ECLI:CZ:US:2023:3.US.2363.22.1
sp. zn. III. ÚS 2363/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. R., zastoupeného JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem Přívozská 703/10, Ostrava, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2021 č. j. 5 T 102/2019-371, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2021 č. j. 4 To 269/2021-417 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2022 č. j. 6 Tdo 271/2022-451, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanáct měsíců, podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku se obžalovanému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců, podle §73 odst. 1 a odst. 3 trestního zákoníku uložil soud stěžovateli trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu živnosti, pracovního a jemu obdobnému poměru dle zákoníku práce a brigádnické činnosti v oborech provádění staveb, jejich změn a odstraňování, truhlářství a podlahářství, zednictví, přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, upravených zákoně č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání v trvání čtyřiceti osmi měsíců a podle §229 odst. 1 trestního řádu odkázal poškozené s nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení občanskoprávní. Odvolací soud rozhodl tak, že stěžovatele odsoudil podle §143 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let, podle §73 odst. 1 a odst. 3 trestního zákoníku uložil soud stěžovateli trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu živnosti, pracovního a jemu obdobnému poměru dle zákoníku práce a brigádnické činnosti v oborech truhlářství a podlahářství v trvání čtyř let, podle §228 odst. 1 trestního řádu uložil stěžovateli povinnost nahradit poškozené majetkovou škodu ve výši 16 388 Kč a podle §229 odst. 1 trestního řádu všechny tři poškozené odkázal s nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy se náležitě a dostatečně přesvědčivě nevypořádaly s námitkami, které stěžovatel uplatnil v odvolání a následně i v dovolání. V daném řízení je zjevná svévole v podobě tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry, rozpory mezi jednotlivými důkazy a mezi jednotlivými svědeckými výpověďmi.
4. Ve své rozhodovací praxi dává Ústavní soud setrvale najevo, že ochrana právům - v oblasti trestního soudnictví vymezená jeho účelem, tj. požadavkem náležitého zjištění trestných činů a podle zákona spravedlivého potrestání jejich pachatelů - je ústavně svěřena obecným soudům, jimž je současně uloženo, aby při výkonu spravedlnosti postupovaly zákonem stanoveným způsobem. Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů o vině pachatele trestného činu a o uloženém trestu z hlediska jejich zákonnosti či dokonce správnosti, ani v tomto směru nepřehodnocuje důkazy obecnými soudy provedené. Je nicméně oprávněn posoudit, zda postup soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda nebyly takovým vybočením porušeny stěžovatelovy základní práva a svobody. Ústavní soud přistupuje ke zrušení soudního rozhodnutí obvykle za situace extrémního nesouladu mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů soud učinil, a právními závěry soudu, jinými slovy, svědčí-li jeho rozhodnutí o možné libovůli [srov. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)].
5. Z uvedených východisek a mezí přezkumné činnosti Ústavního soudu je nutno vycházet i v nyní posuzované věci, kdy stěžovatel, stejně jako v průběhu celého trestního řízení vznáší námitky, jimiž se z podnětu jím podaných opravných prostředků zabývaly okresní soud, krajský soud a v rámci svých kompetencí i Nejvyšší soud, shledávajíce je nedůvodnými. Stěžovatel navzdory tomu setrvává v přesvědčení o věcné nesprávnosti vydaných rozhodnutí, jež se stížnostní argumentací snaží zvrátit ve svůj prospěch, čímž ovšem staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu, jak již dal shora najevo, nepřísluší.
6. Ústavní soud na rozdíl od stěžovatele neshledává žádný extrémní nedostatek či ústavněprávní deficit v závěrech vyplývajících z napadených rozhodnutí, neboť skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování, jsou adekvátně a plausibilně odůvodněna a splňují kritéria pro náležité odůvodnění usnesení ve smyslu §134 odst. 2 trestního řádu, resp. odpovídají ústavněprávnímu požadavku vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto neshledává žádný důvod pro zpochybňování závěru vyjádřeného v napadených rozhodnutích, totiž že v daném případě byl stěžovatel uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti.
7. S uplatněnými námitkami stěžovatele se trestní soudy uspokojivě vypořádaly a Ústavní soud nemá, co by napadeným rozhodnutím v tomto směru vytknul. Ústavní soud podotýká, že právo na spravedlivý (řádný) proces není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatele.
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu