadním způsobem dotčen na své majetkové pozici (tzv. kvantitativní hledisko) ani že by v posuzované věci bylo třeba vyřešit nějakou významnou ústavněprávní otázku (tzv. kvalitativní hledisko). Po Ústavním soudu pouze požaduje, aby se znovu zabýval tím, zda je správný výklad obecných soudů, který vychází z §11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, podle kterého má obhájce v případě další porady s klientem právo na odměnu, (jen) když tato porada přesáhne jednu hodinu, anebo jeho interpretace, která se opírá o §11 odst. 3 téhož předpisu a podle níž obhájci takové právo vznikne, i když uvedená podmínka není splněna (to však jen v poloviční výši). Stěžovatel nepochybně vychází z toho, že vykoná-li obhájce (prokazatelně a účelně) nějaký úkon právní služby, který není v advokátním tarifu uveden, náleží mu za něj vždy odměna, jejíž výše se pak stanoví per analogiam.
12. Podstatou ústavní stížnosti tak je polemika s výkladem a použitím podústavního práva, která ovšem opodstatněnost ústavní stížnosti není s to založit ani v těch případech, kdy o tzv. bagatelní věc nejde, neboť věcná nesprávnost (nezákonnost) rozhodnutí orgánu veřejné moci není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu; důvodem zásahu Ústavního soudu může být až, je-li daný "proces" zatížen prvkem libovůle či dokonce svévole [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)], což platí tím spíše v tzv. bagatelních věcech.
13. Pochybení takové povahy zjištěno nebylo. Krajský soud stěžovateli v napadeném usnesení dostatečně vysvětlil, proč mu za předmětné úkony odměna nepřísluší. Na daném závěru, vycházejícím z toho, že nešlo o samostatné úkony, ale o součást vedení obhajoby, a postaveném na argumentu a contrario, Ústavní soud nic ústavně nekonformního neshledal, a to ani s přihlédnutím k výše zmíněné judikatuře, neboť v ní se k otázce zde obecnými soudy řešené nevyjadřoval.
14. S ohledem na tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2023
Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu