ECLI:CZ:US:2023:3.US.1304.23.1
sp. zn. III. ÚS 1304/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti S. J., zastoupené Mgr. Jakubem Gromanem, advokátem, sídlem Žampachova 1729/12, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2023 č. j. 25 Cdo 461/2023-802, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. ledna 2023 č. j. 70 Co 232/2022-791, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 21. listopadu 2022 č. j. 112 C 63/2014-785, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2022 č. j. 70 Co 138/2022-774, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 27. června 2022 č. j. 112 C 63/2014-762, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. května 2022 č. j. 70 Co 74/2022-758 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. dubna 2022 č. j. 112 C 63/2014-744, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Pohřební a hřbitovní služby města Brna, a. s., sídlem Koliště 1909/7, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a průběh soudního řízení
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelka (žalobkyně) se po vedlejší účastnici řízení (žalované) domáhala omluvy a zaplacení částky celkem ve výši 2 790 000 Kč z titulu postmortální ochrany syna, bolestného, ochrany osobnosti, ztížení společenského uplatnění a ztráty na výdělku.
3. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 10. 2. 2021 č. j. 112 C 63/2014-592 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 6. 10. 2021 č. j. 70 Co 73/2021-665 bylo částečně vyhověno žalobě stěžovatelky a vedlejší účastnici řízení byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 150 000 Kč z titulu ochrany osobnosti. Ve zbytku byla žaloba stěžovatelky zamítnuta.
4. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, přičemž požádala o přiznání osvobození od placení soudních poplatků z dovolání.
5. Městský soud usnesením ze dne 1. 4. 2022 č. j. 112 C 63/2014-744 stěžovatelce osvobození od placení soudních poplatků z dovolání nepřiznal. K odvolání stěžovatelky krajský soud usnesením ze dne 16. 5. 2022 č. j. 70 Co 74/2022-758 usnesení městského soudu potvrdil. Vycházeje z dřívějšího usnesení městského soudu ze dne 24. 11. 2021 č. j. 112 C 63/2014-691 ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 10. 1. 2022 č. j. 70 Co 1/2022-713, v nichž oba soudy dospěly k závěru, že u stěžovatelky nejsou dány důvody pro ustanovení zástupce, neboť nedoložila své majetkové poměry, krajský soud ve shodě s městským soudem dovodil, že i přes určité doplnění podkladů ze strany stěžovatelky její osobní a majetkové poměry stejně aktuálně věrohodně neodůvodňují osvobození od placení soudních poplatků. Poukázal na to, že stěžovatelce byla výše uvedeným rozsudkem krajského soudu pravomocně přiznána částka 150 000 Kč, přičemž tato částka již byla vedlejší účastnicí řízení uhrazena. Pokud stěžovatelka tvrdila, že tyto prostředky použila jinak (na úhradu dluhů) nebylo možno než dovodit, že nemožnost zaplatit soudní poplatek z dovolání vznikla z viny stěžovatelky.
6. Městský soud následně usnesením ze dne 27. 6. 2022 č. j. 112 C 63/2014-762 dovolací řízení proti rozsudku krajského soudu zastavil pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání. K odvolání stěžovatelky krajský soud usnesením ze dne 10. 8. 2022 č. j. 70 Co 138/2022-774 usnesení městského soudu o zastavení dovolacího řízení potvrdil. Krajský soud uvedl, že není na místě postup podle §9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který zohledňuje situaci, kdy poplatník je ochoten a schopen poplatek uhradit, ale zabránila mu v tom jiná událost, nikoli však situaci, kdy účastník tvrdí, že není schopen poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů a o jeho žádosti o osvobození podle §138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že osvobození nebylo přiznáno.
7. Proti posledně jmenovanému usnesení krajského soudu podala stěžovatelka dovolání a opět požádala o osvobození soud placení soudního poplatku z dovolání. Městský soud usnesením ze dne 21. 11. 2022 č. j. 112 C 63/2014-785 osvobození od soudních poplatků stěžovatelce nepřiznal. Následně krajský soud usnesením ze dne 9. 1. 2023 č. j. 70 Co 232/2022-791 usnesení městského soudu potvrdil.
8. Dovolání stěžovatelky proti potvrzujícímu usnesení krajského soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 2. 2023 č. j. 25 Cdo 461/2023-802 odmítl, neboť usnesení krajského soudu bylo v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. K tomu doplnil, že pokud krajský soud potvrdil usnesení, kterým městský soud zastavil dovolací řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (neboť stěžovatelce nebylo pravomocně přiznáno osvobození od soudních poplatků za dovolání a stěžovatelka poté ani přes opakovanou výzvu a poučení o následcích nezaplacení soudní poplatek za dovolání neuhradila), nebylo možno mu cokoliv vytýkat, jestliže stěžovatelka netvrdila změnu majetkových poměrů v době od negativního rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší soud zdůraznil, že pokud se u účastníka (žadatele) nezmění poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, nemůže pak účastník důvodně uplatnit ani obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro osvobození od soudních poplatků splňuje.
II.
Argumentace stěžovatelky
9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svého shora uvedeného ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Obecným soudům vytýká, že nesprávně aplikovaly právní normy, v důsledku čehož se jejich právní závěry dostaly do extrémního nesouladu se skutkovými zjištěními. Stěžovatelce bylo odepřeno právo na osvobození od placení soudních poplatků, přestože majetkové poměry stěžovatelky podle jejího názoru osvobození odůvodňovaly. Soudy přehlížely skutečnosti týkající se jejích majetkových poměrů a skutečnosti obsažené ve spise interpretovaly výlučně v neprospěch stěžovatelky. Jejich rozhodnutí vycházejí z vyfabulovaných, nepravdivých a dokonce lživých skutečností týkajících se její majetkové situace.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
12. Stěžovatelka brojí proti rozhodnutím, jimiž jí nebylo přiznáno osvobození od placení soudních poplatků, v důsledku čehož došlo k zastavení dovolacího řízení proti rozsudku krajského soudu. Ústavní soud v této souvislosti předesílá, že problematika a posouzení naplnění předpokladů osvobození od soudních poplatků (§138 odst. 1 o. s. ř.) a rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) jsou předmětem běžného zákona, jehož výklad a použití jsou výlučně svěřeny obecným soudům. Ústavní soud rovněž uvádí, že mu nepřísluší přezkoumávat majetkové poměry účastníků a naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, neboť by šlo o nepřípustnou ingerenci do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých soudů. V nyní posuzované věci se tak Ústavní soud mohl zabývat pouze ústavností postupu a rozhodování o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a o zastavení řízení.
13. Městský soud a krajský soud svá rozhodnutí odůvodnily tím, že osobní a majetkové poměry stěžovatelky věrohodně neodůvodňují její osvobození, když nelze uvažovat o změně majetkových poměrů oproti dřívějším rozhodnutím. Takový závěr je v souladu s existující judikaturní praxí [např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. I. ÚS 1439/09 (N 10/56 SbNU 99), usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2010 sp. zn. IV. ÚS 766/10 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011 sp. zn. 25 Cdo 803/2011], podle níž platí, že u opakované žádosti lze o osvobození od soudních poplatků rozhodnout pouze tehdy, došlo-li u žadatele ke změně poměrů.
14. Z odůvodnění napadených usnesení městského soudu, krajského soudu i Nejvyššího soudu je zřejmé, že při rozhodování postupovaly ve smyslu judikaturních závěrů a řádně se soustředily právě na zjištění, zda stěžovatelka uplatňuje nové skutečnosti, které by změnu poměrů zakládaly, přičemž, byť odlišně od přesvědčení stěžovatelky, dospěly k závěru, že změna poměrů dána není. Dalšími argumenty stěžovatelky spočívajícími v nesouhlasu s hodnocením předložených podkladů (např. tvrzení, že jde o vyfabulované a nepravdivé skutečnosti) se Ústavní soud nemohl zabývat, neboť jsou skutkové a nikoliv ústavněprávní povahy.
15. Ústavní soud uzavírá, že jakkoliv lze přitakat stěžovatelce, že esenciální součástí práva jednotlivce na soudní ochranu je právo na přístup k soudu, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny, i toto právo podléhá některým omezením, jež jsou vtělena do procesních předpisů v zájmu efektivity řízení, přičemž k zásadně přípustným omezením patří též povinnost účastníka zaplatit soudní poplatek.
16. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu