ECLI:CZ:US:2023:3.US.1607.23.1
sp. zn. III. ÚS 1607/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného Mgr. Martinem Ludvíkem, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 168, Rožnov pod Radhoštěm, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2023, č. j. 13 Co 336/2022-297, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Z. K. a nezletilé Z. M., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 26. 7. 2022, č. j. 52 Nc 4733/2022-72, svěřil nezletilou vedlejší účastnici (dále jen "nezletilá") do střídavé péče rodičů (stěžovatele a první vedlejší účastnice, dále též jen "matky") v týdenním intervalu s tím, že k předání bude docházet vždy v neděli v 18:00 hodin v místě bydliště předávajícího rodiče (I. a II. výrok), stěžovateli stanovil výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně a matce ve výši 500 Kč měsíčně (III. a IV. výrok) a zamítl matčin návrh, aby soud udělil souhlas za stěžovatele s umístěním bydliště nezletilé na tam uvedenou adresu (V. výrok). Okresní soud zároveň vydal do doby právní moci rozsudku předběžné opatření, kterým upravil styk stěžovatele s nezletilou vždy každé úterý a čtvrtek od 16:00 hodin do 19:00 hodin a každý sudý víkend od soboty od 9:00 hodin do neděle do 18:00 hodin (VI. výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (VII. výrok).
2. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu k odvolání matky změnil (kromě VI. výroku, o němž krajský soud rozhodl usnesením ze dne 16. 1. 2023, č. j. 13 Co 336/2022-191) tak, že nezletilou svěřil do střídavé péče rodičů, a to v každém sudém týdnu do péče stěžovatele, v každém lichém týdnu do péče matky s tím, že rodiče si jsou povinni nezletilou předávat vždy v neděli v 15:00 hodin v místě bydliště předávajícího rodiče. Krajský soud dále uložil stěžovateli přispívat na výživné pro nezletilou částkou 2 500 Kč měsíčně, matce částkou 1 300 Kč měsíčně a určil, že bydliště obou rodičů je bydlištěm nezletilé (I. výrok). O nákladech řízení před soudy obou stupňů krajský soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (II. výrok).
3. Krajský soud ve shodě s okresním soudem uzavřel, že střídavá péče je pro nezletilou nejvhodnější formou péče, v řízení nezjistil nic, co by jí bránilo. Nezletilá je na oba rodiče zvyklá, neboť do dvou let jejího věku žili všichni ve společné domácnosti. Po rozchodu rodičů byla nezletilá se stěžovatelem v pravidelném kontaktu včetně přespávání a i ze znaleckého posudku vyplynulo, že má pozitivní citovou vazbu k oběma rodičům a cítí se u nich v bezpečí. Soud měl rovněž za to, že vzdálenost aktuálních bydlišť rodičů není střídavé péči na překážku; nezletilá dosavadní střídání v péči včetně cestování zvládala bez problémů a je na něho zvyklá. Matce krajský soud vytkl některé kroky, které učinila ve snaze upozadit stěžovatele v jeho rodičovské roli; přesto však dospěl k závěru, že ani tyto skutečnosti nebránily střídavé péči. Při rozhodování o výživném krajský soud vycházel z průměrného výdělku rodičů, zohlednil stěžovatelovu druhou vyživovací povinnost, potřeby nezletilé, které hodnotil jako běžné, a přihlédl též ke zvýšeným nákladům rodičů na přepravu nezletilé. Závěrem konstatoval, že již samotným rozhodnutím o svěření dítěte do střídavé péče soud vyslovuje souhlas s tím, že dítě bude bydlet u každého z rodičů. Rozhodnutí o péči přitom pečujícímu rodiči neukládá povinnost zdržovat se na místě, ve kterém žije v době rozhodování; v životě mohou nastat situace, v nichž změna bydliště není důsledkem svévolného rozhodnutí pečujícího rodiče, nýbrž je k ní nucen různými okolnostmi. O takový případ sice v posuzované věci nešlo, neboť matka se rozhodla vrátit na Slovensko s tím, že tam má zázemí rodičů, ačkoliv v R. vlastní byt a řadu let zde žila; přesto ji však nelze nutit, aby setrvala v dosavadním bydlišti. Krajský soud rozhodl v souladu se závěrem, že střídavá péče je v nejlepším zájmu nezletilé, i o jejím bydlišti, které je dáno bydlištěm každého z rodičů.
4. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozsudků obou soudů s tvrzením, že soudy porušily jeho ústavně zaručená práva podle čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), stejně jako práva nezletilé podle čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel namítá, že krajský soud řádně neodůvodnil rozhodnutí o určení bydliště nezletilé. Přesto, že dospěl k závěru o snížených rodičovských schopnostech matky, svěřil nezletilou do střídavé péče s tím, že bydlištěm nezletilé budou bydliště obou rodičů. Uvedené vyústilo v to, že matka bez vědomí a souhlasu stěžovatele zrušila nezletilé zdravotní pojištění v České republice a přihlásila ji ke zdravotnímu pojištění na Slovensku a stěžovateli bránila v přihlášení nezletilé k docházce do předškolního zařízení v místě jeho bydliště, ačkoliv sama nezletilou přihlásila do předškolního zařízení na Slovensku. Krajský soud rozhodl o této záležitosti, která je pro dítě významná, bez náležitého odůvodnění, konstatoval pouze, že je taková úprava v zájmu nezletilé. Rozhodnutí o místě bydliště má však zcela zásadní vliv na to, jakou povinnou školní docházku a v jakém místě nezletilá (nyní ve věku čtyř let) v budoucnu nastoupí. Podle stěžovatele se měl krajský soud vyjádřit k budoucím změnám poměrů u nezletilé, zejména k tomu, jak bude vybrána základní škola. Krajský soud napadeným rozhodnutím, resp. jeho částí týkající se určení místa bydliště nezletilé, založil též zjevnou právní nejistotu v otázce místní příslušnosti soudu, který by měl případně rozhodovat o budoucích záležitostech týkajících se péče o nezletilou, a to právě s ohledem na "střídavé" bydliště nezletilé u obou rodičů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
7. Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá též konstatování porušení ústavně zaručených práv nezletilé. V řízení, kdy proti sobě stojí zájmy rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti, je nezbytné, aby měl nezletilý opatrovníka, a aby byl zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) však nebylo nutno rozhodovat o zastoupení nezletilé.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud přistupuje k možnosti přehodnocování závěrů obecných soudů v rodinných věcech zdrženlivě. To plyne již ze skutečnosti, že ve věcech upravených v části druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není - s jistými výjimkami - proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu se tak velmi zužuje, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení, zda nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak popíralo právo účastníka řízení na soudní ochranu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2468/14).
9. Přesto, že stěžovatel v petitu ústavní stížnosti navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu v celém rozsahu, z uplatněných námitek je zřejmé, že skutečně napadá pouze část I. výroku rozsudku, kterou bylo rozhodnuto o určení místa bydliště nezletilé. Ústavní soud se proto zaměřil především na tuto část napadeného rozhodnutí.
10. Krajský soud odůvodnil svůj závěr, podle něhož bydlištěm nezletilé bude bydliště obou rodičů, tím, že tato úprava odpovídá rozhodnutí o péči. Byla-li nezletilá svěřena do střídavé péče rodičů, byl tím fakticky nastolen stav, že nezletilá bude žít rovnocenně v místě bydliště každého z rodičů. Úvahy krajského soudu se Ústavnímu soudu jeví jako logické a rozumné, nelze je v žádném případě označit za natolik extrémní a svévolné, aby mohly - s ohledem na výše nastíněné meze přezkumu - odůvodnit kasační zásah Ústavního soudu.
11. Dovozuje-li stěžovatel z rozhodnutí o určení místa bydliště nezletilé významné důsledky pro budoucí rozhodování o výběru školského zařízení, v němž nezletilá nastoupí povinnou školní docházku, je nutno ho upozornit, že nesprávně směšuje pojem bydliště s pojmem trvalý pobyt. Bydliště, kterým se rozumí místo, kde se člověk zdržuje s úmyslem trvale tam žít (§80 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), zásadně nemá vliv na výběr základní školy, resp. na přijetí dítěte do té které školy, neboť pro tzv. spádovost školy je zásadním pouze místo trvalého pobytu dítěte [§36 odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)], které však nebylo předmětem řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí. Rozhodnutí soudu o určení místa bydliště dítěte samo o sobě nepředurčuje, v jakém místě dítě nastoupí povinnou školní docházku.
12. Opodstatněnou není ani námitka údajné právní nejistoty ohledně místní příslušnosti soudu v budoucích řízeních týkajících se nezletilé, kterou měl krajský soud založit rozhodnutím o určení místa jejího bydliště. Pravidla určování místní příslušnosti soudu v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé jsou zakotvena v příslušných ustanoveních zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních. Základem pro určení místní příslušnosti soudu je zásada perpetuatio fori (§11 odst. 1 občanského soudního řádu), podle které je místně příslušným soudem pro vedení řízení o úpravě poměrů nezletilého soud, který o jeho poměrech rozhodoval naposledy. Současně zákon pamatuje i na situaci, kdy má fyzická osoba bydliště na více místech (§85 odst. 1 ve spojení s §11 odst. 2 občanského soudního řádu), stejně jako na situaci, kdy se místo bydliště nezletilého v průběhu řízení změní (§4 a §5 zákona o zvláštních řízeních soudních). Nelze proto přijmout stěžovatelovu tezi, že určením místa bydliště nezletilé byla ve věci do budoucna založena právní nejistota, neboť pravidla pro určování místní příslušnosti soudu jsou jasná a předvídatelná. Jejich výklad, stejně jako určení místně příslušného soudu k řízení v konkrétní věci, je v prvé řadě úkolem obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší, aby je v této činnosti nahrazoval.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu