ECLI:CZ:US:2023:3.US.1914.23.1
sp. zn. III. ÚS 1914/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky L. L. J., zastoupené Mgr. Robertem Pešou, advokátem, sídlem Příkop 843/4, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2023 č. j. 4 Tdo 395/2023-854, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. listopadu 2022 č. j. 4 To 241/2022-801 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. července 2022 č. j. 17 T 1/2022-751, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství ve Znojmě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1, čl. 36 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě (dále jen "okresní soud") byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník") a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Dále jí byly podle §82 odst. 3 tr. zákoníku s přihlédnutím k §48 odst. 4 téhož zákona uloženy přiměřené povinnosti spočívající v tom, aby ve zkušební době podle svých sil zaplatila škodu a aby se zdržela neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů Š. J. J. a L. D. Dále jí byl uložen podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 a 2 tr. zákoníku peněžitý trest v celkové výši 25 000 Kč a podle §70 odst. 2 písm. a) téhož zákona trest propadnutí věcí, vyjmenovaných ve výroku o trestu. Současně byla podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") zavázána k náhradě škody poškozenému L. D. ve výši 21 175 Kč.
3. Odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
4. Proti rozhodnutí krajského soudu podala stěžovatelka dovolání opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu, které Nejvyšší soud dalším napadeným usnesením podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka namítá, že soudy rozhodly na základě důkazů, získaných při domovní prohlídce provedené podle příkazu okresního soudu ze dne 31. 3. 2020, který nesplňuje zákonné náležitosti a je neodůvodněný a nepřezkoumatelný, přičemž cituje z nálezové judikatury Ústavního soudu vztahující se k uvedené problematice.
6. Stěžovatelka se dále vyjadřuje k odbornému posudku z oboru kriminalistiky, odvětví zkoumání ručního písma, ze dne 23. 1. 2020 a tvrdí, že jeho zpracovatel vybočil ze své odbornosti, takže skutečnosti jím zjištěné je nutno považovat na procesně nepoužitelný důkaz.
7. Dále stěžovatelka brojí proti závěru o naplnění objektivní stránky zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 tr. zákoníku, konkrétně znaku "použije jako pravý nebo platný", přičemž tvrdí, že ani v jednom případě nebyla směnka jako cenný papír předána, předložena či jinak použita ve vztahu k poškozeným či soudu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
10. Ve své rozhodovací praxi dává Ústavní soud setrvale najevo, že ochrana právům - v oblasti trestního soudnictví vymezená jeho účelem, tj. požadavkem náležitého zjištění trestných činů a podle zákona spravedlivého potrestání jejich pachatelů - je ústavně svěřena obecným soudům, jimž je současně uloženo, aby při výkonu spravedlnosti postupovaly zákonem stanoveným způsobem. Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů o vině pachatele trestného činu a o uloženém trestu z hlediska jejich zákonnosti či dokonce správnosti, ani v tomto směru nepřehodnocuje důkazy obecnými soudy provedené. Je nicméně oprávněn posoudit, zda postup soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda nebyly takovým vybočením porušeny stěžovatelovy základní práva a svobody. Ústavní soud přistupuje ke zrušení soudního rozhodnutí obvykle za situace extrémního nesouladu mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů soud učinil, a právními závěry soudu, jinými slovy, svědčí-li jeho rozhodnutí o možné libovůli [srov. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)].
11. Podstata ústavní stížnosti spočívá v odmítnutí skutkových zjištění rozhodných pro závěr o vině stěžovatelky s poukazem na procesně nepoužitelné důkazy. Jde v zásadě o totožné námitky, jimiž se z podnětu stěžovatelkou podaných opravných prostředků zabývaly krajský soud a v rámci svých kompetencí i Nejvyšší soud, shledávajíce je nedůvodnými či neopodstatněnými. Stěžovatelka navzdory tomu setrvává v přesvědčení o věcné nesprávnosti vydaných rozhodnutí, jež se stížnostní argumentací snaží zvrátit ve svůj prospěch, čímž ovšem staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu, jak již dal shora najevo, nepřísluší.
12. Především lze akceptovat závěry okresního soudu i soudu krajského, k nimž soudy dospěly podrobným rozborem napadeného příkazu k domovní prohlídce, že v daném případě byl dne 31. 3. 2020 pod sp. zn. 3 Nt 13002/2020 vydán příkaz, který netrpí vadami opodstatňujícími námitky stěžovatelky o nezákonnosti nařízení domovní prohlídky. Stejnou námitku ostatně řešil i Nejvyšší soud, který ve shodě se soudy nižších instancí shledal, že v příkazu je řádně specifikováno, kde má být domovní prohlídka provedena, kdo ji má provést a na základě jakých skutečností bylo k vydání příkazu přikročeno; z jeho odůvodnění se podává důvodnost podezření, že v daném bytě obývaném stěžovatelkou se nachází věci důležité pro trestní řízení a vyjmenované v příkazu, významné z hlediska prověřované trestné činnosti a nechybí v něm ani odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti tohoto úkonu ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu. Jak přiléhavě konstatoval krajský soud, domovní prohlídka u stěžovatelky mohla vyvrátit podezření, že se stěžovatelka daného skutku dopustila, nebo je potvrdit, což se také stalo, neboť na základě jejích výsledků bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatelky. Vzhledem k tomu, že příkaz k domovní prohlídce splňuje zákonné náležitosti i požadavky vytyčené Ústavním soudem, nelze dospět k závěru, který činí stěžovatelka, že by důkazy při domovní prohlídce získané byly procesně nepoužitelné.
13. Považuje-li stěžovatelka odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví zkoumání ručního písma, také za procesně nepoužitelný důkaz, když dle jejího názoru jeho zpracovatel vybočil ze své odbornosti, ani této námitce nelze přisvědčit. Pokud bylo v rámci odborného vyjádření zkoumáno ruční písmo na předmětné směnce vlastní a mělo být určeno, zda na ní jsou vlastní podpisy poškozených, přičemž bylo zjištěno, že podpisy Š. J. J. a L. D. na směnce jsou jejich vlastními podpisy, přestože ji podle jejich výpovědí podpisy neopatřili, nemůže být mimo odbornost policejního experta související odborné zkoumání písma směnky ke zjištění, jakým způsobem se podpisy poškozených do textu podpisové doložky směnky dostaly.
14. Pokud stěžovatelka vyslovuje přesvědčení, že svým jednáním nenaplnila objektivní stránku žalovaného zločinu, a v této souvislosti napadá argumentaci Nejvyššího soudu, z napadeného usnesení vyplývá, že se Nejvyšší soud touto námitkou zabýval podrobně a vysvětlil, proč ji shledal neopodstatněnou. Namítala-li stěžovatelka, že pokud uplatnila směnku vůči poškozeným předžalobní upomínkou, nešlo o její samotné použití ve vztahu k poškozeným či soudu, Nejvyšší soud jí vysvětlil, že z její iniciativy, kterou vyvíjela k vymáhání předmětné padělané směnky vůči poškozeným, je nepochybné, že ji použila jako pravou, tzn. že vykonala jednání, jehož důsledkem bylo zneužití tohoto platebního prostředku ve smyslu jeho určení, čímž byla objektivní stránka daného trestného činu naplněna. Jeho závěr je ústavněprávně akceptovatelný, neboť má oporu v příslušných skutkových zjištěních a není ani v rozporu s komentářovým výkladem k §234 odst. 3 tr. zákoníku.
15. Lze shrnout, že napadená rozhodnutí, posuzovaná jako celek, obsahují souhrnné hodnocení všech rozhodných skutečností a vylučují jakékoliv rozumné pochybnosti o stěžovatelčině vině. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní nesoulad mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z nich soudy učinily, a právním posouzením věci, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, do něhož Ústavní soud není oprávněn zasahovat. Napadenými rozhodnutími tak nedošlo k porušení tvrzených ústavně zaručených základních práv stěžovatelky.
16. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu