ECLI:CZ:US:2023:3.US.1119.23.1
sp. zn. III. ÚS 1119/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. S., t. č. ve Věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava, P. O. BOX 115, Opava, zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 12. 2022 č. j. 27 Nt 212/2022-50 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2023 č. j. 1 To 12/2023-65, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jejího práva podle čl. 31 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a z přiložených listin, stěžovatelka podala k okresnímu soudu návrh na změnu formy ochranného léčení psychiatrického a sexuologického z ústavní na ambulantní. Návrh odůvodnila tím, že v současné době není možné realizovat ochranné léčení psychiatrické a sexuologické ve formě ústavní během výkonu trestu, avšak forma ambulantní je realizovatelná. Okresní soud návrh stěžovatelky zamítl, krajský soud jeho rozhodnutí potvrdil.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že jestliže je uloženo ochranné léčení, které plní jak funkci zdravotní péče ve vztahu k odsouzenému, tak i funkci ochrany společnosti, je nutné, aby probíhalo již ve výkonu trestu odnětí svobody, pokud nebylo možno uskutečnit léčení před nástupem výkonu trestu odnětí svobody, což v tomto případě v úvahu nepřicházelo. Realizace ochranného léčení až po výkonu trestu odnětí svobody, tedy u odsouzené po třiceti letech výkonu trestu, je absurdní.
4. Ve své rozhodovací praxi dává Ústavní soud setrvale najevo, že ochrana právům - v oblasti trestního soudnictví vymezená jeho účelem, tj. požadavkem náležitého zjištění trestných činů a podle zákona spravedlivého potrestání jejich pachatelů - je ústavně svěřena obecným soudům, jimž je současně uloženo, aby při výkonu spravedlnosti postupovaly zákonem stanoveným způsobem. Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů o vině pachatele trestného činu a o uloženém trestu z hlediska jejich zákonnosti či dokonce správnosti, ani v tomto směru nepřehodnocuje důkazy obecnými soudy provedené. Je nicméně oprávněn posoudit, zda postup soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda nebyly takovým vybočením porušeny stěžovatelovy základní práva a svobody. Ústavní soud přistupuje ke zrušení soudního rozhodnutí obvykle za situace extrémního nesouladu mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů soud učinil, a právními závěry soudu, jinými slovy, svědčí-li jeho rozhodnutí o možné libovůli [srov. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)].
5. Právo na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny je třeba v souladu s dalšími mezinárodními instrumenty (čl. 12 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, čl. 11 Evropské sociální charty aj.) chápat jako právo moci aktivně, resp. intenzivně chránit své zdraví. Proto je také možné se tohoto práva domáhat jen v mezích zákonů, které je provádějí (čl. 41 odst. 1 Listiny), resp. v souladu s možnostmi státu takovouto ochranu konkrétními zdravotnickými prostředky a opatřeními zajistit (nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009 sp. zn. II. ÚS 2379/08).
6. Pokud bylo ochranné léčení uloženo vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody a ve věznici jsou k výkonu takového léčení podmínky, může předseda senátu nařídit, aby ochranné léčení bylo vykonáváno během výkonu trestu odnětí svobody (viz §351 trestního řádu). Jestliže nelze ochranné léčení vykonat po nástupu výkonu trestu ve věznici, vykoná se ústavní ochranné léčení ve zdravotnickém zařízení před nástupem výkonu odnětí svobody (což zde nebylo možné), jinak se vykoná ve zdravotnickém zařízení po výkonu nebo jiném ukončení trestu odnětí svobody (viz §99 odst. 4 trestního zákonu). V daném případě bylo soudy najisto zjištěno, že realizace ústavní psychiatrické a sexuologické léčby není v současné době ve vězeňských zařízeních pro ženy z technických důvodů možná. Pokud není možná realizace ochranného léčení ústavní formou během výkonu trestu ve věznici, je v souladu s relevantními právními předpisy výkon ústavního ochranného léčení až po výkonu nebo jiném ukončení trestu odnětí svobody.
7. V zamítnutí stěžovatelčina návrhu na změnu ochranného léčení z ústavní formy na ambulantní nelze spatřovat porušování čl. 31 Listiny, neboť z dostupných zpráv z průběhu výkonu trestu, jakož i z jejího vlastního vyjádření před okresním soudem, vyplývá, že jí je v průběhu výkonu trestu poskytována Vězeňskou službou ČR standardní zdravotní péče v plném rozsahu jak v ambulanci praktického lékaře, tak v ambulancích odborných lékařů, včetně psychiatra.
8. Ústavní soud je toho názoru, že ústavní stížností napadená rozhodnutí okresního i krajského soudu jsou podrobně odůvodněna, soudy v něm přezkoumatelným způsobem vysvětlily své závěry po provedení dokazování v dostatečném rozsahu a z ústavněprávního hlediska jim tak není čeho vytknout.
9. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu