ECLI:CZ:US:2023:2.US.584.23.1
sp. zn. II. ÚS 584/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Simony Kůrkové, právně zastoupené JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou, sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 652/2022-1408 ze dne 21. 11. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 2. 3. 2023 doručena ústavní stížnost směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 652/2022-1408 ze dne 21. 11. 2022, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 24 Co 172/2017-1315 ze dne 30. 3. 2021, a současně byla věc jmenovanému soudu vrácena k dalšímu řízení.
Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcným posouzením napadeného rozhodnutí, byl povinen zkoumat, zda jsou splněny formální předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro meritorní rozhodnutí o ústavní stížnosti.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Citované ustanovení je vyjádřením zásady subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná, tedy pokud byly vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky obrany (mimo zákonem výslovně stanovené výjimky). Podmínkou projednání ústavní stížnosti je mimo jiné předpoklad pravomocně skončeného předchozího řízení, což v daném případě splněno není.
V petitu ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušit rozsudek Nejvyššího soudu, kterým bylo v celém rozsahu zrušeno rozhodnutí krajského soudu, a věc mu byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Předmětné řízení tedy vzhledem ke zrušujícímu výroku rozsudku nadále probíhá, a stěžovatelka má právo využít všechny možnosti soudní ochrany, a to včetně podání mimořádného opravného prostředku proti novému rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové.
Ústavní stížnost proti zrušujícímu výroku rozsudku Nejvyššího soudu je proto podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, tj. předčasná (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 3794/14, ze dne 3. 2. 2009 sp. zn. IV. ÚS 90/09, ze dne 16. 1. 2023 sp. zn. II. ÚS 94/23 aj., všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Důvody pro použití §75 odst. 2 tohoto právního předpisu Ústavní soud neshledal.
Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj